Kuro
Když jsem se probral, mé rány byly zahojené. Udiveně jsem se díval na své ruce a přehrával si, co se stalo."Konečně jsi se vzbudil."Řekl Christián, který se najednou objevil u gauče.
Porozhlédl jsem se po místnosti a zjistil, že jsem opravdu v obýváku.
"Právě včas.Pozval jsem svého kamaráda na pokec a ty půjdeš se mnou, pojď."
Než jsem se nadál, táhl mě ven."Počkej, počkej, počkej...jaktože mám zahojená zranění?"Zastavil a podíval se na mě.
"Zmrazil jsem tě a 2 měsíce čekal, až se ti to zahojí samo."Stuhl jsem a on pokroutil hlavou."Dělám si srandu, mám léčivou krev."
Zamračil jsem se a nechal se dál táhnout. Došli jsme až před nějaký hotel."Mám zamluvený pokoj."Mrkl a táhl mě až do výtahu.
Povzdechl jsem si a nadzvedl obočí, když nás výtah zavezl do chodby s jedinými dveřmi.
Otevřel je a mě se tak naskytl pohled na místmost s dvěma gauči a jedním křeslem, ve kterém seděl nějaký chlap.
Christián
Co tu dělá Ruprt? Díval se na něco na mobilu a u jeho nohou seděl modrovlasý neko se sklopenou hlavou."Co tu chceš?"Odtrhl se do mobilu a podíval se na mě."Chci vám něco ukázat."
Snažil jsem se ho ignorovat a tak jsem pokynul štěňátku, aby se posadil a začali jsme si povídat.
Po asi deseti minutách sem přišel i můj kamarád Roderick, kterého jsem pozval a s ním v patách nějaký blonďáček. Asi nová hračka.
Roderick vypadal, že obézního muže moc nemusí. Mě se vlastně taky moc nelíbil. Upřímě mi bylo toho neka líto.
"Co to máš za kamaráda Christiáne?" Zeptal se mě nakonec."Myslíš štěňátko?"Neodpustil jsem si. Kuro do mě drcl loktem."Promiň. Tohle je Kuro."
"Tady ten bolnďáček vedle mě je Alex."Ukázal na blonďáka vedle něj a pak se zamračil na Ruprta."A co tu dělá on?"
"Já ho nepozval, prý nám chtěl něco ukázat."Ruprt se zvedl a chudáka kluka který byl vedle něj postavil na nohy."Tohle je vzácný neko. Jeho jméno je Nikko. Chtěl jsem vám ho jen ukázat."
"Tak už jsi ho ukázal, můžeš jít."Roderickovi to bylo jedno, protože stejně jako já ví, že se chce jen vytahovat. Ruprt se uraženě zvedl a odešel i s Nikkem.
Kuro
Ti dva si začali povídat a já se zapojil do rozhovoru zase s tím "Alexem". Dalo se s ním příjemně bavit, protože byl ve stejném věku jako já a taky to neměl lehké.
Když se nakonec rozloučili a odešli, chvíli po nich jsme šli domů taky.
Tam jsem se hned svalil do postele a usnul s mírným úsměvem na rtech.
ČTEŠ
Strach z upíra
Vampire(Můj první příběh) V tmavém lese,v jedné jeskyni, žije upír. Moc lidí tam nechodí, a když už, tak se nevrátí. Díky němu. Co je na něm zvláštního? Nikdo neví. Co se proto stane, když jeden kluk uteče do onoho lesa a hned za ním kluci co ho chtějí zml...
