Angel (HP FF)

20. Ohnivý pohár

Plácala jsem se hluboko v psací krizi a nechtěla jsem se do toho úplně tlačit, ale namotivovali jste mě, tak to tu máte :-D není to žádná akce, ale i tak je to lepší než nic :-) 

---

Všude se nesl vzrušený šepot a nadšené dohady. Za malou chvilku se měli losovat tři šampioni, kteří budou bojovat v Turnaji tří  kouzelníků. Seděla jsem nacpaná mezi Harrym a Ronem a netrpělivě podupávala nohou. Měla jsem neodbytný pocit, že se stane něco divnýho.  Svěděl mě nos a to se vždycky stane něco divnýho. 

Brumbál vystoupil na stupínek a kouzlem si zvýšil hlas. Plamen, který vyšlehl z poháru pokaždé zčervenal a potom z něj vyletěl lísteček. Tři šampioni, na které si vsadilo nejvíc lidí -  Fleur Delacour, Cedric Diggory a Viktor Krum. Všichni nadšeně tleskali a šampioni se odebrali do zadní místnosti. Pohár ovšem zčervenal znovu. Brumbál lísteček chytil a dokonce i z téhle vzdálenosti bylo vidět, že zblednul. 

"Harry Potter," zamumlal a Harry vedle ztuhnul. Všichni si začali šeptat a otáčet se na Harryho. 

"Harry Potter!" zakřičel Brumbál znovu.  Hermiona už do Harryho strkala, aby se zvednul a šel k Brumbálovi. Harry se pomalu zvednul a vyjeveně koukal na ostatní, kteří ho většinou porbodávali nenávistným pohledem. 

--

"Harry byl vybrán jako čtvrtý šampion," zašeptala jsem nevěřícně, " to nemyslí vážně, vždyť se ti něco stane!"  V nebelvírské společenské místnosti nebyla ani noha, takže jsme si mohli nerušeně promluvit. Ron tu nebyl, ale s Hermionou jsme se snažili  přijít tomu na kloub. 

"Někdo tam tvoje jméno musel hodit, ale kdo?" povzdechla si Hermiona a promnula si unaveně čelo. 

"Nejspíš někdo, kdo tě chce zabít," ušklíbla jsem se. 

"Až zjistíme kdo to je, můžeme jeho jméno přidat na seznam lidí, kteří mě chtěj zabít," zasmál se Harry. 

"My ti pomůžeme Harry, zvládneme to, že Hermiono?" Hermiona přikývla a Harry se na nás vděčně usmál. 

--

Snažila jsem se znovu napsat Remusovi. Chtěla jsem to už vzdát, ale přece jen, byl jako můj táta. Napsala jsem mu to, co už asi stokrát, že se ho nebojím, z ničeho ho neviním, že mi chybí a že ho mám ráda. Nečekala jsem, že mi odpoví, ale musela jsem to ještě jednou zkusit. Zároveň jsem napsala i tetě a Siriusovi, abych ty schody do sovince nemusela šlapat dvakrát, na to jsem moc líná.

Večer jsem pak seděla na okenním parapetu a koukala se jak se venku stmívá. Číča mi ležela na klíně a já ji jemně drbala v kožíšku. Tuhle denní dobu jsem měla nejradši. Milovala jsem koukat na západ slunce, ten pohled mě nikdy neomrzel.  I když jsem byla romantik, na slunce jsem koukala kvůli těm barvám, protože žádný malíř, by to líp nenamaloval. Spokojeně jsem se zachumlala do deky a usmála se. Vždycky to nějak dopadne.