Strach z upíra

23.Část

Christián

Nakonec jsme si stanování užili a druhý den mě Kuro hned přemlouval aby jsme stanovali i dnes.

Se smíchem jsem ho poslouchal a pak jsem mu se slibem že někdy příště rozcuchal vlasy. Vděčný opravdu nebyl.

S omluvou že musím na lov jsem se vydal do rušných ulic města, kde jsem vyhlížel svou další oběť, kterou jsem po dlouhé době našel.

Hned jak jsem tu holku vysál jsem se vydal domů. Než jsem tam ale došel, uviděl jsem v uličce nějaké kluky, kteří mlátili nějakého dalšího.

Už jsem chtěl jít dál,když ke mě dolehl mě až moc známí pach krve, který mě hned rozzuřil.

Kuro

Christián se dlouho nevracel, tak jsem se rozhodl jít ho hledat. Věděl jsem, že mi to asi zabere dost času, tak jsem se teple oblékl a vyrazil.

Hned první místo, které mě napadlo byla temná ulička, do které jsem se hned vydal. To byla, ale chyba, protože v uličce jsem zahlédl partu teenagerů.

Ti, hned jak mě spozorovali, típli cigarety a chytili mě. Pokoušel jsem se jim vyvléknout, ale bylo jich moc a měli větší sílu.

Začali do mě mlátit a já si jen bránil obličej. Najednou jsem však uslyšel hlasité a rychlé kroky a hned poté jeden z útočníků padl k zemi.

Zahlédl jsem jen rozzuřený obličej a černé vlasy. Poslední, co jsem slyšel byl křik.

Christián

Bránili se, ale neměli nejmenší šanci. Polovinu jsem zabil, čtvrtinu omráčil a zbytek utekl.

Vzal jsem jeho bezvládné tělo a odnesl ho domů. Tam jsem ho položil na gauč a kousl se do zápěstí.

Krev jsem mu dal na rány, které se okamžitě zahojili. Jako hodně starý upír mám léčivou krev.

Rány se hned zahojili a já s mírným úsměvem vzal deku a zakryl ho. Nevím, co to do mě předtím vjelo, ale měl jsem pocit, že to musím udělat.

Sedl jsem si na křeslo naproti němu a pustil si potichu televizi. Nic moc tam sice nebylo, ale nechtělo se mi ji vypnout, abych se nenudil, tak jsem se díval dál.