Right Now (N.H.)

1.

Crrrr Crrrrr.....A je tady zase ráno. Pro sebe si zabručím natáhnu ruku na noční stolek vedle mé postele v mém skromném pokoji a budík vypnu. Unaveně si promnu oči, bože jak já nesnáším vstávání. Dneska se to naštěstí ještě dá, protože je pondělí a já měla o víkendu volno, ale i tak se mi do práce moc nechce. No jo, co se dá dělat. Vstanu ze své postele a ustelu jí. Přejdu ke své skříni, vytáhnu z ní samozřejmě čisté spodní prádlo, červeno fialovo bílé tričko s dlouhým rukávem s motivem v podobě klikyháků a černou džínovou minisukni. Vše si to obleču a poté potichu vylezu z pokoje a dojdu do koupelny tak abych nevzbudila Sabrinu, svojí mladší sestru. V koupelně vykonám raní hygienu a namaluji se tak, že na obličej nanesu make-up, řasy rámující mé zelené oči, které jsou pouze jedna ze dvou věcí které mám na sobě ráda, přejedu řasenkou, udělám si linky a své rty přejedu rudým leskem na rty. Nakonec si rozčešu svoje lehce vlnité tmavě hnědé vlasy, které jsou právě tou druhou věcí, kterou mám na sobě ráda a nechám je volně. Poté se opět v tichosti přemístím do kuchyně, kde si udělám kafe a k snídani si dám jogurt s musli a s obojím si sednu ke stolu. Máme docela malej a skromnej byteček kousek od centra Londýna. Mám tady pokoj já, moje sestra, mamka a pak máme kuchyn. Samozřejmě taky záchod a koupelnu. Není to nic extra, ale my se nic většího a lepšího dovolit nemůžeme. A tak nějak nám to stačí. Žijeme tady jen my tři, protože táta od nás odešel už před dvěma lety. Byli jsme na tom po jeho odchodu docela hodně špatně, protože nás mamka nezvládala sama uživit a proto jsem taky okamžitě začala pracovat hned jak jsem dodělala střední, abych jí mohla pomoci a ted jsme na tom přeci jenom o něco lépe, i když moc vyskakovat si taky nemůžeme. Ale nestěžuji si, radši budu pracovat než aby s námi bydlel ten chlap kterej si říká táta, nechápu jak si tak mohl vůbec dovolit říkat. Nerada o něm mluvím a vlastně nikdo z mého okolí kromě rodiny, Tiny a Dannyho, mejch jedinejch dvou kamarádů ani neví co všechno jsme si s mým otcem prožily, nejsem totiž moc důvěřivý člověk a jen tak někomu to neřeknu. Moje mamka je touhle dobou už v práci. Dělá v nedaleké pekárně a tak vstává ve čtyři,a by tam už v pět byla. Já chodím do práce na osmou. Dělám servírku v jedné restauraci v centru. No a Sab chodí do školy, je jí třináct takže je o pět let mladší jak já. Dojím a dopiju, nádobí po sobě umyju, utřu a uklidím. Vezmu si kabelku, nasadím si obyčejné bílé tenisky a opustím byt.. Dojdu na nedalekou zastávku a když mi přijede autobus čeká mě jako vždy tak patnácti minutová cesta. Jelikož je květen už je docela světlo. Vystoupím na určené zastávce a kousek jdu než se ocitnu před útulnou a pro mě dosti známou restaurací. Vstoupím dovnitř. 

,,Ahoj Sam." usměje se na mě moje spolupracovnice a zároven nejlepší a co si budeme povídat taky prakticky jediná kamarádka Tina, už jsme vám o ní dneska říkala. 

,,Ahoj Ti." oplatím jí úsměv a hned zalezu dozadu kde potkám Dannyho, kuchaře. To je asi tak můj druhý kamarád. Moc kamarádů nemám, vlastně jenom je dva. Mimochodem ti dva spolu choděj. Oboum je dvacet a jsou tak skoro o dva roky starší než já. Což mi přípomíná že se blíží mé devatenácté narozeniny, které tady budou už zhruba za měsíc. Uklidím si kabelku do své skřínky a okolo pasu si zavážu bílou zástěrku. Jsem ráda že tady nemusíme mít nějaké určité oblečení a stačí nám pouze záštěrky. Poté se spolu s Danny vydám za pult. 

,,Ty Sam my by jsme dneska potřebovali jít tak o deset minut dřív, myslíš že to tady zvládneš zavřít ?" zeptá se Tina.

,,Jasně že jo, není problém já to tady večer zamknu." usměju se na ně. 

,,Děkujeme. Achjo tak jdeme na to." oplatí mi úsměv a jde odemknout dveře zatímco Danny zalézá do kuchyně. Během deseti minut už máme plné ruce práce, ale zatím je to takové klidnější protože si tady lidé dávají takhle ráno spíše kafe než jídlo. Ten pravý nával začne až kolem jedenácté hodiny, kdy se koneckonců jako většinou nemáme moc čas zastavit. Pořád jen lítáme od stolu k pultu od pultu do kuchyně a zase zpět ke stolu.Když ten největší nával po třetí hodině odpadne, s Tinou se vystřídáme aby jsme se mohly najíst a pak už od šesti zase večeře a to pro nás znamená co ? Přesně tak fůru práce. Ale nestěžuji si, tohle není zas nějak hrozná práce, alespon můžu komunikovat s lidma a to já ráda. Fakt je že když jsem příjdou nějaké namyšlené pipiny a pořád akorát pyskují nebo na vás povýšeně koukají jednu bych jim do toho jejich ksichtu vrazila, ale jinak jsem naprosto mírumilovnej člověk a tuhle práci mám i docela ráda. 

,,Tak už klidně běžte jenom to tady vytřu a taky půjdu." pousměji se v deset večer na Tinu a Dannyho když zavřeme. 

,,Dobře děkujeme máš to u nás, tak pa." poté mi věnují lehké obětí a zmizí z restaurace. Dojdu si tedy do kýble natočit vodu a poté to tady celé vytřu. Vlezu do zadu, kde si sundám zástěru kterou dám do skříně a následně si vezmu kabelku a vrátím se k pultu, abych zkontrolovala, že je vše tak jak má být.. V tom se otevřou dveře, na které ihned obrátí svůj zrak.

Tak holky je tady první díl a je takovej, no jak většinou první díly bývaj, ale doufám že se alepson trošičku líbil :) Prosím o voltes a komentíky Niki <3 

Tak a jdeme zase k našim pravidelným otázkám :)))

Q: Kdo z vás má zítra vysvědčení ? 

A: Ano já jo, ale víjmečně se těším :)