Newt Scamander- jméno mé✔️

Dívčí záchodky

,,Tak jo, lidi. Náš úplně poslední zápas! Nebelvíráky roznesem na kopytech!" zařval povzbudivě Jason, když jsme byli ve stanu, pár minut před posledním zápasem.
,,Jooo!"
,,Dáme to!"
,,Jsme nejlepší!" Řvali všichni.
Vznesli jsme se do vzduchu. ,,Zápas je tímto, zahájen!"
Ve vzduchu jsem se zašklebila na Wooda, který mi šklebení oplatil. Musíme vyhrát!

,,Nebelvír chytil zlatonku! Nebelvír vyhrál!"
,,Dopr-" Jason zahájil sérii nadávek.
Pohledem jsem zabloudila k tribunám učitelů a našla Newta, ten mě už sledoval a věnoval mi pohled jako: to bude dobrý a povzbuduvý úsměv.
Sletěli jsme do našeho stanu a většina týmu byla zticha a pár lidí včetně Jasona nadávali.
,,To neni možný! Vždyť jsem tu debilní zlatonku měl furt na očích!"
,,Klídek, ať to tu nerozbouráš." řekla jsem mu a žertovně jsem mu začala masírovat záda. Byl celý napnutý. Zamručel a šel se raději napít. Náhle se ve vchodu do stanu objevila hlava Olivera Wooda.
,,Dobrá práce Samuelsi!" křikl Oliver, ale v zápětí rychle zmizel, protože za ním vystartoval Jason. Překvapeně jsem vylezla ze stanu a sledovala ty dva. Jason honil po hřišti Wooda, oba si nadávali a křičeli na sebe.
,,To sou volové." řekl někdo z týmu a všichni jsme se tomu zasmáli.
,,Tak si to tak neber," řekla jsem konejšivě Jasonovi, když jsme jako poslední zbyli ve stanu ,,Hlavní je, že jsme porazili zmijozelský, ne?"
,,Jenže tohle byl náš úplně poslední famfrpálovej zápas v Bradavicích." Vypadal jako malé dítě, kterému spadly hračky do kanálu. Uvědomila jsem si, že tohle je poslední převlékání v havraspárském stanu a tohle byl opravdu poslední zápas zakončený fiaskem. Náhle mi toho všeho bylo hrozně líto.
Náhle se přede mnou objevil Jason: ,,Můžu tě obejmout? Naposledy." dodal. Pouze jsem prohraně pokrčila rameny a ovinula mu ruce kolem krku. Naštěstí už na sobě měl košili. Po chvíli se odtáhl.
,,Škoda."
,,Co je škoda?"
,,To, že jsi se mnou nechtěla být." Zamračila jsem se na něj a dala mu pěstí do ramene, potom jsem s úšklebkem odešla. Když jsem opustila přítmí stanu, tak jakoby na mě dolehla váha reality. Co budu dělat dál? Kam se vydám? Co bude se mnou a s Newtem? Z pochmurných myšlenek mě vytrhla Tina, která ke mně klusala.
,,Bloss! Uf, tady jsi nemohla jsem tě najít. Jak se cítíš?" Ach, má snad jediná pravá kamarádka, která se více zajímala o moje dobro než o svoje. Určitě se s ní už nebudu tolik vídat. Bloss! Nebuď tak hrozně sentimentální!
,,Jo, jsem v pohodě, myslím. Jen bych si to tady ještě těch sedm let zopakovala."

Tato slova jsem hned chtěla odvolat, když jsem stála s hadry, kýblem a štětkou v ruce u dívčích záchodků.
,,Jako vážně?! Už chci odtud vypadnout!" Flákla jsem s kýblem a začala jsem vytírat podlahu.
,,Proč jsou ty holky sakra takový prasata?!"
,,Páni, ty ses do toho nějak vžila." ozvalo se za mnou.
,,Nech toho," ušklíbla jsem se ,,Přišel jsi mě obdařit svou společností, jo?" Newt mě objal kolem pasu.
,,Můžeš používat kouzla? Měla bys to pak rychleji a my se mohli vydat do mého kabinetu." řekl dramaticky, musela jsem se tomu zasmát.
,,Nemůžu používat kouzla, ale pokud bys to nějak vymluvil McGonagallový..." zavrněla jsem a začala znovu drhnout podlahu.
,,Heh, tak to bych šel raději zkoumat horský troly."
,,Ale můžeš mi pomoct." mrkla jsem na něj. A opravdu, k mému překvapení si Newt vzal hadr a začal mi pomáhat.
,,Tak, co teď, pane profesore?" zeptala jsem se ležérně, když jsme měli jakž- takž hotovo. Najednou byl u mě a opřel mě jemně o zeď.
,,Co si přejete vy, slečno Connerová?" Ušklíbla jsem se a políbila ho.

Hi, taková trošku kratší kapitolka, ale jak jste si mohli všimnout, tak se blilžíme do finále a já se to snažím trochu natáhnout😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭...ehm, tak nic xD
Díky za kladné ohlasy! ❤️🔥🐉 a čusák

AaB❤️