Right Now (N.H.)

4.

S úsměvem otevřu oči. To je tak skvělý pocit moc spát do desíti. teda typuju že je deset. Natáhnu ruku na noční stolek a odemknu displej svého dotykového, ale ne moc drahého telefonu. A měla jsem pravdu. No tak asi je čas vstávat. V klidu vstanu a ustelu si postel. Hodím na sebe bílé tričko s motivem rtů a řas a černou minisukni. V koupelně vykonám raní hygienu a následně s ní zalezu do pokoje k televizi. Asi tak v jedenáct usoudím že je pravý čas na to uvařit a uklidit tady. Dělám to vždy když mám volno. Prostě se snažím mamce co nejvíce pomáhat. Zapnu si rádio ze kterého se začnou ihned ozývat tony a slova písně Aint nobody a já si pobrukuji a přitom se dám do vaření špaget. Jsou levné a dobré.Dám se tedy do vaření a když jsou špagety hotové příjde na řadu úklid. Celý byt uklidím, dám prát prádlo které poté i pověsím, utřu prach, vyluxuju, zametu, vytřu, utřu linku, umeju koupelnu se záchodem zkrátka všechno a během asi dvou hodin mám hotovo. Nandám si špagety a opět s nima zalezu k televizi. 

,,Jsem doma." slyším Sam asi ve dvě hodiny. A přišla ze školy.

,,Ahoj v kuchyni jsou špagety." vylezu z pokoje. 

,,Dobře dám si a pomohla by jsi mi potom s matikou prosím ? Nějak to nechápu." povzdechne si. 

,,Jo jasně neboj to zvládneme ted se ale jdi najíst." usměju se na ní a ona tak udělá. Když se nají tak se teda dáme do tý matiky. 

Je něco málo po sedmý a já akorát vylezla ze sprchy. Usuším se, obmotám kolem sebe ručník a vyfénuji si vlasy. Akorát když vlezu z koupelny, ozve se šramocení klíčů v zámku a do bytu vejde mamka. 

,,Ahoj, kdy že to jdeš na tu večeři ?" usměje se na mě mamka.

,,Ahoj, v osm." odpovím a ona chápavě přikývne. Zalezu do pokoje. A ted příjde to nejhorší. Co na sebe? Přeci jenom jdu s Niallem Horanem, nechci mu udělat ostudu. Ale tak tričkem a džínama nic nezkazím ne ? A když k tomu přidám nějaký hezký boty. Začnu přemýšlet a nakonec si tedy obleču bílé tričko na tělo s černým nápisem Keep Calm a k tomu černé uplé džíny s dírami na kolenou. Boty vyberu potom. když to tak vezmu tak jestli něčeho mám hodně tak je to oblečení protože to mám většinově ještě od dob kdy s námi bydlel. Vytáhnu svůj make up a začnu se líčit. Nanesu make-up, okrové stíny výraznější linky, řasenku a lesk na rty. Vlasy nechám volně a vylezu z pokoje abych si vybrala boty. Nakonec zvolím červené kotníčkové boty s lehkým šněrovaním na docela vysokém podpatku. Wow vypadá to fakt dobře. 

,,Páni sluší ti to ségra. Jdeš na rande ?" zeptá se mě Sab která zrovna spolu s mamkou příjde do malé předsínky. 

,,Děkuju, ale není to rande. Jdeme na večeři pouze jako kamarádi." vysvětlůím a ony obě chápavě přikývnou.

,,A kdo to vlastně je ?" položí další otázku mamka. 

,,No......." v tom se ozve zvonek. 

,,To se ted dozvíte, ale Sab nešil prosím." prosebně se na ní kouknu zatím co mi obě věnují nechápavý výraz. Kdyby jen věděly. Šáhnu na kliku a otevřu dveře. Stojí tady blondáček se svým typickým úsměvem. Slyším zalapání po dechu, které vycházi z úst mé sestry, ale trošku taky mé mamky. 

,,Ehm ahoj Sam." usměje se na mě a lehce mě na přivítanou obejme a vtiskne mi pusu na tvář. Poté si mě prohlédne a já se cítím lehce nejistě. 

,,Je to dobrý ? Nebo se mám jít převlíct ?" zdá se mi to nebo lehce panikařím ? 

,,Ne, právě naopak, sluší ti to." usměje se na mě a já mu s lehce červenými tvářemi poděkuji. Následně si podá ruku s mojí mamkou, která se na nás lehce překvapeně kouká. 

,,A ty musíš být Sabrina." koukne na mojí sestřičku, která má slzy v očích a poté co ona lehce přikývne jí pevně sevře ve svém obětí. Je to moc roztomilý. 

,,Vyfotíš se se mnou prosím ?" zeptá se ho po nějaké chvíli. 

,,Samozřejmě." usměje se na ní a tak se několikrát vyfotí, pak se vyfotíme i všichni. 

,Rád jsem vás obě poznal a doufám že se zase někdy uvidíme." usměje se na ně pak se rozloučíme a s Niallem opustíme náš byt. Otevře mi dveře od jeho auta a já nasednu. 

,,Promin za ségru, ale pro ní to je jako splněnej sen vidět někoho z vás." omluvně se na něj kouknu. 

,,Vůbec se neomlouvej, rád jsem jí poznal. Miluju naše fanoušky. Je mezi námi takové silné pouto. Ač se v životě nemůžeme osobně se všemi potkat každý jeden má v našich srdcích svoje zvláštní místo." usměje se a je vidět že všechno myslí naprosto vážně. 

,,To je hezký." přikývnu. 

,,To teda, tak můžeme ?" přikývnu a on se tedy rozjede. 

To by mě ani nenapadlo, že by tenhle večer mol být zajímavější než jsem si myslela.....

Taak konečně je tady nový díleček. Doufám že se alespon trošku líbil a prosím o voltes a komentíky. 

Q: Jak dlouho jste na Wattpadu ? 

A: Dneska přesně rok. Mám dneska roční výročí na Wattpadu. Nevím co bych si bez něj a bez vás počala.