26.Část

4.1K 369 16
                                    

Kuro

Probudil jsem se, když se pode mnou něco zavrtělo. Zamručel jsem a podíval se pod sebe.

Zrudl jsem, když jsem uviděl Christiána a chtěl se zvednout. To by si ze mě ale nemohl udělat plyšového medvídka.

"Christiáne." Zaúpěl jsem."Pusť mě." Uslyšel jsem jen uchechtnutí a stisk na mém pasu zesílil. Otočil jsem hlavu čelem, abych mu vynadal, ale hned jak jsme se skoro dotýkali nosy, ušklíbl se.

Nadzvedl jsem nechápavě obočí a pak stuhl, když se ke mně víc přiblížil. Nasucho jsem polkl a snažil se odtáhnout.

Najednou si mě za zátylek přitáhl blíž a než jsem stihl cokoliv říct, jeho rty byly na těch mých. Na nic nečekal a shodil mě pod sebe.

Chtěl jsem se odtáhnout, ale chytil mi ruce a natiskl je na gauč. Začal jsem se bránit a cukat sebou, ale měl moc velkou sílu. Nakonec jsem se poddal.

S úšklebkem se odtáhl a prohlížel si mě."Pusť mě!" Křikl jsem naštvaně. Jen se zasmál a uvolnil stisk.

Odstrčil jsem ho a ihned se celý rudý zamkl v koupelně. Natiskl jsem se na dveře a vydýchával to, co se před chvílí stalo.

Sáhl jsem si dvěma prsty na rty a snažil se přesvědčit, že se mi to nelíbilo.

Nakonec jsem se dlouze nadechl a podíval do zrcadla nad umyvadlem. Byl jsem pořád ještě celý rudý, tak jsem pustil studenou vodu a opláchl si obličej.

Pak, když jsem se aspoň trochu uklidnil, opatrně jsem odemkl a porozhlédl se po chodbě, jestli ho náhodou neuvidím.

Naštěstí nikde nebyl, tak jsem mohl v klidu vykročit na chodbu a jít ho hledat. Nemusel jsem dlouho, protože jsem viděl jeho nohy trčící přes opěrku gauče.

Naklonil jsem se přes gauč a uviděl ho s rukama za hlavou a spokojeným úsměvem na tváři. Zamručel jsem.

Před chvílí se se mnou líbal a teď je klidnější než já. Obešel jsem gauč a sedl si radši do křesla.

Strach z upíraKde žijí příběhy. Začni objevovat