Angel (HP FF)

Prolog

Na obloze vysvitly první hvězdy. Téměř všichni byli doma a venku se nepohnul ani lísteček. Zdálo se, že je to normální klidný večer. Nevypadalo to, že se tu odehrálo něco podivného. Ale najednou se ozvalo prásknutí a uprostřed náměstí se objevila žena. Byla zachumlaná do těžkého pláště a v ruce měla rozsvícenou hůlku. Ostražitě se kolem sebe rozhlédla, a když usoudila, že je kolem bezpečno, zabočila do jedné z postranních uliček. Rychlým krokem pospíchala a volnou rukou si nervózně zastrkovala za ucho pramínek tmavých vlasů, který neustále odmítal zůstat na svém místě.

Když žena konečně došla k cíly své cesty, k domu jejích přátel, šokovaně zalapala po dechu. Čekala, že to bude strašné. Věděla, co se stalo. Ale stejně ji to překvapilo. Nemohla uvěřit, že ti dva úžasní lidé jsou mrtví. Že už je nikdy neuvidí, jak se smějí. A jejich synek bude vyrůstat bez rodičů. Zhluboka se nadechla a vkročila do domu. Viděla jejich těla a snažila potlačit pláč. Teď si to nemůže dovolit. Přešla k malé postýlce odkud na ni koukalo malé černovlasé dítě s klikatou jizvou na čele.

"Harry," vydechla a jemně ho pohladila po čele. Harry se na ni díval velkýma ubrečenýma očima, které moc dobře znala. Vedle Harryho se ale pohyboval ještě jeden človíček. Nebo spíš jen takový malý uzlíček s čupřinou krátkých zrzavých vlásků. Vtom se ale ozvala rána a těžké kroky na schodech. Žena pevně sevřela svou hůlku, připravená k boji, ale k její nesmírné úlevě se vynořila sice obrovská, ale známá a milá postava.

"Hagride," oslovila obra, který na rozdíl od ní slzy neskrýval. Měla pocit, že po dnešku už nebude nikdy mluvit v souvislých větách.

"Ahoj Emmo," vysoukal ze sebe Hagrid mezi jednotlivými vzlyky, " přijel jsem pro Harryho. Brumbál mě poslal." Hagrid vytáhl velký kostkovaný kapesník a vysmrkal se.

"Máme tu malý háček, Hagride. Jsou dva," řekla žena a kývla k postýlce.

---

Hola, hola, čekám nějaké ohlasy, zda mám vůbec pokračovat dál :-) Kritizujte, chvalte, budu moc ráda za každý názor :-)