Right Now (N.H.)

19.

Obleču si žluté tílko, které zastrčím do žluté sukně s vysokým pasem v podobě stříbrného pruhu, která mi sahá do půlky stehen a přes to šedý gepardovaný kožíšek. Samozřejmě není pravý, kdy bych na něj vzala. Dosta jsem ho od tety k mým sedmnáctým narozeninám. Když jsem oblečená zalezu do koupelny. Na obličej nanesu make-up, řasenku a oranžovou rtěnku. Nakulmuju si vlasy a pravou část si pinetkou sepnu za ucho.

,,Sam už jsi ? Můžeme jít ?" zatuká na dveře Ni a já tedy vylezu.

,,Jo můžeme." usměju se na něj a on si mě prohlédne od halvy až k patě.

,,Wow, já myslel že víc než v plavkách ti to dneska už slušet nebude. Ale jo moc ti to sluší." usměje se na mě.

,,Děkuju." plaše mu oplatím úsměv a zčervenám. Známe se už měsíc já se před ním stejně pořád červenám.

,,Tak můžeme jít ?" zeptá se a já přikývnu. Obujeme se a ruku v ruce opustíme náš apartmán a následně i celý hotel. Stopneme si taxíka a vyjedeme.

,,Kam vlastně jedeme ?" zeptám se ho v autě.

,,Na večeři." zaculí se na mě.

,,Já vím, ale jako kam ?" uchechtnu se.

,,Nech se překvapit." mrkne na mě.

,,Ale Nini." smutně na něj kouknu.

,,Nezkoušej to na mě." zakroutí hlavou a za mého povzdechnu změní směr konverzace.

,,Tak a jsme tady." oznámí nám řidič, když zastavíme. Kouknu z okýnka.

,,My jdeme sem ?" zeptám se a ukážu na jednu z nejznámějších restauracích v New Yorku, neli v celé Americe.

,,Jo, já vím že nemáš moc ráda tenhle luxus a já si na něj taky moc nepotrpím, ale uznej že tohle jsme si nemohli nechat ujít." pousměje se na mě.

,,Je to úžasný, ale fakt nechci aby jsi za mě takhle utrácel" zakroutím hlavou.

,,Za tebe rád, tak jdeme ?" zeptá se a já přikývnu. Vyleze z auta, které oběhne a otevře mé dveře. Poté zaplatí taxikáři a rozejdeme se k restauraci. Ni mi jako pravý gentleman otevře a podrží dveře.

,,Dobrý večer, máme tu rezervaci na jméno Horan." usměje se Ni na chlápka, který kontroluje aby se sem dostali pouze lidé, kteří tady opravdu mají být.

,,Dobrý večer, ale samozřejmě. Když dovolíte odvedu vás k vašemu stolu." Vejdeme do samotného nitra restaurace. Je to tady opravdu nádherné. Vše je sladěné do světlých barev především bílé a světle modré. Onen muž nás tedy odvede k našemu stolu pro dva a následně odejde, ale nahradí ho číšník.

,,Dobrý večer, zde jsou vaše jídelní lístky. Co si dáte k pití ?" zeptá se nás.

,,Jaké máte víno ?" zeptá se ho Ni.

,,Bílé, červené a růžové." řekne nám nabídku.

,,Zlato, který chceš ?" zeptá se mě Ni.

,,Ehm, růžový." usměju se na něj. Číšník přikývne a odejde, zatímco my se dáme do vybírání jídla.

,,Ni ted mi tak došlo. To jsi během odpoledne zvládl zarezervovat stůl tady ? To měli volno ?" zeptám se překvapeně. Vím že tady není vůbec lehké získat místo, ještě ke všemu takhle na rychlo.

,,No vlastně ne. Prokoukla jsi mě. Rezervoval jsem to tady ještě před dovolenou. Víš, já už tě dlouho chtěl pozvat na rande, ale pořád jsem se k tomu nedokázal odhodlat. Napadlo mě že bych to mohl udělat tady v Americe. Chápeš, konečně se odhodlat a chtěl jsem aby to bylo něco výjmečnějšího." pousměje se na mě.

,,Takže jsi věděl že s tebou půjdu ?"

,,Ne, ale pevně jsem doufal." usměje se na mě, což vytvoří úsměv i na mém obličeji.

,,A co kdybych přece jen odmítla ?"

,,Tak by jsme šli jako kamarádi." odpoví.

,,Moc jsem si to užila Ni, děkuju." usměju se na něj, když se vrátíme do našeho apartmá.

,,Neděkuj." oplatí mi úsměv.

,,Tak a ted mi řekni proč jsi to udělal." založím si ruce na hrudi. Lehce se pousmejě, ale nechápavě na mě koukne.

,,Tobě to ještě nedošlo ?" zeptá se mě a tentokrát jsem to já, která nechápavě kouká. Přejde ke mně, odendá mi ruce od hrudi a prsty proplete s těmi jeho.

,,Já, já ti to chtěl říct už nějakou dobu, ale jsem v tady tom docela stydlivej no a tak, proto ti to říkám až tady a ted..........Miluju tě." celou dobu mi kouká do očí a když řekne poslední dvě slova moje srdce vynechá několik úderů. On ke mně cejtí to samý. To není možný. Jen stojím namístě, neschopna slova.

,,Zamiloval jsem se do tebe aniž bych si to uvědomil dřív, ale je to tak. Prosím řekni na to něco. Klidně že to necejtíš stejně, jen nemlč prosím."

,,Dneska dopoledne to byl můj druhej polibek v životě, mimochodem ten první byl s tebou při tom Twistru a no, vážně si myslíš, že bych se nechala políbit kdybych tě nemilovala ?" na konci své řeči se usměji a jeho oči se rozzáří. Své ruce přemístí na můj pas a přitiskne své rty na ty mé. Ihned mu začnu polibky oplácet a oba se do nich usmějeme.

,,A co Vanesa ? Už pro tebe nic neznamená ?" zeptám se když se kvůli nedostatku vzduchu odtáhneme.

,,Už dlouho ne. Od té doby co jsem tě potkal v té restaurci, co jsme si povídali. Od té doby, jsi jedinou holkou v mé hlavě. Milují tě." usměje se na mě.

,,Miluju tě." řeknu také s úsměvem a tentokrát jsem to já, která spojí naše rty. 

Můj příběh vypadá jako pohádka z dobrého filmu nebo knihy. Jenže bude tohle ještě tak jednoduchý ?.......

Tak jste se dočkaly lásky moje <3 <3 Ale neradujte se předčasně muhaha :D Do konce příběhu nám toho ještě pár zbývá. Prosím o voltes a komentíky. Niki <3

Q: Sad end nebo Happy end ? 

A: Já už to mám vymyšlený, Jen chci slyšet váš názor