Strach z upíra

9.Část

Kuro

Hned jak jsem za ním opatrně vešel, dveře se zabouchly."To jsi udělal schválně."Řekl jsem, ale neopovažoval se na něj křičet.

I když mi říkal, že se mnou má plány, může to být třeba nekrofil. Otřál jsem se a vydal se za ním do celkem prostorné kuchyně."Pěkná."

Řekl jsem potichu."Já vím."Odpověděl a otočil se na mě celý."Tady si můžeš brát jídlo kdy chceš, ale nedělej tu bordel, ten si budeš uklízet, jasné?"

Řekl s pozvednutým obočím a čekal na odpověď. Jen jsem kývl.

Christián

"Odpoveď štěňátko."Řekl jsem s trochu zamračeným výrazem.
"A-ano."

Vykoktal a já mu pokynul gestem, aby mě následoval. Ložnici jsem nechal na konec, nejdřív mu to tu chci ukázat, než mu udělám názornou ukázku toho, co tu bude mít za úkol on.

Ukázal jsem mu ještě další místnosti, u kterých jsem vždy řekl nějaké pravidlo co může a nemůže. Pak jsem zamířil na poslední místo v domě.

Na tváři mi už pohrával nebezpečný úšklebek, který jsem před Kurem skrýval. Ještě kdybych ho vyděsil, někam by odběhl.

Za posledním rohem už byly dveře od mého pokoje. Otevřel jsem je a on vešel. Jakmile uviděl postel, couvl kousek dozadu, kde jsem však stál já s úšklebkem.

Pokusil se utéct, ale já ho chytil a hodil na postel. Naštěstí pro něj šetrně. Seděl vystrašně na posteli, zatímco já zamkl, aby mi neutekl a vydal se k němu.

Povalil jsem ho na záda a ruce mu chytil nad hlavou."C-co to děláš?!Prosím pusť mě!"

"Dodělám to,co jsem začal v jeskyni. A pouštět tě, pokud se budeš takhle škubat v plánu nemám."Otřel jsem se trochu o jeho rozkrok tím svým a on zavzdychal.

Kuro

Ne,ne,ne to nesmí udělat!Škubal jsem sebou na všechny strany, jen abych se mu vysmekl.

Po chvíli jsem ale ucítil, jak se na mých rukou začaly objevovat, mě už známé provázky, které mě svazovaly.

Ucítil jsem je i na nohách a na břichu. Olízl si rty a znovu mě jemně políbil. Polibek jsem mu neopětoval.

Když už mi začal rukou bloudit nebezpečně dolů, napadla mě další šílená myšlenka, které budu nejspíš nadosmrti litovat.

"Počkej!" Vyjekl jsem."Copak?"Řekl arogantně."Prosím,j-já na to nejsem připravený."Špitl jsem."No a?"Ušklíbl se ještě víc a pokračoval.

"Počkej!" Křikl jsem znovu. Tentokrát si ale mě ani mých slz, pomalu tekoucích z očí nevšímal.

"Mám pro tebe návrch."Fňukl jsem smutně. To už si jeho pozornost získalo.

"Jakou?"Zeptal se prostě, aby vypadal lhostejně, ale věděl jsem, že ho to zajímá."K-když,mi nacháš se ještě den na to s-se připravit,t-tak...tak..."

"Tak co?"Řekl celkem napjatě." T-tak budu...spolupracovat."To poslední jsem jen zašeptal, ale věděl jsem,že slyšel.

Vypadalo to že chvíli přemýšlí, ale pak svůj zrak stočil zpátky na mě."Tak fajn."Řekl bez emocí."Zítra se ale těš."Slezl ze mě a lehl si vedle.

Ta delší procházka, představení domu a tahle situace mě hodně unavila, tak jsem zalezl do peřin také, ale trochu mi zavazely ty provázky.

Poklepal jsem mu na rameno a on se na mě s pozvednutým obočím podíval."Můžeš to ze mě prosím oddělat?"Ukázal jsem na to.

"Ne,mohl by si chtít utéct a tohle je pojistka."Otočil se na druhý bok a já s povzdechem zavřel oči.

Po chvíli už jsem klidně oddechoval, aniž bych tušil, že mě Christián ze spaní pozoruje.