Angel (HP FF)

6. slavnost Všech svatých

Přišel podzim a s ním taky chlad, který nepříjemně zebal. Ginny se posledních pár dní chovala více než podivně. Všude s sebou nosila nějaký deníček a něco do něj psala. Třeba to byly milostné dopisy Harrymu, nebo má nějaké strašidelné tajemství jako každá jedenáctiletá holka.

Celý den prší a to mi na náladě moc nepřidává. Šourám se od ničeho k ničemu a na každýho se mračím.

Většinu dne jsem ležela s Číčou v posteli zachumlaná do deky a poslouchala její tiché předení. Až večer jsem vstala, protože se bude konat školní slavnost Všech svatých a všichni se na ni moc těší. Ginny byla někde fuč a tak jsem se do Velké síně vypravila sama. I když ne na dlouho. Ve společenské místnosti jsem narazila na Hermionu, Harryho a Rona. Šla jsem za nima a pozorovala Hermioniny rozježené vlasy, které snad víc rozježené být nemohly. Ale když došli k Velké síni, nepokračovali dovnitř. Rozhlédli se kolem sebe a ne moc nenápadně pokračovali dál v cestě. Já se taky moc nenápadně vydala za nimi. Po chvíli jsem uslyšela škrábání nehtů po tabuli a mně se zježili snad všechny chloupky na těle. Fujky fujky. Kolem mě proplul nějaký duch a já leknutím nadskočila. Snažila jsem se neztratit z dohledu Hermionu a kluky a vydala se na průzkum. Bylo tu spoustu duchů a některým z těla trčely předměty. Slyšela jsem Rona, jak vykřikl " Jídlo!" a zaujatě přistoupila blíž ke stolu. Obrátil se mi žaludek a vyběhla jsem ven z místnosti. Ten smrad byl příšerný. Opřela jsem se o zeď a snažila se nepozvracet. Když jsem zaslechla kroky, bylo už pozdě se schovat.

" He.. Angel? Co tady děláš?" Přede mnou stála Hermiona a překvapeně mrkala.

" No.. Snažím se nepozvracet?" omluvně jsem se zaksichtila. "No, zajímalo mě, co asi jdete provádět zajímavějšího než je školní slavnost."

"Pojďte, mně se z toho smradu zvedá žaludek, " zaskučel Ron a vykročil pryč.

"Nick nás pozval na jeho oslavu úmrtí, slíbil jsem mu, že přijdeme, " vysvětloval Harry zatímco jsme kráčeli pryč, na čerstvější vzduch.

"Hádám, že jste si to užívali," zasmála jsem se a oni se ke mně přidali.

" Očividně. Dobré jídlo, kvalitní hudba, co víc si přát," opáčil Ron.

Najednou se Harry zastavil a a tvářil se vydešeně.

"Co je Harry?" zeptala se Hermiona.

"Ten hlas... Zase ho slyším." Harry koukal kolem sebe a hledal majitele onoho hlasu.

"Tudy," zavelel a rozběhl se chodbou dál a po schodech nahoru.

"Chce někoho zabít!" vykřikl Harry a rozeběhl se po chodbě. Běželi jsme za ním dokud nezastavil v jedné opuštěné chodbě.

"Harry, co to má znamenat? Jaký hlas? Já žádný neslyšel," vyptávál se Ron.

Něco mi na té chodbě přišlo podivné. Z něčeho se mi tu po kůži proháněl chlad, který neměl se zimou nic společného. Zvedla jsem oči nahoru a zalapala po dechu. V tom Hermiona vyjekla a ostatní se taky podívali stejným směrem.

Byla to paní Norrisová. 

----

Což jistě všichni víme :-D

Těším se na vaše komentáře :3