XIII.

460 45 3
                                    

Jakmile jsem otevřel oči, zase jsem je rychle zavřel a otočil se na druhý bok. Když za mnou začalo cosi dělat hluk, zakryl jsem si hlavu dekou. Ve chvíli, kdy mi došel kyslík, jsem deku odhodil. Naskytl se mi stejný pohled jako před chvílí. Hanji byla jen pár centimetrů ode mě, trochu se červenala a šílený úsměv jí zdobil celou tvář. Zívl jsem a ani jsem se neobtěžoval tím, že bych si zakryl pusu.
,,Chovej se slušně,'' zaslechl jsem Leviho naštvaný hlas. Trochu jsem se zastyděl a schoval se ještě hlouběji do peřiny.
,, Přestaňte se do Erena furt navážet!'' vykřikl naštvaně Jean, kterého jsem si všiml až teď. Seděl na opačném konci pokoje, než Levi. Spolu s Jeanem tam byli Armin a Mikasa. Nestál jsem o to, abych je musel poslouchat, tak jsem vstal a vyšel jedinými dveřmi ven. Netrvalo to dlouho a už jsem stál v koupelně u záchodu. Ještě dlouhou dobu jsem potom seděl na okraji vany a přemýšlel o všem, co se mi za poslední dobu stalo. Byl jsem natolik ponořený do svých myšlenek, že jsem nejspíš přeslechl klepání.
,,Neslyšels klepání?'' syknul naštvaně Levi, když vpadl do koupelny. Jen jsem pokrčil rameny a podíval se jinam. Nahlas vydechl a udělal pár kroků směrem ke mně. Obkročmo si mi sedl na klín a rukama mě objal kolem krku. Hlavu si položil na mé rameno a tiše mi zašeptal do ucha:,,Že nedáš Jeanovi přednost přede mnou?'' Ztuhl jsem. Zaskočilo mě to. Ale ať už jsem chtěl nebo ne, nedokázal jsem mu odpovědět. Jako by se mi ta slova zadrhla v hrdle. Cítil jsem z Leviho nejistotu a strach, obavy. Ale prostě jsem mu nedokázal nic říct. Praly se ve mně dva odlišní Erenové.
,,Miluju tě,'' vykřikl Levi v zoufalství, které v něm probouzela ta nejistota. Srdce se mi sevřelo. Myslí to vážně? Tolik jsem mu chtěl říct, že pro mě znamená víc, než kdokoliv na světě. Že se cítím stejně, jako on. Ale mé druhé já mi tohle celé vymlouvalo.
A najednou Levi z mé náruče zmizel. Byl pryč.

RozpolcenýKde žijí příběhy. Začni objevovat