Kuro
Jakmile se uklidnil, začal jsem mu všechno vysvětlovat. Pak mi i on řekl co se stalo."Mé jméno je Jake."
Šeptl najednou a já odvrátil zrak od jeho kousnutí na krku, které jsem mu ošetřoval."Já jsem Kuro."Pousmál jsem se a pokračoval v činnosti.
Christián se dlouho nevracel a já si z neznámých důvodů začal dělat starosti. Jake už dávno odešel a já přešlapoval sem tam po obýváku.
Už jsem i začal přemýšlet,že ho půjdu hledat ven, když jsem uslyšel hlasitě prásknout vchodové dveře.
Christián
Pořádně jsem zabouchl dveře, abych dal signál ostatním obyvatelům domu o tom, že jsem tu.
Uslyšel jsem rychlé kroky a pak Kura, který si oddechl jakmile mě viděl."Copak, myslel sis, že jsem zloděj?"Kuro se jen mírně zamračil.
Je až neuvěřitelné, jak rychle lidem umím zkazit náladu."To by mě ani ve snu nenapadlo,takhle třískáš dveřmi jenom ty."A navíc je až neuvěřitelné, že on ji umí zkazit tak rychle zase mě.
Povzdechl jsem si a přiblížil se víc k němu. S nadzvednutým obočím mě sledoval a já se podíval na jeho už zahojenou ruku.
Sice je pravda, že umím takto ošetřit zranění, ale stejně by tam něco mohl mít."Dělal jsem si o tebe starost."
Pronesl po chvíli, když jsem nepřestával skenovat jeho ruku, jestli tam nemá ještě malilinkatou ranku."Kde je ten kluk?"Zeptal jsem se, když mi došlo, že ho tu necítím.
"Už odešel a jmenuje se Jake."Řekl tiše."Jake?" Pustil jsem ho a v duchu si řekl, že si z něho vystřelím."Fajn, prý je od sousedky hned vedle."Otočil jsem se ke dveřím a už sahal na kliku.
Okamžitě mě ode dveří odtáhl co nejdál a pak mě pustil až v obýváku."Christiáne."Řekl tentokrát děsivým hlasem on a já se zasmál."Ále, jen si z tebe dělám srandu."Bylo zajímavé, jak byl naivní. Klidně bych mohl zmizet a ani by nestihl mrknout.
Oddechl si, ale nepřestal mě propalovat pohledem. Nevěděl jsem, jak si ho usmířit, ale pak jsem dostal nápad.
Pokynul jsem mu, aby šel se mnou a hned jak to udělal, zamířil jsem na zahradu. Odjakživa jsem byl skvělý zahradník a jemu by to mohlo udělat radost.
Hned jak jsme vešli, štěňátku spadla brada. Zahrada byla taková střední, s menšími rozkvetlými stromky a chodníkem s bílími kamínky.
Pod stromy se nacházely květiny všeho druhu. Tulipány, růže a taky šeřík. Ihned se začal procházet a já ho jen spokojeně pozoroval. Sice se tu o to staral zahradník, ale stejně to bylo moje.
Tak rád jsem udivoval lidi, abych se pak mohl podívat na jejich překvapený výraz.
ČTEŠ
Strach z upíra
Upíři(Můj první příběh) V tmavém lese,v jedné jeskyni, žije upír. Moc lidí tam nechodí, a když už, tak se nevrátí. Díky němu. Co je na něm zvláštního? Nikdo neví. Co se proto stane, když jeden kluk uteče do onoho lesa a hned za ním kluci co ho chtějí zml...
