Angel (HP FF)

13. Sirius Black

Zívla jsem a rukou si podepřela bradu. Dnešní den byl velmi náročný. Spoustu testů a nakonec procvičování novýho kouzla v obraně proti černé magii. Dějiny čar a kouzel jsem už nedávala.

Odpoledne jsem plánovala jít za Hagridem, protože dnes se měla konat poprava Klofana. Zakázal mi tam být s ním, ale přijdu aspoň jako útěcha, Klofana jsem měla moc ráda.

" Angie," ozvalo se za mnou, když jsem vycházela z učebny řádně rozespalá, "byl jsem doma a teta tě moc pozdravuje. Mám ti vyřídit, že příští týden přijede do Prasinek a chtěla by tě vidět. Stýská se jí. "

"Ahoj Remusi," znovu jsem zívla a rukou si protřela oči, " to je super. Taky se mi po ní moc stýská. "

"Slyšel jsem, že se teď kamarádíš s Fredem a Georgem, " potutelně se usmál a já už tušila o co mu jde.

"Jestli ti jde o ten záchod, tak to jsme nebyli my," ušklíbla jsem se.

"To jsem vůbec nemyslel, toho byste přece nebyli schopní," zvedl ruce v obranném gestu.

"No proto," nevinně jsem se usmála.

"Angie! Tady seš, všude jsem tě hledala!" vedle mě přistála Ginny a její pihovatý obličej byl celý rudý, asi celou cestu utíkala, " Zdravím, pane profesore," kývla na Remuse a táhla mě pryč.

"Co je?" překvapeně jsem na ni mrkala.

"Mick byl v knihovně!" protočila jsem oči a nevrle zvrčela.

"To si ze mě děláš srandu?"

"Musíš tam se mnou jít! Musím to vidět!" táhla mě dál ke knihovně a já s i jen pozvdechla.

"Ginny? Co jsi mu zase provedla?" zeptala jsem se opatrně.

"Jen jedno malý překvápko, " uculila se nevinně, " neměl si ze mě dělat srandu." Někdy zapomínám, že je Ginny sestra dvojčat.

Venku už se začínalo šeřit, takže jsem doufala, že to s Mickem nebude trvat dlouho, abych ještě stihla navštívit Hagrida.

Ginny mě vedla chodbou ke schodům a tam mě zatáhla do tmavého koutu. Za chvíli prošel kolem nic netušící Mick. Listoval v nějaké knize a cosi si pobrukoval. Ovšem, když prošel těsně kolem nás, úplnou náhodou na něj spadl kýbl plný bomb hnojůvek. Opakuji, úplnou náhodou.

Ginny vedle mě vyprskla smíchy Mick se nevěřícně rozhlížel kolem. Odporně páchl a vypadal ještě hůř. Naštvaně si sebral ze země knihu, kterou mezitím upustil a vydal se rázným krokem pryč. Ginny nastavila ruku a plácly jsme si.

Pak už jsem se ale spěšně rozloučila a utíkala za Hagridem. Venku už byla skoro tma a tak jsem několikrát zakopla. Když jsem ale doběhla k Hagridovu domku, ozývalo se zevnitř chrápání a občasné zamumlání.

"Hagride?" zavolala jsem a uvnitř se ozvala rána. Pak se ozvaly kroky a dveře se rychle otevřely. Stál tam Hagrid a v obličeji byl celý rudý a taky se lehce kymácel.

"Angie!" zvolal Hagrid, "Klofan utekl!" pokynul mi, ať jdu dovnitř a posadil se k velkému stolu. Překročila jsem prách a sledovala Hagrida, jak si nalil plnou sklenici čehosi. Pravděpodobně to nebyla první sklenice, kterou dneska vypil.

Sklenici vyprázdnil skoro celou a pak pronesl přiopilým hlasem: " Já vždycky říkal, že je to moc chytrej pták." Sotva to dořekl hlava se mu zhoupla a on s ní praštil o stůl.Jak výchovné. Jen jsem si povzdychla a vyšla ven. Vtom jsem však uslyšela výkřik. Dlouhý dívčí výkřik. Rozběhla jsem se k vrbě mlátičce, odkud pravděpodobně výkřik zazněl. Ale vrba se jen pomalu pohybovala ve větru. Chvíli jsem stála za stromem a čekala, že uvidím tu, která tak křičela. Ale místo toho jsem viděla Remuse, jak si to s hůlkou pochoduje přímo k vrbě, ze země sebral větev a přitiskl ji ke kmeni. Vrba najednou naprosto znehybněla a Remus se vlezl do diry za vrbou. Někde kousek ode mě něco zašustilo, rozlhídla jsem se kolem, ale nebylo nic vidět. Na nic jsem nečekala a rozběhla se za Remusem. Kolem mě byla naprostá tma, ale protože jsem se bála prozrazení, radši jsem šla potmě.

Chodba pokračovala mírně nahoru a tak jsem velmi opatrně postupovala dál. Za chvíli už bylo vidět světlo. A taky slyšet hlasy. Harryho, Hermiony, Remuse, ale i cizí trochu šílený hlas. Dohadovali se o něčem, ale já neslyšela o čem. Povylezla jsem si trochu blíž, abych líp slyšela, ale ke své smůle jsem zakopla o schod a natáhla se na zem. Ozvaly se opatrné kroky a pak už jsem koukala do udiveného obličeje Remuse Lupina.

"Angie?" zeptal se nechápavě. Zatvářila jsem se provinile a zvedla se do stoje.

"Remusi? Co se děje?" ozval se ten šílený hlas a za chvíli spoza rohu vykoukla děsivá tvář, kterou jsem znala z plakátů. Sirius Black. 

-----

Hola, hola! Po maturitě a menší tvůrčí krizi jsem zase zpět ♥