Newt Scamander- jméno mé✔️

Výřečný Jason

Celé odpoledne jsem se okolo sebe nejistě rozhlížela, jestli ke mě nejde profesor Kratiknot, nebo snad Filch, aby mě odvedli do ředitelny a strhli havraspáru všechny body a vyloučili mě ze školy.
Nikdo však nepřicházel. Všichni se chovali normálně- tedy až na mě. Rozhodla jsem se, že o té rvačce raději nikomu říkat nebudu.
Vyučování konečně skončilo, bylo pěkné počasí a hodně lidí se šlo vykoupat do jezera. Mě by tam nikdo nedostal. Koupat se v ubikaci jezerních lidí a těch proklatých Ďasovců, ne děkuji. Většina holek tam stejně jen šla, aby se předvedla před klukama. To já jsem vážně neměla za potřebí. Proto jsem zamířila ke knihovně, kde jsem, samozřejmě, našla Tinu. ,,Ahoj, pomůžeš mi s úkolem?"
,,Jasně." Odpověděla Tina a doplétala si středně dlouhý cop ze svých havraních vlasů. Chvíli jsem jí pozorovala a divila se, jak si sama dokáže takhle hezky zaplést vlasy. Já se většinou zmohu jen na obyčejný culík. Moje vlasy jsou světle hnědé a dlouhé nad zadek.
Sedla jsem si naproti ní. V knihovně kromě nás nikdo nebyl. ,,Chceš něco vidět?" Podala jsem Tině podepsanou knížku.
Usmála se: ,,Co ti na to řekl?"
,,No, byl trochu vyvedený z míry." Zasmála jsem se, ale asi trochu moc nahlas. V tu ránu u nás byla knihovnice: ,,Pšššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššt!! Běžte si halekat někam jinam!" Rychle jsem si rukávem otřela obličej, neboť mě poplivala.
,,Takže, s čím potřebuješ pomoct?" Řekla s náznakem smíchu v hlase Tina.
                    *
,,Crrrrrrrrrrr!!!!!!!"
,, Áááá! Sakra co je to za debilní budík?!" Vykřikla jsem.
,,Ten je můj." Zachroptěla Tina. Popuzeně jsem něco zabrblala a šla se rychle obléct. Už jsem byla na odchodu, když se teprve Tina hrabala z postele. U Elis se zatím neprojevovali žádné známky bělosti. Nedalo mi to a křikla jsem na ní: ,,Hej, Elis, tak co? Jdeš dneska konečně na vyučování?"
Pouze na mě zvedla prostředníček. Co? Asi nějaká mudlovská nadávka.
Moji rodiče, vlastně celá naše rodina je čistokrevná. I když já si na čistokrevnost a nečistokrevnost nehraju...jako někteří.
Seběhla jsem po schodech do společenské místnosti a vytáhla jsem esej na Lektvary, kterou jsem včera nestihla. Nikdo tu zatím nebyl. Sedla jsem si ke stolu a začala si lámat hlavu s těma pitomýma ingrediencema.
,,Čus." Pozdravil mě Jason Samuels, který se tu najednou objevil a sedl si ke stolu naproti mně.
,,Taky to ještě nemáš?" Kývl jakože ne. Nebyl zrovna dvakrát výřečný, ale když došlo na organizaci famfrpálového týmu, tak nevěděl, kdy přestat.
Konečně jsem dopsala poslední větu.
,,Uf! Ten Snape si hrozně vymýšlí."
,,Hm,mh."
,,Dneska je trénink, co? Zase od tří?"
,,Mh, hmm."
Tohle bylo moc. Prudce jsem zavřela knihu na lektvary a flákla s ní o stůl.
,,Díky za odpověď! Hmmm, mhh!" Prskla jsem podrážděně a odešla jsem do Velké síně.
,,Ach, ty holky." Zabručel Jason a namočil brko do kalamáře.