Newt Scamander- jméno mé✔️

Zaltonka? Zlatonka!

,,Havraspár chytil zlatonku! Havraspár vyhrál!!"
,,Jóóóó!" zařvala jsem z plých plic a letěla směrem k Jasonovi, který nám zajistil vítězství.
,,Skvěle!"
,,Jseš borec!" Řvali na něj všichni z týmu a tribuny vybuchovaly křikem. Pohledem jsem zabloudila k tribuně, kde seděli učitelé, jako už po několikáté při zápase a uviděla tam usmívajícího se profesora Scamandera. Neušlo mi, že mě celý zápas bedlivě sledoval.
Samozřejmě, jsem i já zajistila několik gólů. Párkrát jsme slavnostě obkroužili stadion a vydali se do stanu- v tomto případě zápasu, sloužil jako šatna. Nemohli mi neujít naštvané tváře zmijozelských. Na oplátku jsem se na ně usmála.
Ve stanu jsme si stoupli do kruhu a chytli se za ramena.
,,Děkuju všem, dobrá práce!" řekl vítězným tónem Jason. Všichni jsme si poblahopřáli a poplácali se po ramenou.
,,Dobrá práce." Objevil se vedle mě Jason, zrovna když jsem si zapínala košili. ,,Heh, díky. Ale tys nám zajistil vítězství. Viděl jsi ty ksichty zelenáčů?" zakřenila jsem se, abych odvedla jeho pozornost od né doposud úplně zapnuté košile. Nepodařilo se.
,,Jo, jo. V příštích pár týdnech nás budou zabíjet pohledem." zasmál se a otočil se, až když se mi konečně podařilo narvat ten poslední spropadený knoflík do své dírky. Pff, proč ještě někdo nevymyslel oddělené šatny?!
Po zápase byla, jako vždy, ve společenské místnosti oslava. Já jsem ale ještě chtěla skočit do sovince a dát vědět rodině o našem vítězství. Moje matka chodila do havraspáru stejně jako já, ale táta chodil do zmijozelu, takže ho ráda štvu tím, jak jsme zmijozelským nakopali zadky.
Rychle jsem naškrábala dopis a doslova hodila svoji sovu z okna, protože se jí nechtělo letět. Potom jsem rychlým krokem šla k hradu. Na visutém mostě, na mě někdo zavolal.
,,Blossom! Počkej...eee, teda počkejte." Musela jsem se pro sebe zasmát, jak byl profesor Scamander opět zmatený.
,,Dobrý den," pozdravila jsem ,,Kam se tak ženete?"
,,Za vám-... Chtěl jsem vám pogratulovat k vítezství a...no, hrála jste skvěle, myslím."
,,Myslíte?" založila jsem ruce na prsou a potlačovala smích.
,,Heh, teda jakože jste dala hodně gólů...osmdesát, myslím," teď se zasmál i on.
,,Nemyslím, vím."
,,Jojo chápu. Děkuji," naznačila jsem mu, abychom šli směrem k hradu. ,,Ale komu budete fandit, když budem příště hrát s Mrzimorem? Chodil jste tam, že?" Ani nevím, proč jsem se ho na to zeptala.
,,No...bude to těžké, ale... asi vám." Překvapeně jsem se na něj podívala. ,,Tedy jako vám taky, ale myslím tím Havraspáru." Božeee on je tak roztomilý!
Už zase, Bloss.
,,Hehe, toho si vážím." S velkou námahou jsem od něj odtrhla pohled a zbystřila jsem Aarona. Proč je tu ksakru tolik pěkných chlapů?
,,Ahoj, Blossom, dobrý den, profesore." Newt kývl na pozdrav.
,,Čau."
,,Tak já už asi půjdu." Překonávala jsem se, abych neudělala smutný pohled, nezavěsila se do něj a nepovídala jsem si s ním do rána.
,,Dobře. Tak nashle." Profesor odešel do hradu. Otočila jsem se k Aaronovi, pročísl si vlasy.
,,Jen jsem ti chtěl pogratulovat. Skvělý trefy."
,,Díky... proč ale nefandíš svojí koleji?" Tuhle otázku nečekal. Na chvíli se zarazil, ale potom zase nasadil svůj milý výraz. ,,Protože tam není nikdo jako ty."
,,Co? Eee, tak hele. Vážně nechápu o co ti jde?! Proč pořád-" nedokončila jsem to, protože mi prstem nadzvedl bradu a políbil mě, když mi to po nějaké době došlo, tak jsem se od něj odtrhla.
,,A to-"
,,Tak zítra na péči o kouzelné tvory." mrknul na mě a odešel směrem k viaduktu. Stála jsem tam jako opařená. To si ze mně dělá srandu?! Jen tak si přijde, dá mi pusu a zase odejde?! Rozhlédla jsem se s obavami, jestli není profesor Scamander někde poblíž a křižovala se, jestli to neviděl. Když jsem se trochu vzpamatovala, tak jsem vyrazila na oslavu do havraspárské místnosti.
Když jsem vysupěla do pátého poschodí, tak před vchodem postávalo několik lidí. Klepadlo mi naštěstí nedalo žádnou otázku a tak jsem mohla v klidu vstoupit. Zarazila jsem se, když jsem tam uviděla staršně moc lidí. Hrála tu nějaká mudlovská hlasitá hudba, která se mi moc nezamlouvala. Někdo zařval mé jméno: ,,Hej, Connerová! To je ona. Dala nám tak osmdesát gólů!!!"
,,Eeeej!" Zařvali všichni najednou a několik lidí, kteří drželi v rukou nějaké pochybně vypadající láhve si na mě připilo. Zábava se zase naplno rozjela. Všimla jsem si Elis, jak "tancuje" na židli a okolo ní se točí několik lidí. Byli tu i studenti z ostatních kolejí, tedy, kromě Zmijozelu.
,,Hej! Bloss! Pojď sem!" křiknul na mě Jason Samuels z modré pohovky, která stála u okna. S pochybným výrazem jsem si sedla vedle něj. Seděla tam také Tina, která mezi tolika lidmi nebyla zrovna dvakrát nadšená.
,,Může mi sakra někdo vysvětlit, co se to tu děje?!" křikla jsem na ně.
,,Oslava na naše vítězství." odpověděl Jason a dal si ruce na opěradla pohovky, takže mě s Tinou za záda.
,,Hm, zajímavý, že ten, kdo nám to vítězství zařídil tady sedí s tou, která se vyspala se Scamanderem a tou šprtkou."
,,Ty jseš pitomá." zasmál se Jason a Tina také. Zleva mi někdo podal tu pochybnou láhev.
,,Co v tom je?" zeptala jsem se.
,,Něco jako medovina. Je to celkem dobrý. Ochutnej." Jason na mě kývnul, jakože se mám nápít. Jeden lok...a pijí to tu všichni. Radši jsem ještě rukávem otřela hrdlo a napila se. Bylo to celkem sladké, ale pálilo to jako ďas v krku. Tina i Jason se na mě dívali, jak když rodím.
,,Není to tak hrozný." Podala jsem mu flašku. Jason si dal víc jak jeden lok. Tina odmítla. Začali jsme si nějak povídat a smát se čím dál tím víc, když tu ta flaška kolovala už po několikáté. Mezi vším tím ruchem jsem si všimla, že Elis někam zmizela... Radši jsem to nechala být. Byl tu i Wood, ale já se musela začít smát tomu, co se stalo před minutou....hodinou?
,,Aaron! Haha, on..." popadala jsem se za břicho, Jason a Tina- která se nakonec také svolila k pár lokům- se také smáli jako blázni.

Probudilo mě ranní světlo. Celkem mě bolela hlava, chtěla jsem ještě spát, ale oči mi otevřel pohled, který se mi naskytnul. V havraspárské společenské místnosti se povalovali na sedačkách a občas i na zemi studenti. Opřela jsem se o loket a potichu jsem se zasmála, když jsem uviděla Jasona spícího na zemi před sedačkou. Tina spala schoulená v křesle opodál.
Podrbala jsem se na krku. Au! Na klíční kosti mě něco zabolelo. Zpanikařila jsem, když jsem si uvědomila, že je to nejspíš cucflek. Já jsem ale kráva! Nemůžu si na nic vzpomenout! Cítila jsem se hrozně, já, která jsem nikdy neporušila žádná pravidla, se tady teď takhle probudím?!