Angel (HP FF)

19. Asi špatný den

Seděly jsme s Ginny v knihovně, protože jsme potřebovaly napsat esej do obrany proti černé magii. Kolem nás se hromadily pomačkané papírky a přes ty hordy knih už jsme ani neviděly. Mučily jsem se tam takto už skoro dvě hodiny a nevymyslely jsme skoro nic.

"Nevykašlem se na to?" vyslovila Ginny nahlas to, na co jsem myslela už dobrou hodinu. Nadšeně jsem několikrát po sobě zakývala hlavou na souhlas a začala si balit věci. Už jsem skoro cítila tu volnost. Chtěla jsem se rozběhnout ven a začít tancovat po trávě. Co nejrychleji jsem si posbírala svoje věci a netrpělivě čekala na Ginny, které to trvalo neskutečně dlouho. Vystřelila jsem z knihovny jako kulový blesk, šťastná, že jsem konečně volná, a najednou jsem byla za se na zemi.

"To takhle vždycky srážíš lidi k zemi nebo si na to vybíráš jen některé oběti?" Zvedla jsem hlavu, abych se podívala, koho jsem to zase skolila. Nu, samozřejmě jsem ten obličej znala.

"Ahoj, Owene. Prosím tě promiň mi to, nechtěla jsem, jen jsem... Asi nedávala pozor," vykoktala jsem. „Tohle se mi stává dost často, už to začíná být trapný. Seš v pohodě?" Owen jen přikývnul a usmál se. Chvilku bylo ticho, pak se ozvalo zakašlání a mně došlo, že na něj zase zírám moc dlouho.

„Promiň, už musíme jít," zamávala jsem mu a táhla Ginny ven, „U Merlina, já jsem tak nemožná," povzdychla jsem si, až jsme byly venku.

„To byl on? Ten fešák?" zasmála se Ginny.

„To byl Owen, prostě jen Owen."

Dneska jsem asi měla prostě velkou smůlu, protože když jsme zahnuly za roh, narazily jsme na člověka, kterého jsem chtěla potkat. Stál tam Malfoy se svýma kumpánama. Povzdechla jsem si a obrnila si nervy, protože i bylo jasný, že využije situace.

„Hej, Foxová!" ozvalo se vzápětí za mnou, „prý teď v noci brečíš do polštáře," ušklíbl se a založil si ruce na hrudi.

„Nemám na tebe náladu, Malfoy, odpal," obrátila jsem oči v sloup a chtěla odejít.

„Kdyby bylo po mém, tak jsou všichni špinaví kříženci pochytaní a zlikvidovaní. Ten tvůj psík by byl první."

„Ty seš takovej zmetek," zasyčela jsem na něj.

„Půjdeš teď zase brečet?" pořád se na mě šklebil a já měla chuť ho praštit, „Máma by tě třeba utěšila. Ale počkat, ona je vlastně mrtvá. Ale aspoň můžete brečet s Potterem oba a navzájem se utěšovat."

„Nech toho, ty slizkej, nechutnej..." Mířila jsem na něj hůlkou a v hlavě si vybírala kletbu.

„Slečno Foxová, okamžitě skloňte svou hůlku," ozvalo se za mnou. Pomalu jsem se otočila a uviděla přísnou tvář McGonagallové, „na dnešní večer máte školní trest." Přejela nás přísným pohledem a odpochodovala. Chtěla jsem Malfoye aspoň probodávat pohledem, ale Ginny mě chytla za paži a táhla mě pryč.

„Angie, klídek, nechceš mít přece další problém. On za to nestojí," jen jsem zavrčela a nechala se odtáhnout pryč.