Angel (HP FF)

3. Příčná ulice

Pro mě celkem nudná kapitola, ale muselo to být :-D 

-----

Druhý den ráno jsme se s Remusem vydali na Příčnou ulici. Neměla jsem tušení, kde taková ulice je a jak se tam dostaneme. Remus jen vyšel před dům.

"Chyť se mě,"řekl jen a tajuplně se usmál. Chytla jsem ho tedy za ruku. Co se stalo pak, nedokážu přesně popsat. Měla jsem pocit, že mě něco vcuclo. Všechno se strašně motalo. Pak mě to zase vyprsklo ven. Zmateně jsem se rozhlížela, kdeže jsme to teda přistáli a přitom se snažila nepozvracet se. Celkem obyčejná ulice.

Vešli jsme do staré hospody a Remus se pozdravil s několika podivně vypadajícími štamgasty. Pak jsme prošli na malý dvorek a stanuli naproti zdi. Remus vytáhl hůlku a zaťukal na pár cihel. S úžasem jsem sledovala, jak cihly začaly uhýbat do strany až se vytvořil průchod a já si mohla prohlídnout uličku plnou úžasňákovských věcí. Košťata, kotlíky, plno lidí a kouzelných předmětů. Vydali jsme nakupovat a já jen zírala kolik tady toho všeho bylo. Pobíhala jsem od krámku ke krámku a chtěla všehno vidět. Čím dál tím víc jsem chtěla do tohohle skvělýho světa patřit. Nakoupili jsme učebnice, kotlík a přísady do lektvarů a hábity. Zbývala už jen hůlka. Na tu jsem se těšila nejvíc.

Vešli jsme do krámku a za pultem stál starý muž a přehraboval se ve velké krabici. Rozpačitě jsem ho pozdravila a on strnul. Pomalu zvednul pohled od krabice na mě a velké oči se mu ještě víc rozšířily překvapením. Zalapal po dechu a pak se podíval na Remuse a ten sotva znatelně zavrtěl hlavou. Asi jsem to neměla vidět.

"Tak se na vás podívám," zamumlal muž a začal se přehrabovat v krabičkách. Vedle mě se mezítím rozvinovací metr sápal po mé ruce.

"Takhle by mohla být ona," otočil se ke mně a podal mi krabičku. Opatrně jsem ji otevřela a vzala hůlku do ruky. Nevěděla jsem, co s ní mám dělat. Bezradně jsem se podívala na pana Olivandera.

"Tak mávněte s ní," povzdychl si netrpělivě. Poslechla jsem ho a nedopadlo to moc dobře. Kytička, kterou měl na pultu vybuchla a mě se zježily vlasy.

"Ne, ne, tuhle určitě ne," brblal pan Olivander a otočil se zase dozadu. Chvilku se tam přehraboval a pak mi podal další. Odhodlaně jsem po ní šáhla a zapřísáhla se, že tentokrát nenechám nic vybouchnout. Sotva jsem ji vzala do ruky, zalilo mě úžasné teplo a pocit naprostého bezpečí. Byla to ona.

"Cedrové dřevo, jádro s perem fénixe, 11 palců dlouhá, překvapivě pružná," vyhrkl nadšeně Olivander. Spokojeně mi ji zabalil a já zaplatila. To bylo nějak rychlý.

Byla jsem nesmírně spokojená. Vesele jsem si hopkala vedle Remuse, když jsme došli ke kouzelnému zvěřinci. Bleskurychle jsem hmátla po papíru a přejela očima větu:

Žáci si s sebou mohou rovněž přivézt sovu NEBO kočku NEBO žábu.

a nehledě ohledy na Remuse jsem vběhla dovnitř. Teď nastalo to nejhorší. Vybrat si mezi tou spoustou nádherných zvířat jen jedno, které bude jen moje.Procházela jsem přes celý zvěřinec a přemýšlela, který zvíře si vybrat. Sovy byly sice užitečné, ale opeřence jsem moc ráda neměla, žáby jsou zase nudný. Můj pohled upoutalo černé stvoření zavřené v klícce napravo. Byla to mladá kočka a přímo mě hypnotizovala. Její úžasné šedé oči přímo žadonily, abych si ji vzala.

A tak jsem o pár minut později vycházela ze dveří s proutěným košíkem a v něm mého nového kočičího kamaráda. Remus se jen ušklíbl a nekomentoval to. Radši. 

---

Tak doufám, že jsem vás moc nenudila :3