Angel (HP FF)

4. Bradavice

Je to tu! Angel se dnes poprvé podívá do Bradavic!  Omluvte mé nadšení, ale je to, jako kdybych tam  jela já :-D 

------

Na nádraží jsem běžela. Někde za mnou utíkala i teta a Remus. Bylo mi to jedno. Vlak jsem musela stihnout já. Věci za mnou můžou poslat kdykoliv. Akorát Číču jsem si nesla. Tu bych nemohla nechat doma. Zastavila jsem se u přepážky mezi nástupiště 9 a 10. Hned jak projdu, už nikdy nebudu jen obyčejná mudla. Nadechla jsem se a rozběhla se se zavřenýma očima proti zdi. Nepřekvapilo by mě, kdybych narazila do zdi, ale já srazila něco měkkého.To něco teď pobouřeně prskalo a sbíralo si to svoje věci ze země.

"Dávej si laskavě pozor, kam šlapeš!" zasyčel na mě blonďatý kluk. Jeho nepřátelský pohled mě docela zaskočil.

"No tak promiň. Zas se toho snad tolik nestalo, ne?" zašklebila jsem se na něj.

"Uvědomuješ si vůbec s kým mluvíš? Jistěže ne, ty musíš být mudlovská šmejdka," posměšně na mě vycenil zuby a já tohohle kluka začínala bůhvíproč nesnášet.

"Angel," ozvala se za mnou teta, " jdeme." Naposled jsem se zamračila na toho frajírka s ulízanýma vlasama a vydala se za tetou.

Remus mi pomohl naložit kufr a teta mi nejmíň postopadesátý zopakovala, že se mám chovat slušně. S oběma jsem se rozloučila a s malou taškou a Číčiným košíkem stoupala schodek po schodku za dobrodružstvím. Překvapilo mě, že jsem se vůbec nebála, jen jsem se neskutečně těšila. Jako kdybych už teď věděla, že to bude mých nejlepších sedm let v životě. Na chodbičce jsem se ještě otočila a zamávala tetě a Remusovi. Pak se za mnou dveře zavřely a já uslyšela pískot píšťalky. Vlak se dal do pohybu a já se vydala hledat místo k sednutí a třeba i nové kamarády. Měla jsem štěstí, hned po pár prvních kupé, které byly narvaný k prasknutí, jsem našla jedno poloprázdné. Přes skleněné dveře jsem viděla, že v něm sedí dvě holky a jeden kluk. Mohli být asi tak v mém věku a tak jsem se odhodlala a otevřela dveře.

"Ehm.. Ahoj. Můžu si k vám sednout? " Holka s kudrnatými vlasy se na mě usmála a pobídla mě dál.

"Sedni si tady, " řekla mile a ukázala na místo vedle sebe, " Jsi tu nová, že? Já jsem Hermiona Grangerová a nastupuji do druhého ročníku. Chodím do Nebelvíru, stejně tak i tady Neville, " vychrlila na mě a ukázala na hnědovlasého chlapce, který seděl naproti. "Tohle je Ginny Weasleyová, je tu taky první rok. A ty jsi? " Než jsem vůbec stačila všechny informace vstřebat, tři páry očí na mě vyčkávavě hleděly.

"Jsem Angel Foxová a máš pravdu, jsem tu první rok."

"Tak to možná budeme spolužačky!" vypískla Ginny, " Pokud se teda dostaneš do Nebelvíru. Celá moje rodina byla v Nebelvíru, takže doufám, že se tam dostanu taky."

Zbytek cesty utekl rychle. Hermiona mi vyprávěla o kolejích a školním poháru, o tom, co se všechno naučím a než nás upozornila, že bychom se měli převléknout do školních hábitů, protože už budeme brzo v Bradavicích, měla jsem pocit, že mi praskne hlava.

Vlak zastavil a já chytla Číču a snažila se držet u Ginny, protože ta už aspoň z vyprávění školu znala. Hermiona si rozčíleně mumlala něco jako : " Kde k čertu jsou ti dva?!" načež se s námi rozloučila a rozčíleně se rozhlížela kolem. Podívala jsem se na Ginny, která nad tím mávla rukou a vydali jsme se k obrovskému chlapovi, který křičel na celý kolo : "Prvňáci sem!".

"To je Hagrid," pošeptala mi Ginny. Nasáčkovali jsme se do loděk a ty začali ladně klouzat po vodní hladině. Kolem sebe jsem slyšela vzrušený šepot ostatních, ale když jsem se rozhlédla kolem sebe, spousta dětí byla pobledlá a vypadaly vystrašeně. Asi to bylo tou vodou kolem.

Nikdy nezapomenu ten pocit, když jsem poprvé uviděla Bradavice. Obrovský hrad, za ním svítil velký kulatý měsíc a to všechno se odráželo v jezeře. Musela jsem zírat s otevřenou pusou.

"Tak to je ještě lepší než říkali bráchové," vydechla vedle mě Ginny.

"Je to to nejúžasnější místo, jaký jsem viděla," přitakala jsem jí. Ostatní na tom byli velmi podobně.

Po travnaté pěšině jsme vystoupili až k hradu a pokračovali až před velké dveře. Tam se Hagrid zastavil a obrovskou pěstí na ně zabušil. Dveře se otevřely a v nich stála přisně vyhlížející žena ve smaragdově zeleném hábitu.

"Vedu vám ty prvňáky, paní profesorko Mcgonagallová."

" Děkují, Hagride," pravila paní profesorka a mávla na své budoucí studenty, aby ji následovali. Zavedla nás do malé místnosti vedle vstupní síně, kde všichni stáli až moc blízko u sebe a neklidně se ohlíželi.

Profesorka Mcgonagallová nám mezitím vyprávěla o čtyřech kolejích a zařazování, ale protože mě už o tom všem stihla poučit Hermiona, vypla jsem příjem.

Nadechla jsem se a když profesorka Mcgonagallová otevřela dveře do Velké síně a řady prvňáků přede mnou se daly do pohybu, vydala jsem se vstříc jednomu velkému dobrodružství.

Došli jsme až ke stoličce, na které byl položený starý a ošuntělý klobouk. Vypadal by docela obyčejně. Ale pak začal zpívat.

Ve chvíli, kdy klobouk dozpíval, začali všichni studenti tleskat. Až doteď jsem se snažila tu spoustu lidí ignorovat, což ovšem nebylo moc snadný. Našla jsem v davu zrzvavou Ginny, která se taky divala mým směrem, a mrkla jsem na ni. Usmála se na mě, ale to už profesorka Mcgonagallová začala vyvolávat jména.

"Adamsová, Amy!" zvolala jasně a z řady vystoupila malá úsměvavá holčička a posadila se na stoličku. Profesorka Mcgonaggallová jí nasadila klobouk na hlavu a téměř okamžitě se ozvalo : " Mrzimor!" Stůl napravo bouřlivě tleskal, když si k nim šla Amy přisednout a hned ji všichni vítali a přátelsky se na ni usmívali. Mohla bych patřit do Mrzimoru?

A takhle to šlo ještě chvilku. Jednoho kluka zařadili do Zmijozelu, dvě holky do Havraspáru. A pak:

"Foxová, Angel!" zavolala profesorka mé jméno a mě se zhoupl žaludek. Pomalu jsem se došourala ke stoličce a nechala si na hlavu dosednout klobouk.

"Tak tě tady konečně mám! Čekal jsem, že se tu ukážeš." zvolal Moudrý klobouk.

"C-ccože?" vykoktala jsem se," Ty mě znáš?"

"Jistě, že tě znám. Znal jsem tvou matku, znal jsem tvého otce a proto mohu s jistotou řict, že pro tebe bude nejvhodnější NEBELVÍR!" Celá vykolejená jsem se zvedla ze stoličky a zamířila ke stolu, který teď div neskákal metr vysoko. Byla jsem první nebelvírský nováček.