Newt Scamander- jméno mé✔️

Kabinet Newta Scamandera

Cítila jsem, jak se mnou někdo třese a volá mé jméno. Přišla jsem k sobě a před sebou jsem uviděla vyděšeného Newta Scamandera.
,,Sakra, vy mi teda dáváte zabrat."
,,Jak dlouho jsem byla v bezvědomí? Au!" Uvědomila jsem si, palčivou bolest v zátylku.
,,Jen...ne....počkejte....nehýbejte se....teda jako né moc...jakože...." Pobíhal zmateně po kabinetě a něco hledal. Mezitím jsem si šáhla na zátylek a když jsem se podívala znovu na svou ruku, byla na ní krev. ,,Eee, pane profesore?"
,,Ne,ne počkejte, musím...Á TADY TO JE!" Odněkud vytáhl zelenou lahvičku a její obsah mi nalil na zátylek.
Teď jsem si všimla, že mám na sobě suché oblečení. Zděsila jsem se. ,,Počkat!" Profesor sebou cuknul. ,,Kde je moje mokré oblečení?!"
,,Eee, no. Vy ho chcete jako zpátky?"
,,Ne, ale JAK jste mě převlíknul?!"
,,Převlékací kouzlo...neznáte?" Začala jsem se stydět. Já jsem ale pitomá!
,,Pane profesore? Co to bylo? Myslím to, co mě stáhlo pod hladinu? A co jste tam vlastně u všech všudy dělal vy?" Nedalo mi to se ho nezeptat. Vzal si malou stoličku a sedl si naproti mně.
,,No, zatím jsem nezjistil, co to je. Není zatím pojmenovaný, ale už nějakou dobu ho tu sleduji. Zatím jsem bohužel nezjistil, jak se s ním spřátelit a to, že jsem zrovna plaval kolem, když vás stáhl...no," usmál se ,,To byla jen náhoda. Tedy, šťastná náhoda...Samozřejmě."
,,Aha a jak jste dýchal pod vodou...?"
,,Bublinové kouzlo." Zasmál se a prohrábl si vlasy. Ještě že jsem seděla, jinak bych se asi zkácela.
,,A-aha." Najednou mi začalo být hrozné vedro. ,,Mě...eh...mě je hrozné vedro." K tomu jsem ještě začala vidět trochu rozmazaně.
,,Počkejte...sakra....hmm." Jeho brblání a zamyšlené zkoumání mého zátylku mě vážně moc neuklidňovalo. Zase jsem se vzpamatovávala a začínala jsem být čím dál víc nervóznější z jeho blízké přítomnosti.
,,No, takže, budu vám to muset vysát." Cukla jsem sebou.
,,COŽE?" Vyjekla jsem trochu hystericky.
,,Klid. Zdá se, že do vás něco dal." Zajíkla jsem se. Něco DAL?!
,,Takže vám to budu muset vysát." Zopakoval.
Chvíli jsem mlčela a profesor klidně vyčkával na mou reakci. Zhluboka jsem se nadechla. ,,Do toho. Poslušte si." Řekla jsem s náznakem sarkasmu.
Kývnul hlavou, zakousnul se mi do zátylku. Bylo to nepříjemné, ale tento pocit nějak přebil ten fakt, že jsem měla Newta Scamandera zakouslého za krkem.
Po chvíli se ode mě vzdálil a běžel do koupelny, která byla vpravo v kruhovém kabinetě. Vlevo byly ještě jedny pootevřené dveře, kde byla nejspíš ložnice.
Zabouchnul za sebou dveře, takže jsem neviděla, co se tam děje. Po nějaké době vyšel z koupelny ven s nějakou miskou a s lehkým úsměvem na tváři.
,,Tomu neuvěříte! Byla to vajíčka! Jikry! Nakladl...tedy nejspíš nakladla do vás vejce!" Udělalo se mi špatně od žaludku. To nevydržím! Odběhla jsem do koupelny, ze které před chvílí profesor vyšel a....Naštěstí jsem to stihla do záchodu.
,,Já...pardon!...nechtěl jsem vás, jakože nějak vystrašit nebo tak!" Přiběhnul ke mně, bohužel měl tu misku s tím odporným obsahem pořád v ruce. Nevidržela jsem to, když jsem uviděla hromadu bílých slizkých kuliček, které jsem měla ještě před chvílí pod kůží.

Když jsem dokonala své "dílo", tak Newt proměnil křeslo na kterém jsem předtím seděla na pohodlný červený gauč. Musela jsem vypadat hrozně, protože mě uložil na gauč, přikryl dekou a dal mi vypít nějakou namodralou vodu. Neochotně jsem jí vypila.
Začala mi klesat víčka. ,,Proč mě vlastně nedáte na ošetřovnu?"
,,Madame Pomfreyová těmto bytostem nerozumí a mohli by je vyvraždit. To já nemohu dopustit, protože je to nejspíš velmi vzácný druh." Jeho hlas se mi pořád víc a víc vzdaloval. ,,Ale nebojte se, už budete v pořádku." Řekl konejšivým hlasem a myslím si, že mně pohladil po hlavě, ale je to spíš jen má představa, protože hned na to jsem usnula.

Dobře, dobře, nejspíš si říkate, že mít vajíčka pod kůží je hnus...a ano, je to hnus 😂 Takže se omlouvám, kdyby se z toho někomu přitížilo 😅🤘🏻
A tady vám na utěšení dávám obrázek Newta/ Eddieho 😬❤️