Angel (HP FF)

18. Fešák

Seděla jsem u večeře a zadumaně okusovala brk. Chtěla jsem znovu napsat Remusovi, ale nevěděla jsem vůbec jak začít.

"Co to máš?" zeptal se někdo.

"Hmm?" vzhlédla jsem jsem od pergamenu.

"Ptal jsem se, co to máš," řekl s úsměvem Harry.

"Dopis pro Remuse."

"Pořád neodpovídá, že?"

"Ne," povzdechla jsem si, " už jsem mu napsala snad dvacet dopisů a jsem si jistá, že je všechny dostal. Očividně vzal svůj slib vážně. Opravdu mi zmizel ze života."

"To mě mrzí, Angie. Ale jestli chceš, můžeš si jako kmotra půjčovat Siriuse," oba jsem se tomu zasmáli, i když já jen napůl. Siriusovi jsem psala skoro často jako Remusovi. On aspoň odpovídal.

"Asi už pujdu. Dobrou noc, Harry," usmála jsem se na něj a se všemi svými věcmi odpochodovala pryč.

Velká síň se hemžila studenty. Co hůř, nebyli to jen bradavičtí studenti, ale i z Kruvalu a Krásnohůlek. Procpala jsem se už skoro až k východu, když jsem do někoho vrazila.

"Promiň," zamumlala jsem a začala si sbírat věci ze země. Dotyčný si dřepl a pomohl mi sesbírat moje učebnice. Když jsme se narovnali zpátky, mohla jsem si ho konečně prohlídnout. Vypadal tak na 15 a byl docela hezký. Dlouhé tmavé vlasy až po bradu, oříškové oči a plné rty... A sakra, situace jak z červený knihovny.

"Děkuju," usmála jsem se na něj a chtěla odejít, ale zastavila mě ruka na mém zápěstí.

"Počkej," řekl On a já opravdu počkala, "Jsem Owen," usmál se a odhalil tak řadu dokonale bílých zubů. Když už se usmíval moc dlouho, došlo mi, že bych asi měla přestat zírat a říct mu, jak se jmenuju.

"Angie. Jsi z Kruvalu nebo z Krásnohůlek?"

"Z Kruvalu. Táta tam chodil, tak jsem musel pokračovat v tradici, i když bydlíme v Anglii."

"Škoda, Bradavice jsou úžasný," zasmál se a já se koukla na hodinky," sakra, budu muset běžet, za chvíli mám přeměňování."

"Rád jsem tě poznal, Angie. Doufám, že jsme se neviděli naposled," usmál se a rozešel se.

Na přeměňování jsem to stihla jen tak tak. Dosedla jsem k Ginny do lavice na poslední chvilku.

"Kde ses zase flákala," ušklíbla se na mě Ginny.

"Socializovala se," mrkla jsem na ni a snažila se tvářit tajuplně.

"Ale prosim tě," nevěřícně se zasmála. Dovnitř vešla McGonagalová a třída zmlkla.

"No tak povídej," zašeptala Ginny.

"Potkala jsem jednoho fešáka."

" No tak jestli ste se minuli na chodbě, tak se to nepočítá," zasmála se.

" Tak j už ti nic neřeknu," pokrčila jsem rameny, rádoby nenuceně.

"Ale néé. Povídej!"

"Nene," zavrtěla jsem hlavou.

"Prosím, prosím," zaškemrala.

"Ne, ne, ne."

"Slečno Foxová, slečno Weasleyová, doufám, že vás neruší můj výklad," Mcgonagalová stála nad náma a mračila se. Obě jsme zamumlaly omluvu a dál už radši byly ticho.