11.Část

5.7K 436 19
                                    

Kuro

Hned jak jsem došel dolů, zamířil jsem si to hned do kuchyně. Měl jsem velký hlad, ale moc jídla tam nebylo.

"Jakto,že když si tu nebyl tak dlouho,máš tu jídlo?"Zeptal jsem se nechápavě Christiána."Uklízečky."Řekl prostě a natiskl se mi na záda."Nezapomeň na večer...štěňátko~."

Zašeptal mi do ucha a zmizel. Polil mě ledový pot. Snažil jsem se myslet na něco jiného, ale nešlo to. Musím se někam schovat.

Řekl jsem si a hned po menší snídani to tady šel prozkoumat. Dům byl opravdu celkem velký, a k mému překvapení jsem nikde nepotkal jeho.

Zbývala mi už jen půda, které jsem se radši vyhl.Kdoví co všechno tam může mít.

Než jsem si to tu pořádně prohlédl, zjistil jsem, že je čas na oběd. Ten čas utíká až příliš rychle.

Uvařil jsem si tedy něco menšího k jídlu z toho, co jsem našel v lednici a pustil se do toho.

Christián

Nemohl jsem se dočkat, musel jsem ho pozorovat a nemohl z něj spustit oči.

Když dojedl svůj oběd a uklidil tak jak jsem mu řekl, odešel nahoru do mého pokoje, kde sebou sekl do postele a za chvíli usnul.

O 6 hodin později

Konečně se začal probouzet, a právě včas. Zatímco on spal, já si četl nějakou knížku v křesle vedle postele.

Vstal jsem, knihu položil na stůl a vydal se směrem k němu. Když si mě rozespale všiml, nic to s ním neudělalo, dokud se nepodíval za mě a nezjistil,že je venku tma.

Hned jako by ho ospalost opustila, vylítl z postele a chystal se utéct, ale já ho chytil a povalil pod sebe.

Kuro

Začal jsem se klepat. Bál jsem se toho, co mi chce udělat. Nahl se a políbil mě, přitom měl stále otevřené oči.

Když se odtáhl uchechtl se a nahl se víc k mému uchu."Neřekl si,že budeš spolupracovat?"Zašeptal."A-ano."Zakňučel jsem ještě a pak už se nechal pomalu svléknout. Nechtěl jsem to ani trochu, ale neměl jsem na výběr.

Po chvíli bylo všechno mé i jeho oblečení dole a začalo pravé peklo, které skončilo až když jsem upadl do bezvědomí.

Strach z upíraKde žijí příběhy. Začni objevovat