14.Část

4.8K 414 11
                                    

Kuro

Když Christián přišel do třídy, vsadil bych se o stovku, že se všem holkám ve tvářích objevil zasněný výraz. Nevím proč, ale trochu jsem žárlil.

Ústně bych to nikdy neřekl, ale přece jen trocha jí tam byla. Možná to bylo proto, že se se mnou vyspal. Nebo spíš znásilnil. Ozvalo se mé svědomí.

Učitel ho požádal, ať se představí a když to udělal, zamířil si to ke mě.

Když si sedl, naklonil jsem se k němu a pošeptal mu do ucha."To sis nemohl sednout k jedné z té hromady holek, který tě tu svlékají pohledem?"

Zašklebil se a nahl se pro změnu ke mě."Né díky, radši budu sedět u svého štěňátka. Nechtěl bych se celou dobu zase oblékat."

Mrkl a začal dávat pozor. Cítil jsem, jak se mi do tváře vehnala červeň.

Christián

Mě tak baví ho štvát. Asi mám nový koníček. Hodina byla celkem nudná, byl dějepis a ten já uměl.

Vždy, když se na něco ptala, má ruka vystřelila hned nahoru. Kuro se ke mě najednou naklonil a zašeptal."Šprt."

Tím mě trochu naštval."Nedovoluj si, mohlo by se totiž stát, že bych si tě zkrotil."Pohladil jsem ho nožce a začal se posouvat výš.

Ruku hned ze své nožky sundal a i s židlí se odsunul kousek dál. Jen jsem se uchechtl a když zazvonilo, nachystal jsem si věci na další hodinu.

No, chtěl jsem, dokud se kolem mě neudělal zástup slepic."Potřebujete něco?"

Zeptal jsem se s falešným úsměvem a sledoval, co udělají. Z houfu vyšla taková ta vedoucí slepice a se žvýkačkou v puse se představila.

Poznal jsem v ní tu holku před školou."Já jsem Yui."Řekla jakoby nic."A co já s tím?" Zeptal jsem se celkem drze."Jen aby si věděl, že jsem tu ta, co rozhoduje."

Pokrčil jsem rameny a dal si nohu přes nohu."Víš, bylo by lepší, kdyby sis sedl ke mě a ne k téhle nule, co nemá ani na svačinu."

"Promiň, ale radši budu sedět s kamarádem, než s někým tak rozmazleným." Odfrkla si a její výraz se změnil na arogantní.

"Co prosím?"Řekla, jakoby snad neslyšela."Slyšela si."Uchechtl jsem se tentokrát arogantně já."Ještě ke mě přilezeš na kolenou."

Odkráčela si to pak zpátky k lavici."Hele,Christiáne."Zeptal se najednou Kuro."No?"Podíval jsem se na něj."Jaktože máš takové jméno, když jsme v Japonsku?"

"Já se tu nenarodil víš? Jsem původně z jiné země." Dál se neptal a já si tak v klidu vzal mobil a hrál si hry.

Strach z upíraKde žijí příběhy. Začni objevovat