Right Now (N.H.)

2.

Ve dveřích se objeví nějaký muž, mně dosti povědomý, ale odkud sakra ? Určitě ho znám. 

,,Ehm, pardon, ale už máme zavřeno." řeknu směrem k němu.

,,J-jo, tak já se om-louvám, na-nashle." zvedne ke mně pohled a já vidím jeho červené oči, vypadá jakoby brečel a doměnku mi potvrdí i jeho lámavej hlas. Otočí se a chce restauraci opustit. Moje srdce mě ale donutí mu to nedovolit. Vždycky jsem byla hodnej člověk, kterej chtěl všem pomoci a taky jsem na to několikrát doplatila, tak doufám že tentokrát to chyba nebude. 

,,Jste v pořádku ?" zeptám se a on se zastaví v pohybu a vrátí pohled zpět na mě. 

,,Jo, d-dobrý děkuju." pokusí se o lehký úsměv a já nevím proč ale poznám že je falešný. Nevíc co mě k němu tolik táhne, ale prostě musím se ho zeptat. 

,,Nechcete si promluvit ?" co to se mnou sakra je ? Lehce přikývne a usadí se k jednomu stolu. Pomalu dojdu k němu a sednu si naproti němu. Chvíli na sebe jen tak koukáme. Hledím do jeho modrých očí, které jsou hezčí jak nebe a úplně se v nich utápím. Jen škoda že jsou lehce skryté za několika slzama. Chvíli na sebe koukáme než se oba začneme lehce smát. Nevím proč,a le mám strašnou radost když se na jeho obličjei oběví úsměv. Ten už jsem taky určitě někde viděla. je mi tak povědomý. 

,,Ehm nemůžeme si tykat ?" pousměje se na mě a já přikývnu. 

,,Já jsem Smantha, ale prosila bych spíše Sam." usměju se na něj a natáhnu k němu ruku. 

,,Rád tě poznávám já jsem Niall." Lehce stiskne mou ruku. Niall, Niall. No jasně Niall Horan z One Direction. Já blbá. Moje ségra na nich dosti ujíždí a já je taky mám ráda, líbí se mi jejich hudba. Kouká na mě jakoby čekal jestli ho znám nebo ne. Nijak na to nereaguji, nevím proč bych se k němu měla chovat jinak. 

,,Fajn tak mi řekni co se stalo." vyzvu ho. 

,,Zjistil jsem že mě přítelkyně podvádí." povzdechne si a v očích je vidět jak moc ho to bolí. 

,,To je mi moc líto. Jak dlouho jste spolu byli ? Nebo spolu pořád jste ?" zeptám se.

,,Moc dlouho ne, asi tři měsíce jsme spolu byli a navíc to nebylo poprvý co mě podvedla. Víš všichni kolem mě mi říkali že se mnou byla jenom pro peníze a měli pravdu. Jenže já jsem si pořád namlouval že to tak není. Byl jsem blbej." smutně se pousměje. 

,,Takový holky bych normálně střílela, pak na to doplácej většinou ti hodní kluci." 

,,To jo, ty promin, ale já se tě prostě musím zeptat. Ehm no znáš mě ?" nad jeho otázkou se uchechtnu. 

,,Jo znám. Moje ségra vás zbožnuje a já vás mám taky docela ráda. Když jsem tě viděla tak jsem si pořád říkala že mi jsi strašně povědomej. A pak jak jsi řekl jméno tak mi to došlo." oba se zasmějeme. 

,,Kolik ti je ?" zeptá se. 

,,Osmnáct, skoro devatenáct." odpovím mu a on se lehce podiví, teda soudím tak podle jeho výrazu. 

,,A to už takhle pracuješ ? Neměla by jsi radši studovat nebo tak ? Nemysím to zle já taky pracoval už od šestnácti,a le prostě víš jak to myslím." 

,,Jo dobrý, neboj chápu. Prostě pracuju no." uchechtnu se a on chápavě přikývne. 

,,Ted mi tak došlo že nevěřím že jsem ti opravdu řekl co se mi stalo. Jak se ti to povedlo ?" uchechtne se. Za tu dobu co je tady se zdá že s emu docela zlepšila nálada. 

,,To víš kouzlo osobnosti." zasměju se. Chce něco říct když mi akorát začne zvonit mobil. Omluvně se na něj podívám a hovor od mamky příjmu. 

,,Ano mami ?" 

,,Ahoj zlato jsi v pořádku ? Už jedeš ?" vždy mi takhle volá protože o mě má docela strach. 

,,Neboj jsem v pořádku. Akorát jsem ještě v práci takže dneska přijedu o něco později, ale ty už běž spát a nečekej na mě." 

,,Dobře, ale až příjdeš přijd mi prosímtě říct at můžu v klidu spát." 

,,Dobře, tak pa."

,,Pa." ozve se z druhý strany a já hovor poté ukončím. 

,,To byla máma." vysvětlím a on přikývne. 

,,Má o tebe strach ?" tentokrát jsem to já která přikývne. 

,,Promin že jsem tě zdržel." smutně se na mě podívá. 

,,Neomlouvej se. A proč jsi vůbec šel sem ?" 

,,Chtěl jsem si dát pivo někde v útulný restauraci a tahle mi přišla zrovna pod ruku. A ty pojedeš domů sama ? Ted v půl jedenáctý ?" zeptá se koukne na hodinky na svém drahém telefonu. 

,,Jo, už jsem zvyklá." pokrčím rameny. 

,,Tak to teda ne. Vzal bych tě autem, ale to tady dneska nemám tak alespon obědnám taxíka a pojedu s tebou, nenechám tě ted jít samotnu." rozhodne. To je od něj hezký, ale já so taxíka nemůžu dovolit. 

,,Děkuju Ni, za tvojí starost, ale bohužel to budu muset odmítnout protože si taxíka nemůžu dovolit." vysvětlím a on na mě kouká pohledem aka: nezbláznila jsi se ?

,,Nebudeš protože to zaplatím já." vysvětlí načež já zakroutím hlavou.

,,Ne to nejde." 

,,Ale já se tě neptal." uchechtne se a nakonec i přes mé protesty zavolá taxíka. Já si tedy vezmu věci, zhasnu tady a oba vylezem před restauraci. Ještě jí zamknua poté čekáme na taxíka, který je během chvíle tady. S Niallem si sedneme dozadu a já mu nadiktuji svou adresu. Po chvíli už stojíme pře panelákem kde bydlím a tak oba s Nialelm vylezeme.

,,Děkuji Nialle, moc." pousměju se na něj. 

,,Neděkuj to já děkuju za to že jsi mě vyslechla a zlepšila mi náladu." usměje se na mě. 

,,Zlepšila ? To nestojí za řeč." usměju se. 

,,Ale jo, je mi o něco líp." 

,,To jsem ráda, tak ahoj." lehce na něj mávnu, ale zastaví mě jeho hlas. 

,,Ty Sam, ehm můžu tě obejmout ?" zeptá se a já mu s ¨úsměvem obmotám rucekolem jeho krku. Stiskne mě v obětí a po chvíli se odtáhneme.

,,Tak ahoj." naposledy na mě mávne a poté co zalezu do vchodu nasedne do auta. Když vlezu do bytu skočím říct mamce že už jsem doma, poté rychle skočím do sprchy a lehnu si do postele. Ted přišel čas na přemýšlení. Na přemýšlení o tom co se dnes vlastně stalo. V životě by mě nenapadlo že ke mně příjde Niall Horan a já mu budu chtít pomoci s jeho problémem, nakonec si začneme povídat a zdá se že se celkem spřátelíme. Bylo mi s ním fajn. Stejně si myslím že jsem ho dneska viděla naposledy. Nebo snad ne ?.......

Co k tomu říct ? Já nevím, není to divný ? Líbí se vám to alepson trošičku ? Prosím o hvězdičky a komentíky Niki <3

Q:Tak co vysvědčení holky ? Jak to nakonec teda dopadlo ? 

A: Já jsem naprosto spokojená, mám sedm dvojek tudíž má vyznamenání,a le tak jsem v osmičce žejo teprv. I když je fakt že jsem poslední roky vždy alespon tu jednu trojku měla, ale letos jsem se snažila.