Newt Scamander- jméno mé✔️

Lístky

Probudila jsem se. Zjistila jsem, že ležím hlavou na Newtově hrudi a z koutku mi teče potůček slin. Rychle jsem si utřela pusu, s jeho poslintaným tričkem jsem nemohla nic dělat. Někdy v noci si ho musel obléct.
Hm, to uschne.
Sebrala jsem oblečení poházené po zemi a oblékla se. Přestoupila jsem k oknu nalevo od postele. Do hlavy se mi opět zabloudily myšlenky o odchodu z Bradavic. Rychle jsem je zahnala. Newt v posteli zabručel.
,,Dobré ráno." lehce jsem se usmála a sedla si vedle něj.
,,Ahoj-" překvapeně se podíval na mokrou skvrnu na triku. ,,Co to je?"
,,Asi si Větvík ulevil." Překvapeně se na mě podíval. Zašklebila jsem se.
,,Jdu se převléct a umýt." Chytil mě za předloktí, tedy spíš pohladil. ,,Můžeš se umýt u mě. Společný sprchy nejsou nic moc."
,,To je v pohodě, stejně musím do své ložnice." Vlepila jsem mu pusu na tvář a odběhla do společenské místnosti. Jako jsem to dělala vždycky, když jsem spala u Newta, tak jsem při odchodu z pokoje udělala trošku rámus, aby si Tina a ostatní myslely, že odcházím teprve teď.
V umývárkách nikdo nebyl. Opřela jsem se o umyvadlo a podívala se do zrcadla. Vcelku obyčejná holka s pronikavýma zelenýma očima a dlouhými hnědými vlasy. Takováhle holka sbalila Newta Artemise Fida Scamandera... Nebo on sbalil jí?
Zakroutila jsem hlavou a musela se tomu ušklíbnout.
Když jsem se osprchovala, tak jsem si vzala školní stejnokroj, nemusela jsem spěchat, protože první hodinu bylo přeměňování. Když mi McGonagallová dala do konce roku neklasifikováno, tak mi přišlo zbytečné na její hodiny chodit. Moje reputace už mi byla ukradená.
Vlasy jsem si pouze rozčesala a nechala je rozpuštěné.
Vyrazila jsem zpět do pokoje a opět mě přepadly pochmurné myšlenky, co bude dál.
S povzdychnutím jsem si sedla na postel. Pomalu bych už měla začít balit.
Za čtyři dny odjíždím z Bradavic. Nevím kam.
Začala jsem třídit věci v nočním stolku: starý rozpis famrpálu, milostný dopis ze třetího ročníku od nějakého zoufalce z nebelvíru, už ani nevím, jak se jmenoval. Potom letáček na metalový koncert v Prasinkách- moje ruka se zarazila, když narazila na modrou podlouhlou krabičku. Musela jsem se usmát. Býval v ní řetízek s Nifflerem. Automaticky jsem si šáhla na krk a nahmatala chladný kov.
Po chvíli rozjímání jsem krabičku odložila vedle sebe na postel, když v tom se lehce pootevřela. Zírala jsem na ní s vyvalenýma očima.
Opatrně jsem jí vzala do ruky a podívala se dovnitř. Byly v ní dva lístky.Rozechvělou rukou jsem je vytáhla.
Zastavilo se mi srdce. A potom mi konečně došlo, proč mě na tu zpropadenou krabičku stále upozorňoval. Rozběhla jsem se i s lístky v ruce k Newtovi do kabinetu. Na točitém schodišti vedoucí z ložnic jsem potkala Jasona: ,,Ahoj, Bloss-"
,,Čau, promiň, teď nemůžu!"
Rozrazila jsem dveře do kabinetu a vydala jsem se rovnou do ložnice. Newt seděl na posteli a četl si nějakou knížku. Lehce se usmál, když promluvil: ,,Už jsi zpět?"
Sedla- tedy spíš skočila- jsem si na okraj postele a objala ho.
,,Jejda, co se děje?" Odtáhla jsem se od něj a ukázala mu ty papírky se slzami v očích.
,,Ty-já...eh... já, nevím co říct- myslíš to vážně?" vykoktala jsem. Pouze se usmál a přikývl. ,,Snad ti vyhovuje to datum."
Pořádně jsem se na lístky podívala a pro sebe si četla:
Jednosměrná jízdenka Londýn- New York
Odjezd: 1.7., 10:00

,,Takže to myslíš vážně? Já jsem z toho- víc než nadšená!" Políbila jsem ho. Svalili jsme se vedle sebe na postel a já mu pohlédla do zelených očí:
,,Děkuju."