Right Now (N.H.)

15.

Taxíkem dojedeme na letiště. Hned jak vejdeme do haly letiště začnou na nás někteří koukat, jiní vytahují své telefony a začnou nás natáčet. Některé faninky přiběhnou k nám a prosí Nialla o fotku, následně musíme projít takovými věci jako je odbavení, ale přesně v osm už sedíme v letadle. 

,,Co takhle udělat nějakou hezkou fotku ?" usměje se na mě Ni, zatímco odemyká svůj mobil. 

,,Copak my dva máme nějakou která není hezká ?" zasměju se. 

,,Nemáme, třeba ta jak jsme na ní celí od mouky je naprosto úžasná." i on se zasměje. 

,,Fajn můžeme, konej jak uznáš za vhodné." usměju se na něj. Chytí do ruky moje nohy a položí si je přes svůj klín. Jednu ruku na ně položí a tou druhou to vyfotí. Musím uznat že to je fakt hezká fotka. Koukám mu přes rameno když jí přidává na sociální sítě s popiskem. Cesta do Ameriky a označuje mě tam. 

,,Prosím připoutejte se, budeme startovat." ozve se hlas letušky a my tak tedy uděláme. V tom mi ale něco dojde. 

,,N-ni ?" oslovím ho lehce rozklepaným hlasem. 

,,Copak ?" zeptá se se starostí v očích. 

,,Já, já jsem ještě nikdy neletěla. Ni, já se bojím." musím být červená až na zadku. 

,,Neboj, není čeho. Jsem tady s tebou." usměje se na mě a proplete prsty na mých rukách s těmi jeho přičemž mi ruku povzbudivě stiskne. Děkovně se na něj usměju. Nakonec vzlétnutí zvládnu v pohodě a zbytek letu už není problém. Cestou si povídáme. Nechápu že se máme stále o čem bavit. A tak ty čtyři hodiny letu utečou jako voda a my už přistáváme na letišti v New Yorku. Vezmeme si svoje věci a opět samozřejmě za doprovodu několika fotografů a faninek víjdeme z budovy letiště. Páni, už ted jsem z toho nadšená. Nasedneme do taxíku a Ni mu nadiktuje náš hotel. 

,,Kolik je tady hodin ?" zeptám se kvůli časovému posunu. 

,,Sedm večer. Pořád ještě neděle." usměje se na mě a já přikývnu. Následně už jen zcela fascinovaná okýnkem koukám na večerní New York. Je to nádhera. 

Niallův pohled

Už jak jsme vylezli z budovy letiště jsem si všiml jak si to tady Sam udiveně prohlíží, ale ten pohled na ní ted. Sedíme vzadu v taxíku a ona má svůj pohled naprosto přišpendlený k New Yorku za okýnkem. Její zelené oči nekoukají nikam jinam a snad ani nemrká a její narůžovělé rty jsou lehce pootevřené. Při pohledu na ní se musím usmát, protože je tak moc krásná.  Celou cestu ani jeden nemluvíme, ona je celá očarovaná z pohledu na město a já z pohledu na ní. 

Samanthy pohled

Po asi patnácti minutách cesty zastavíme před velkým a dost luxusně vypadajícím hotelem.

,,Tady budeme bydlet ?" zeptám se.

,,Jo." usměje se na mě. 

,,Ale to musí bejt strašně drahý Nialle, celej tenhle výlet je už tak odst drahej." 

,,Pro tebe to nejlepší a ted pš a jdeme ne ?" pohladí mě po rameni a já tedy přikývnu. Ni taxikáři zaplatí, vystoupíme, vezmeme si naše kufry a vlezeme do hotelu. Nikdy jsem vlastně v hotelu jako takovým nebyla. Celé je to tady sladěné hlavně do světle tyrkysové a tmavě modré až skoro černé barvy. Nečekala bych že zrovna tahle kombinace bude vypadat tak dobře. Vydáme se k recepci. 

,,Dobrý den." usměje se na nás recepční a my jí oba úsměv oplatíme. 

,,Mám tu rezervaci na jméno Horan." zdělí jí Ni nás požadavek načež ona koukne do počítače a přikývne.