Newt Scamander- jméno mé✔️

Podpis, prosím!

Když jsem dořekla poslední slovo, tak se na mě všichni dívali jako když jsem se zbláznila. Bylo mi to ale jedno, hlavní bylo, že se profesor usmál a nadšeně, skoro překvapeně řekl: ,,Vy jste asi četla mou knížku, slečno...?"
,,Conner. Blossom Conner." Pohotově jsem odpověděla a cítila jsem, jak rudnu.
,,Třicet bodů pro havraspár." Všichni havraspárští najednou nadšeně vyjekli. Profesor řekl už jen pár doplňujících informací o akromantuli. ,,Můžete jít, konec hodiny." Skoro jsem nevěděla co dělám, ale ze dna svého batohu jsem vytáhla knihu Fantastická zvířata a kde je najít a šla k němu. Překvapeně se na mě podíval, protože všichni ostatní studenti už skoro běželi zpět k hradu.
,,Pane profesore, já, no, je mi to trochu blbý, ale nepodepsal byste mi tu knihu?'' Neohrabaně jsem mu jí strčila do ruky a přiblble se usmála. Bylo vidět, že je velmi vyvedený z míry.
,,Dobře, klidně. Co na ní říkáte?'' Zeptal se, když odněkud vytáhl brko.
,,Je skvělá! Přečetla jsem jí už několikrát a hlavně zbožňuju kouzelný tvory.'' Jenom se nervózně zasmál a vrátil mi zpět podepsanou knihu. Nastala trapná chvíle ticha. Já jsem se odvážila ještě na jednu otázku.
,,A je pravda...no, že máte,'' profesor se zatvářil vylekaně ,,V tom kufru...ty bytosti?''
,,No, ano. Vlastně ano. Je. Ano, je to pravda.'' Řekl po chvíli koukání do nicoty a uhýbal pohledem.
,,Pááni.'' Vydechla jsem. ,,Já už teda půjdu, abych stihla další hodinu. Nashle.'' Když jsem byla na pár kroků od něj, tak jsem ještě vyhrkla: ,,A děkuju za tu knihu, eee, teda podpis!'' Profesor Scamander z dálky pouze mávl.
Byla jsem v naprosté euforii. Já se s ním setkala! Dokonce mi podepsal knihu! U chlupatý ropuchy! On má zelený oči jako já!
Tyto pošahané myšlenky mě provázely až do poloviny visutého mostu, kde mě vyrušil nějaký hluk. Jak jsem mohla čekat, zmijozelský čtvrťáci obtěžovali prváky z havraspáru.
,,...Jestli mi ty prachy nedáš, tak počkej v noci.''
,,Rozbijem ti hubu.''
Začalo to ve mě vřít. Okamžitě jsem zapomněla na nějakého profesora Scamandera a začala mít tmu před očima. Jak si vůbec můžou něco takovýho dovolit k malým prvákům!
,,Abych náhodou nerozbila hubu já tobě!'' Přišla jsem rázným krokem k tomu co nejvíc vyhrožoval, ten se na mě fakanovitě podíval a chtěl říct něco v tom smyslu jako ,,Ty krávo, co si myslíš.'', než to však stačil doříct, tak jsem mu vlepila pěstí. Druhému, co se po mě už vrhal, jsem dala pořádnou ránu do žaludku. Třetí začal poplašeně couvat, na něho jsem ale vytáhla hůlku: ,,Mdloby na tebe!'' Odletěl dobrých pár metrů dozadu.
,,Jdem kluci! Je to magor!'' Vypískl ten první se slzami v očích a jeho dva kumpáni se taky dali na útěk.
Najednou jsem si uvědomila, co jsem právě udělala. Začala jsem se třást po celém těle. Otočila jsem se ke dvou prvákům: ,,Kdyby dělali ještě něco, tak řekněte. Jo a o tomhle se nemusí nikdo dozvědět.'' Oba vyvalili oči, poděkovali a odběhli směrem k sovinci. Rychle jsem zastrčila hůlku zpět do hábitu, mimochodem- třešňové dřevo, žíně z jednorožce a 12 a půl palce dlouhá. Rozhlédla jsem se kolem a rozechvělým krokem jsem zamířila na hodinu přeměňování.