Newt Scamander- jméno mé✔️

Setkání

Milý Newte,
neuvěříš tomu, co se stalo! V krátkosti. Našla jsem Větvíka! Přesněji našla jsem ho v učebně Lektvarů. V jeho krádeži mají prsty Snape a Aaron!!! Napadlo by tě to?
Na prázdniny si ho beru s sebou domů. Už se mi po tobě stýská.
Tvá Blossom.

Udělala jsem tečku a povzdechla si. Jaké by to asi bylo strávit s Newtem Vánoce?
Dopis jsem dala sově do zobáku a vydala jsem se směrem k Prasinkám na vlak zpět do Londýna.

Seděla jsem zabalená do hábitů a kabátů na střeše Sovince a cpala jsem se cukrovím. O ničem závažném jsem nepřemýšlela, pouze jsem civěla na vysoké stromy Zapovězeného lesa a vychutnávala si líbeznou sladkou chuť cukroví. Byl první den školy po Vánočních prázdninách.
Rodině jsem o mém vztahu s Newtem neřekla. Pouze, že jsem se sblížila s nějakým hochem. Na nic víc se neptali. Snažila jsem se na Newta alespoň chvíli zapomenout a bezstarostně si povídat s příbuznými. Skoro nikdy se to nepodařilo.
Byla pořád ještě zima, ale občas prosvítalo zataženou oblohou slunce.

Únor. Stále byla zima a uvnitř jsem se cítila stejně chladně a prázdně. Moc jsem se nebavila s ostatními a každým dnem jsem viděla, jak se v Tinině tváři značí obavy. Newt mi nějaký čas nenapsal a to mě užíralo ze všeho nejvíc.
Věc s Větvíkem se nijak dál neřešila. Snape se tvářil stejně kysele a Aaron stejně mile.

Březen. Konečně přicházelo jaro. V nedávném zápase s Mrzimorem jsme vyhráli. Tentokrát jsem se ale žádné oslavy neúčastnila.

Opírala jsem se o zábradlí visutého mostu a užívala si sluníčka. Konečně bylo teplo a já mohla mít pouze svetr a hábit. Většina lidí jela do Prasinek. Mě se tam nechtělo, když jsem věděla, že tam u Chroptící chýše nenajdu žádného Newta.
Už měsíc mi nenapsal, začínala jsem být zoufalá. Láska je komplikovaná.
Kolem mostu proletěl ptáček a zpíval. Větvík se mi schoval pod rozpuštěné vlasy. Bál se ptáků. ,,Ale no tak. Neboj se, nic ti neudělá.'' řekla jsem mu a zase se zahleděla do dálky. Náhle jsem ucítila něčí přítomnost. Zamrazilo mě v zátylku. Polekaně jsem se otočila a hned na to jsem zapištěla.
Padla jsem Newtovi kolem krku. Položil kufřík na zem a objal mě taky. Byla jsem tak hrozně moc šťastná! Neuvědomovala jsem si, jak moc mi chyběl. Pak jsem se od něj odtáhla a zamračila se. ,,Proč jsi mi u všech košťat nepsal?!'' řekla jsem mu popuzeně.
,,Omlouvám se. Všechno ti to vysvětlím...'' Chtěla jsem dál dělat naštvanou, ale nepodařilo se to, když tam stál v modrém rozepnutém kabátu s neupraveným límcem, s provinilým pohledem v zelených očích a sluníčko ho zezadu osvětlovalo, takže jeho rozcuchané vlasy byly světlejší, než kdy dřív.
,,Pojď- á, nazdar Větvíku.'' Větvík si radostně přelezl z mého ramena na jeho. Newt mě chytil za ruku a nějakým zrychlovacím kouzlem jsme se za minutku ocitli v jeho kabinetu.
,,Uf, musím tu vyvětrat. Asi jsi tu dlouho nebyla, co?''šel otevřít okno.
,,Od Vánoc jsem tu nebyla, protože mě to frustrovalo.'' Newt se náhle otočil a posadil se se mnou na gauč.
,,Víš, poslední dva měsíce jsem nebyl v Londýně na Ministerstvu.... Byl jsem... v Himalájích.''
,,Cos tam pro Boha dělal?'' zeptala jsem se ho s obavami.
,,Hledal jsem Sněžného muže...a... nenašel.'' ušklíbl se. Jeho společnost mi byla děsně příjemná. Cítila jsem se, jak když mi ochably všechny svaly a vše kolem utichlo. Povídal další zážitky z hor, ale já se na to nemohla soustředit. Naklonila jsem se k němu a políbila ho. Nejdřív vypadal, že jsem ho vyděsila, ale potom ''pochopil''. Položil mě na sedačku a něžně mě líbal. Poznala jsem, že mu moje přítomnost také chyběla.
Probudila jsem se a lekla jsem se. Ležela jsem v dvoulůžkové posteli. Koukla jsem se z okna po mé levici. Bylo již světlo. Ve dveřích u nohou postele se objevil Newt s kouřícím se hrnkem v ruce a spokojeným výrazem. Uklidnila jsem se, když jsem zjistila, že jsem tu včerejší večer pouze usnula, protože jsme si do noci povídali- občas jsme to doplnili pár polibky.
Když Newt uviděl můj zmatený výraz, tak řekl: ,,Klid, je neděle ráno. Nemeškáš školu.''
,,Ehh, dobrý. Promiň, ale byla jsem hrozně zmatená.'' usmála jsem se. Vstala jsem, přešla jsem ke dveřím a dala mu pusu na tvář. Chtěla jsem jít do koupelny, ale zastavilo mě jídlo.
Do slova.
Na stolku před rudým gaučem se vyjímala krásná snídaně.
,,Snad se neurazíte, když vám nabídnu posnídat se mnou.'' ozval se najednou za mnou.
,,Ráda s vámi posnídám.'' udělala jsem pukrle a zasmála se. ,,Jenom si skočím do svého pokoje, aby si Tina nemyslela, že jsem tam nebyla přes noc.'' Newt pouze přikývl a dal si ruku do kapsy.
Rychle jsem procházela prázdnými studenými chodbami. Potichounku jsem vlezla do pokoje. Všichni v něm ještě spaly. Bylo teprve 7.30 a byla neděle, kdo by tak brzo vstával? Převlékla jsem si novou bílou košili a místo černých kalhot jsem si vzala sukni. Rozčesala jsem si hnědé vlasy a nechala je rozpuštěné. Zrak mi padl na noční stolek, kde jsem stále nechávala tu krabičku od Newta.
Když jsem si odcházela umýt zuby, tak jsem naschvál udělala trochu šramot, aby všichni věděly, že teprve teď odcházím.
Otevřela jsem dveře do Newtova kabinetu.

,,Jsem zp-'' nedořekla jsem to. Hlas se mi zadrhl v hrdle. Přistihla jsem Newta a Aarona v těsném objetí, jak se líbají!

APRÍÍÍÍL! MUHEHEHHEHEHEHEHEHEH :D

Snad jsem vás napálila! Takže, ještě jednou :P ...

Otevřela jsem dveře do Newtova kabinetu. Stál u malé knihovničky a četl si nějakou knihu. Když mě zbystřil, tak se usmál a ukázal, ať si sedneme.
Dojedla jsem čokoládový pudink a náhle mi hlavou bleskla myšlenka. Newt si všiml mého náhlého napnutí a tázavě se na mě podíval.
,,Jak dlouho zůstaneš?'' Newt sklopil pohled.
,,Zítra musím odjet... Budu se snažit vrátit co nejdřív.'' Smutně jsem kývla hlavou. Další měsíce bez něj?!

                                                       *

Nechtěl jsem jí vidět zase takhle smutnou, rvalo mi to srdce. Dal jsem jí ruku kolem ramen. Stále jsem moc nevěděl, jak s ní mám jednat. Pocítil jsem lehké zoufalství, když jsem si uvědomil, jak málo se vlastně známe.
,,Tak to si to ještě musíme užít, ne? Dokud máme čas.'' řekl jsem jí, ne tak jistým hlasem. Vzhlédla ke mně. Ulevilo se mi, když jsem v jejích očích neuviděl slzy.
Políbil jsem jí. Zase jsem jí položil na sedačku jako včera, a začal se zajímat o její krk a jiné partie...

Ahoj! Předem se Vám chci omluvit, že kapitola vychází až po delší době.

Taky Vám chci moc poděkovat za všechny hlasy a komenty!

A ještě vám chci taky poděkovat za 1,2K (hehe, teď už 12k😄❤️) přečtení!!! Jste boží!

AaB♥