Right Now (N.H.)

21.

O čtyři dny pozděj

Opět mě vzbudí sluneční paprsky, které vidím jindy ráda, ovšem dnes zrovna ne. A proč ? Protože je neděle a to znamená poslední den v Americe. Asi v šest odpoledne odítáme do Londýna. Abych byla upřímná vůbec se mi odsud nechce. Zamilovala jsem si Ameriku, přesně tak jak jsem čekala. Za ten týden jsme toho prošli co nejvíc se dalo tady v New Yorku a i přesto bych toho chtěla hodně vidět. Hollywood, LA a celkově Californii. Nemluvě o tom co se tady všechno stalo. Všechny úžasné vzpomínky. Dala jsem se dohromady s Niallem a dokonce jsme spolu spali. Ehm jo, ještě ted když na to myslím musím být červená až na prdeli. Bylo to naprosto úžasný. Já teda nemám s čím srovnávat, ale vím že lepší to už bejt nemohlo. Náš vztah nám klape. Vlastně se toho na našem vztahu moc nezměnilo. Jsme stále nejlepší kamarádi, ale zároven jsme pár a to je podle mě nejlepší kombinace. Jenže jedna otázka mi už několik dní vrtá hlavou. Bude nám to tak klapat i doma ? Tady to bylo jiné. Byli jsme tady jen my dva, jenže tam. Jelikož měli kluci ted měli tkaový oddych, tak hned až se vrátíme jim nějak začne zase hodně práce a Ni asi nebude moc v Londýně. Bojím se že to nezvládneme a tak. Kéž by jsme tady mohli zůstat už na celý život. Vždy jsem toužila žít v Americe. Nevím co mě sem tolik táhlo. Ne že bych Londýn neměla ráda, miluju ho, ale nějak prostě cítím že patřím sem. Na druhou stranu se samozřejmě těším domů na mámu, ségru, Tinu, Dannyho, kluky a holky, všichni mi chybí, to ne že ne. I přes to že jsem se všema snad každý den telefonovala. 

,,Nad čím přemýšlíš ?" ozve se jeho po ránu lehce nakřáplý hlas, vedle mě. 

,,Ale tak nad vším, nad tím jak se mi bude po Americe stýskat, ale jak se na druhou stranu těším domů na rodinu a kluky a tak." otočím se k němu a lehce se pousměju.  

,,Neboj určitě se sem ještě vrátíme. Poletíme do LA, mám tam vilu. Nejsme tady naposledy, to ti slibuju." usměje se na mě, jeho ruce se obmotají kolem mého pasu a přitáhne si mě na sebe přičemž spojí naše rty. 

,,Prosím Ni, půjdeme se dneska ještě jen tak projít po městě, než odletíme ?" zeptám se, když se odtáhneme. 

,,Dobře tak to uděláme takhle. Ted se oblečeme, půjdeme na snídani, pak si zbalíme, dáme rychle oběd a máme třeba tři hodiny na to, se tady projít." 

,,Tak jo." usměju se na něj a vstanu. Otočím se k němu zády a ke kufru čelem asundám si ze sebe své světle modré tílko na spaní. Obleču si oranžovou podprsenku a následně si stáhnu i bílé kratásky a nahradím je taktéž oranžovými kalhotkami. Dívím se že se vůbec před ním jsem schopná se svléknout, ale prostě u něj to je jiný. Z mých myšlenek mě vytrhnou dvě silné paže které se mi obmotají kolem pasu a jeho tělo zahalené pouze v bílých boxérkách tisknoucí s ena to mé. 

,,Už jsem ti říkal jak jsi dokonalá ?" šeptne mi do ucha. 

,,Ehm, jo, ale já ti to stejně pořád nevěřím." uchechtnu se. Nic na to neřekne, pouze sjede svými rty z mého ucha na můj krk který mi začne laskat a tvořit mi tam malé znamínko. Lehce vzdychnu načež on se do mého krku usměje. 

,,Tak, to aby mi tě nikdo neukradlo." usměje se když své rty odendá z mého krku. 

,,Prosímtě kdo by ti mě chtěl ukradnou ?" otočím se čelem k němu. 

,,Právě že každej, ale to maj smůlu, protože já tě nikomu nedám." zazubí se. 

,,Však já tebe taky ne." prohrábnu mu jeho vlasy a poté ho políbím. Pak už se opravdu začneme oblíkat, jako úplně. Obleču si černé  minišaty s malinkými bílými srdíčky. V koupelně vykonám raní hygienu a rovnou se rozhodnu i upravit takže nanesu make-up, řasenku a růžovou rtěnku a vlasy nechám volně. 

,,Tak já mám hotovo." usměju se když dám do kufru poslední kus oblečení v podobě zeleného svetříku a zapnu ho. 

,,Já taky, tak můžeme vyrazit ven ?" zeptá se a já přikývnu. Ruku v ruce vyrazíme ven a procházíme se rušnými ulicemi New Yorku. Jak já miluju ruch velkoměsta. Neexistuje pro mě nic víc uklidnujícího. Nojo někoho uklidnujě čtení knížek, mě bejt někde mezi hodně lidma vtakovémhle krásném a moderním městě. Dáme si Starbucks, vyfotíme se s několka faninkama, ano i já. Od té doby co jsem definována jako přítelkyně, se semnou chtějí i fotit, to jsem opravdu nečekala. No zkrátka si užíváme poslední hodiny v Americe. 

,,Máme všechno ?" zeptá se pro jistotu Ni, když stojíme u dveří našeho apartmá připraveni na odchod. 

,,Jo máme, ale ty Ni ?" oslovím ho protože se rozhodnu zeptat na otázku která už mě nějakou tu dobu tíží. Poheldem mě vyzve abych pokračovala. 

,,No jak to mezi námi bude až se vrátíme domů ? Bude to pořád tak skvělý jako tady ? Já, bojím se, bojím se že se něco pokazí nebo že na sebe nebudeme mít čas a........." přeruší mě polibkem, když se po chvíli odtáhneme, opře své čelo o to mé. 

,,Neboj, bude to pořád stejný, možná to bude těžší kvůli práci a tak, ale nic se nestane, v životě bych ti neublížil ano ?" koukne na mě a já přikývnu. 

,,Miluju tě." šeptne. 

,,Miluju tě." oplatím mu a poté už tedy opravdu opustíme apartmá. 

Kdybych jen věděla.........

Názorky ? Prosím o voltes a komentíky. Niki<3

Q: Taky se vám stává že vám mamka vždycky dá něco někam a vy to pak nemůžete najít ? 

A: Sakra jo. Mamka mi ted někdy uklízela šuplík v mém stole a vyhodila mi papírek na kterém jsem měla sepsané všechny příběhy které chci zrealizovat. Měla jsem to napsané na papírku a jenom založené v sešítku, no a ona mi to vyhodí. Fakt moc děkuju mami no. Tak jsem si k tomu dneska dopoklo sedla a doufám že jsem si vzpoměla na všechno co jsem tam měla napsané. Nemůžu to ani zkontrolovat, protože už nevím přesně kolik jsem jich tam měla, achjo.