Newt Scamander- jméno mé✔️

Na scestí?

Probudilo mě sluníčko, lehtající mé líčko. Stále jsem ležela na gauči v kabinetě Newta Scamandera. Ránu na krku jsem měla převázanou. Pomalu jsem vstala a přešla k oknu, podle slunce bylo dopoledne. Vůbec jsem nevěděla, co dělat. Aspoň jsem se už cítila lépe a nemotala se mi hlava.
Má pozornost se stočila na stůl za mnou. Bylo tam množství pergamenů a knih. Potom jsem se zaměřila na menší stolek, který stál u zdi. Potlačila jsem vlnu nevolnosti, když jsem uviděla zkumavky s nejrúznějšímy obsahy. Měla jsem podezření, že v jedné z nich jsou ty vajíčka, ale nehodlala jsem to zkoumat.
,,Líbí se vám?" ozval se za mnou náhle hlas Newta Scamamdera. Trhla jsem sebou, jakoby mě nachytal při nějaké kulišárně. Přitom jsem si jen prohlížela ty nechutnosti.
,,No...ani moc ne," zasmála jsem se ,,Neslyšela jsem vás přicházet."
,,No jo, někdy při mém zkoumání musím být velice potichu....Jak vám je?" Přistoupil blíž.
,,Jsem v pohodě. Jak dlouho jsem byla mimo?"
,,Eee, tři dny."
,,Aha...Tak proto mám takový hlad." Oba jsme se tomu hloupému vtipu zasmáli.
,,Co ostatní? Neptali se po mě?"
,,Heh, co mi je po ostatních... Vysvětlil jsem jim to, že potřebujete speciální péči." mrknul na mě.
,,Aha...tak, tak dobře."
,,Posaďte se, musím vám zkontrolovat to zranění." Poslušně jsem si sedla na gauč a profesor mi začala odvazovat obvazy, stál za pohovkou. Cítila jsem, jak mi na to opatrně šahá. ,,Je to v pořádku. Jste vyléčena." Zvedla jsem se a přešla ke dveřím. ,,Děkuji, že jste se o mě postaral." Usmála jsem se. Vypadal nervózně. ,,Jasně, to je v pohodě."
,,No...a vlastně jste mi zachránil život. Málem jsem se utopila." Pouze přikývl a uhnul pohledem.
,,Dobře, měla byste už jít." Začal se přeze mě natahovat ke klice, aby mi otevřel. Snažila jsem se mu uhnout, ale šlápla mu na nohu. ,,Pardon." uchychtla jsem se.
,,Čemu se smějete?" zeptal se, když jsme si vyměnili pozice a teď byl o dveře opřený on.
,,Ále, jen jste mi teď připoměl kohouta."
,,Tak vám pěkně děkuju." řekl s pobavením v hlase a otevřel mi dveře.
,,Nashle!"
,,Zatím. A hodně štěstí při zápase." Škublo to se mnou. Ajó! Famrpálový zápas! Už pozítří! Úplně jsem na to zapomněla!
,,Jo! Děkuju," zastavila jsem se na schodech ,,Přijdete se podívat?" Na chvíli se zamyslel, ale potom přikývl ,,Jistěže."

,,Blossom!" Přihnal se ke mě Jason Samuels, když jsem později odpoledne (už zkulturněná) vstoupila do famrpálových šaten. Byl do půl těla. Když si nejspíš uvědomil, že se ke mě moc hrne, tak o krok odstoupil a pročísl si vlasy. ,,Už je ti líp?" Dalo mi celkem dost práce, abych odtrhla pohled od jeho hrudi.
,,Eee, jo? Teda, ano, je mi už dobře. Díky za optání. Co zápas? Jaké z něj máš pocity?" Ptala jsem se, když jsem šla ke své skříňce, abych si zkontrolovala své koště. Jason mi byl v patách.
,,No na to jsem se chtěl spíš zeptat já tebe. Budeš moc hrát?" Opřel se o skříňku vedle té mé.
,,Jo budu, jsem v pohodě a obleč se, nebo nastydneš!" Jason takovou odpověď nečekal, cuknul mu koutek úst, ale poslechl a začal si zapínat košili, kterou měl položenou na lavičce.
,,Dobře tedy, počítám s tebou," řekl, když se snažil si uvázat modro- stříbrnou kravatu. ,,Pomůžeš mi?" Protočila jsem oči, přistoupila k němu a začala mu vztekle uvazovat tu pitomou kravatu, když ji jen stačilo už utáhnout tahem nahoru, tak jsem s ní prudce cukla, ale nepřiškrtila jsem ho, samozřejmě (😈) .
,,Jseš nějaká vzteklá, ne?" Mrkl na mě.
,,Ty mě svádíš?" Založila jsem si ruce na prsou.
,,No jasně," spiklenecky se usmál ,,Na scestí."
,,Ty seš blbej!" zasmála jsem se. Jason se jen usmál a odešel směrem k hradu.

,,A to jsi tam jako u něj i spala?!" Zhrozila se Tina druhého dne při snídani.
,,No jasně. S ním v posteli." odpověděla jsem jí ironicky a dala si na talíř dalších několik klobásek.
,,Nojo, nojo. Už mlčím," ušklíbla se ,,Každopádně jsem ráda, že už ti nic není." Usmála jsem se na ní. Od zmijozelského stolu se na mě otočila skupinka a civěla na mě. Nedalo mi to a křikla jsem na ně: ,,Jo! Bude ze mě lochnesska!" Uviděla jsem i Aarona, který se tomu skoro jako jediný zasmál.
,,Z koho bude Lochnesska?" zeptal se přicházející Jason.
,,Z Bloss." ušklíbla se Tina a zamyšleně Jasona pozorovala.
,,Aha, tak to už dávno je, ne?" Opět jsem po něm hodila kus toastu, trefila jsem se do čela.
,,Deset bodů!"
Pouze mi věnoval protáhlý obličej a začal se ládovat vším, co našel na stole.
Otevřely si dveře a vstoupil profesor Scamander. Když procházel kolem mého stolu, tak na mě spočinul pohledem. Zamrazilo mě. Okamžitě se uklidni. Přestaň, Blossomo!!!
Když byl čas na vyučování, tak jsme vstali a vydali se do učebny Obrany proti černé magii, po cestě jsem potkala Olivera Wooda.
,,Tak co? Jak ti je? Kolují zvěsti, že-"
,,Ne není ze mě hybrid, ani jsem se s ním nevyspala." přerušila jsem ho. Oliver se zasmál: ,,No, to druhý zatím nikoho nenapadlo... Hodně štěstí při zítřejším zápase. Musíte zmijozeláky rozdrtit." Poplácal mě po rameni a odešel na schodiště opačným směrem.