Strach z upíra

29.Část

Zděšeně jsem se na na něj koukal a snažil se zmizet, ale byl rychlejší. Došel až ke mě a odstrčil překvapeného Christina, který to nečekal.

"Kde jsi ksakru byl!?"Zavrčel a chytil mě za paži. Přikrčil jsem se a vzlykl."O-omlouvám s-se..."Snažil jsem se mu vyškubnout."Teď půjdeš hezky se mnou rozumíš?!"

Už jsem chtěl protestovat, ale nestihl jsem nic říct, protože jeho stisk povolil a během chvíle se přede mnou válel na zemi.

Koukl jsem se překvapeně na Christiána , který ho naštvaně propaloval pohledem a přitom měl stále napřaženou pěst.

Radši jsem ho vzal za ruku a táhl pryč, protože vypadal, že mého otce za chvíli zabije přede všemi lidmi tady.

Ten se ani nepokoušel vzdorovat...naštěstí. Nedokážu si představit, jak bych je od sebe jinak odtáhl.

Po chvíli se nám ztratil z dohledu a já úlevně vydechl."Mám chuť se tam vrátit a dodělat, co jsem začal."Zavrčel Christián a já si povzdechl."Hlavně to prosím tě nedělej."

Christián

Ten chlap se mi už od pohledu nelíbil. Proti tlustým lidem nic nemám, naopak, vykrmení chutnají taky dobře, ale z toho chlapa se mi dělalo zle. Ten pach, co z něj šel byl nechutný.

Chvíli jsem to rozdýchával a pak se už značně klidněji otočil na štěňátko."Radši už půjdeme..."Kývl a šel se mnou zpět domů.

Po cestě se mi zdálo, že nás někdo sleduje, ale nevěnoval jsem tomu nějak velkou pozornost.

Za chvíli už jsme stáli před domem a já otevíral branku."Christiáne?"Oslovil mě najednou Kuro."Co je štěně?"Otočil jsem se na něj a šel k hlavním dveřím."Taky máš takový pocit,že nás někdo sleduje?"Špitl a já pokrčil rameny."Nevšímej si toho."

Já šel do obýváku, zatímco on měl hlad a tak si to zamířil do kuchyně. V klidu jsem ležel na gauči, když v tom se z kuchyně ozval Kurův křik. Ihned jsem vstal a běžel do kuchyně. Jediné,co jsem tam ale našel, bylo otevřené okno a rozbitý talíř.