Newt Scamander- jméno mé✔️

Větvíku, kde jsi?

,,Pamatuj, schránka zůstává, obsah se může měnit." Polibek.
Tyto slova mi zněla hlavou už celý den. Nemohla jsem přijít na jejich význam. Tyto slova mi řekl Newt, když jsme se loučili v Prasinkách.
Pohrávala jsem si se svým novým řetízkem na krku a bezduše koukala na jeden kotlík, ze kterého se kouřilo. Profesor Snape někam odešel a my měli za úkol si nastudovat nějaký pitomý lektvar.
,,Bloss? Jsi v pohodě? Poslední dobou se chováš nějak divně.'' zeptala se mě opatrně Tina, která seděla vedle mě. Cukla jsem sebou. ,,Jsem v pohodě.'' Pouze jsem odvětila a dál sledovala páru nad kotlíkem.
,,Moc bych jí to nevěřil,'' přidal se do rozhovoru Jason, který seděl naproti mě a pozoroval mě zkoumavým pohledem.
,,Už je dost divný, že mě odmítla.'' řekl potichu s pohledem upřeným na mě. Ani to se mnou nehnulo.
,,Je to tak, krutá realita.'' řekla jsem mu na oplátku ironicky. Pak jsem zbystřila Tinin pohled.
,,Ale Tina by měla nejspíš zájem, viď?'' Tina zrudla a hodila po mě nenávistný pohled. Nehodlala jsem se tím dál zabývat. Opět jsem si podepřela hlavu rukou a sledovala páru.
*

Jeden týden do Vánoc.
Cpala jsem se klobáskami a kochala se vánoční výzdobou ve Velké síni. Profesor Flitwick se tento rok nějak rozjel!
Náhle jsem uslyšela soví houkání. Pošta! Uviděla jsem svou krásnou sovu pálenou, jak ke mě líně letí. Na stůl přede mě hodila rovnou dva dopisy. První byl od rodičů a druhý od... Skoro jsem vyjekla. Rychle jsem dopis otevřela a začala číst.
Milá Blossom,
Je mi líto, že jsem musel odjet tak brzo, ani nevíš, jak teď toužím po tvé přítomnosti. Je to tu ale velmi naléhavé, takže tu budu muset zůstat do původního termínu.
Jinak jsem zjistil, že nikde nemohu najít Větvíka! Koukni se po něm prosím a kdyby jsi ho našla, tak mi hned dej vědět. Prohledej prosím i můj kabinet, klíč je přiložený v dopise.
Nuže, šťastné a veselé!
Pac a pusu
Newt♥
P.S. Doufám, že přemýšlíš o mé poslední větě!

Rozechvěle jsem odložila dopis a vzala klíč z obálky. Nikdo si toho nevšimnul, protože každý byl zaneprázdněný svou poštou. Musím najít Větvíka!
Vyučování začínalo až za necelou hodinu, a tak jsem se vydala do Newtova kabinetu.
V té chodbě nikdo nebyl, takže jsem mohla bez problémů strčit klíč do zámku a odemknout.
Zavřela jsem dveře. V kabinetu bylo slyšet pouze tikání hodin, jinak tu bylo naprosté ticho. Zamrazilo mě, když jsem si vzpomněla, co všechno jsem prožila na té červené sedačce. Byla jsem zvědavá a nakoukla jsem do levých dveří, kde měl Newt ložnici. Dvoulůžko? Rychle jsem tyto myšlenky zahnala a musela se ušklíbnout.
Trochu jsem se tam porozhlédla, stejně jako v koupelně. Potom jsem už chtěla otevřít dveře a vyjít z kabinetu, ale nechala jsem jen skulinku.
,,Sakra, přestaň se tak svíjet." Byl to nějaký známý hlas, který zněl odněkud zpiza rohu, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Zamkla jsem a rychle jsem odešla z té chodby, aby někdo nemohl pochytit nějaké podezření.
Vydala jsem se na hodinu Obrany proti černé magii.

Famfrpálový trénink byl náročný. Trmácela jsem se zpět k hradu. Jason už to vzdal. Stejně bych ho vždy odmítla, Newt... je prostě Newt. Potřebovala jsem si ještě dojít do knihovny a půjčit si knihu na prázdniny. Šla jsem přes viadukt a chtěla jsem projít jedním portrétem, který je velice dobrá zkratka do knihovny. Byla jsem už skoro před portrétem a už, už se nadechovala vyřknout heslo, ale uslyšela jsem zase ten známý hlas. Rychle jsem se schovala za řadu brnění.
,,Profesore, tady ho máte."
,,Hehé, skvěle, jak se vám to podařilo?" Došlo mi to. Profesor Snape mluví s Aaronem!
,,Radši nechtějte vědět." řekl Aaron pobaveným tónem.
,,Odnesu si ho a potom jdem do...lesa." řekl úlysným hlasem Snape a odkráčel po točitých schodech do sklepení. Ze své pozice jsem neviděla na místo schůzky. Odvážila jsem se posunout se o jeden krok doleva a uviděla jsem Aarona, jak má v ruce v kapsách a kouká se z okna. Za chvíli se z hlubin chladného sklepení vynořil Snape a oba dva odešli pryč velkými dveřmi vedoucími na viadukt. Měla jsem zvláštní pocit, že to, co mu Aaron předal, je něco důležitého.
Ještě jsem chvíli počkala a pak se vydala po točitých schodech do sklepení. Na nějakou knihovnu jsem rázem zapomněla.
,,Alohomora!" vytáhla jsem hůlku a dveře učebny lektvarů se otevřely. Málem jsem vyjekla, když jsem ve skleněné nádobě na jednom stole uviděla Větvíka. Rychle jsem ho odtamtud dostala a s nepříjemným pocitem v zátylku jsem opustila to zatuchlé studené sklepení.
Jak to jen mohl Aaron udělat?!