Newt Scamander- jméno mé✔️

První krůčky

Vánoční atmosféra mi proudila v žilách. V takovéhle euforii jsem každý rok na Vánoce.
,,Sněží! Tino vstávej! Sněží!'' lomcovala jsem s Tinou, která měla ještě půlnoc. Teple jsem se oblékla- nezapomněla jsem si  hrdě uvázat havraspárskou šálu- a vyběhla jsem na nádvoří. Už bylo pár centimetrů sněhu a zrovna vycházelo slunce.
K mé radostné náladě nemohlo přispět nic lépe, než profesor Scamander, kterého jsem uviděla se v podloubí naklánět přes zábradlí. Potichu jsem se k němu připlížila, zdálo se, že chce na něco došáhnout.
,,Baf!''  Profesor nadskočil.
,,U všech draků! Vy jste mě teda vyděsila.'' brblal, ale na tváři mu pohrával pobavený výraz. Musela jsem se smát.
,,Omlouvám se, ale já musela.'' pořád jsem se smála. Profesor se ušklíbl.
,,Co tu děláte tak brzy?''
,,No, sněží. Já vždycky vstávám brzy, když sněží. A co tu děláte vy?''
,,Ále, potřeboval jsem první zimní vločky na můj... výzkum.''
,,Aha.'' Pokynul mi, abych s ním šla dolů k jezeru. Nedůvěřivě jsem se na něj podívala. Od té doby, co mě ta potvora málem utopila, jsem tam dole nebyla.
,,Nebojte se, už tam žádný není.'' jakoby vycítil mé obavy a povzbudivě se usmál. ,,Jedete zítra do Prasinek?'' zeptal se, když jsme scházeli po dlouhých schodech.
,,Ano jedu. Mám to tam o Vánocích ráda.''
,,Vánoce jsou až za dva týdny.'' zasmál se a zamyšleně se zahleděl k druhému břehu jezera. Když jsme byli na molu, tak si klekl k vodě a do několika zkumavek začal odebírat vzorky.
,,A co děláte teď?'' klekla jsem si vedle něj.
,,Potřebuji pár vzorků vody-''
,,Na výzkum, předpokládám.'' ušklíbla jsem se.
,,Přesně tak.''  Zimou mu zčervenaly tváře. Měl na sobě modrý kabát a okolo krku staromódní mrzimorskou šálu.
,,Podržte mi to prosím,'' podal mi jednu zkumavku. ,,Nechcete půjčit rukavice? Máte studené ruce.'' Myslela jsem, že znovu sletím do té vody.
,,Eee ne to je dobrý. Děkuju.'' Dal mi další zkumavku. Potom je zašpuntoval a schoval někde pod kabát.
,,Půjdem přes nádvoří U viaduktu?'' zeptala jsem se ho.
,,Klidně.'' V tento okamžik jsem málem spadla do vody opravdu, protože mi nabídl rámě. Zavěsila jsem se do něj. Šli jsem pozvolně do kopce k nádvoří a probírali jsme Nifflerův stav.

...Kdo že je ten Jason?

                                                             *

,,Jak jste připravena na zápas?'' zeptal jsem se, když jsme kráčeli chvíli mlčky. Skoro jsme stáli na místě, protože nikdo z nás nechtěl ukončit tento moment...snad.
,,V pohodě. Jsme připravení.'' odvětila pevně a ušklíbla se. Je čas udělat první krok, Newte. Začaly se mi potit dlaně.
,,To je dobře, budu fandit vám.''
,,Takže nevěrný Mrzimoru?'' zasmála se. Zastavil jsem se a Blossom se na mě překvapeně podívala.
,,Nemyslel jsem, že budu fandit Havraspáru, ale...vám.'' Ještě že jsem od zimy byl už červený, protože v normálu bych vypadal jako rajče. Stáli jsme naproti sobě. Byla o trochu menší a oči měla skoro stejné jako já. Velké načechrané vločky padaly líně k zemi.
,A-a-aaha.'' zakoktala. ,,Tak to jsem ráda.'' Zase jsme se rozešli, už jsme skoro byli na nádvoří.
,,Tak hezký zbytek pátku.'' Loučil jsem se nerad, ale nebyl jsem si jistý, jestli byla její reakce pozitivní, či nikoliv.
Vypadala, že trochu posmutněla.
,,Mám odpoledne zase přijít?''
,,Ne, dneska tu nebudu. Musím do Londýna na Ministerstvo.''
,,Aha, dobře, já si tedy najdu jinou zábavu. A hodně štěstí!...Jakože v Londýně.'' zasmála se, zamávala mi a v tu ránu byla pryč. Nejradši bych jí pozval na čaj, ale povinnosti volají.

                                              *

Ten den jsem v hlavě neměla nic jiného než Newta Scamandera. Seděla jsem na Dějinách čar a kouzel a tupě zírala z okna. Stále jsem si v hlavě opakovala ráno. Je možné, že bychom spolu mohli něco mít? Ale ne, to asi ne. On je profesor a já studentka!

Ale nemůže být o tolik starší, ne?

Když hodina skončila, tak jsem se stále s hlavou v oblacích vypotácela z učebny. Na chodbě mě zastihl Aaron. Ále, o tomhle jsem nějak dlouho neslyšela. Ušklíbla jsem se, když jsem si vzpomněla na ten nechtěný polibek.
,,Ahoj, Bloss.''
,,Ahoj.'' pozdravila jsem neutrálním tónem a čekala co z něj vypadne.
,,Jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli zítra jedeš do Prasinek?'' pročísl si rukou vlasy. Dělá to nějak často...nemá vši?
,,Jasně že jedu. Proč?''
,,Aha... škoda. No, já že nejedu, tak jsme tu mohli být... spolu.''
,,Jako vážně?! Proč mě rovnou nepozveš do postele?''
,,Nemusím jenom do po-'' nedořekl to, protože jsem ho naštvaným tónem přerušila.
,,Hele jestli se tak moc chceš s někým vyspat, tak já nejsem ta pravá.'' řekla jsem mu nasupeně a otočila se na patě. Aaron mojí odpovědí nevypadal vůbec překvapeně.
Zrovna šel okolo Wood. Trochu zvolnil krok, abych ho stačila dojít.
,,Mám se ptát, co se tam dělo?'' zasmál se.
,,Eeeh, snad radši ani ne.'' Oliver pouze mlčky přikývl.
,,Věštění?''
,,Věštění.''
Aspoň nějaký přítel.