Strach z upíra

6.Část

Kuro

Ráno jsem se probudil v té samé jeskyni, do které jsem včera zaběhl.

Začal jsem si vzpomínat co se stalo. Jakmile mi došlo, že mě jako jediného na nějakou dobu ušetřil sériový vrah, vystřelil jsem do sedu.

To jsem ale neměl dělat, protože se ozvala má bolavá hlava. Sykl jsem a pak si všiml pohybu vedle mě.

Pomalu jsem se otočil a spatřil toho děsivého kluka. Vypadal že spí, a tak jsem pomalu vstal a chtěl se odplížit, ale ledová ruka na mé paži mi v tom zabránila.

Otočil jsem se a střetl se s modrými duhovkami, které se pomalu měnily na rudou.

Vsadil bych se, že jsem na chvíli přestal dýchat. Vyškubl jsem se a chtěl se dát na útěk, ale po pár krocích pryč od něho jsem si vzpomněl na to v tom lese a zastavil se.

Za sebou jsem uslyšel jeho arogantní uchechtnutí a pak ucítil ruku okolo mého pasu.

"Hodný."Zašeptal mi do ouška, které následně skousl. Díky jeho páru dvou nápadně ostrých zubů mi tam udělal dvě dírky, které se asi jen tak nezahojí.

"Mám pro tebe novinu maličký, tento les vykácí a já se budu muset vrátit do města,ale samozřejmě že ty půjdeš také."V hlavě mi svitla naděje na útěk, ale ta zmizela tak rychle jako se objevila, když ještě doplnil:"Mám peněz dost, takže tě budu mít pořád pod dozorem, mohl by jsi se totiž pokusit utéct."

Pak mě pustil a já se otočil čelem k němu."Proč si mě nezabil?"Vypustil jsem z úst otázku kterou jsem si kladl už nějakou dobu."Protože miluju taková malá štěňátka,se kterými si můžu hrát."

To poslední slovo schválně protáhl a pak mě popadl a natiskl na zeď. Nechápavě jsem ho sledoval.

Začal se svým obličejem přibližovat k mému, až jsem cítil jeho dech. Pak se nahl k mému oušku a pošeptal mi něco, z čehož se mi zastavil dech.

"A já si chci hrát právě teď."Zavrčel nebezpečně a povalil mě na zem.