Crazy? 2 /Jerome Valeska

12. kapitola - Udržíš balanc?

Domem se rozezněl venkovní zvonek. Ušklíbla jsem se a nadšeně se vydala otevřít dveře "neznámé" osobě.
Když jsem zatáhla za kliku, mohla jsem se pokochat výhledem na Jeroma, který se opíral o jedno futro dveří.
„Zdravím,“ povytáhl zvědavě obočí. Chtěla jsem mu skočit kolem krku a ideálně ho už nikdy nepustit, což jsem ovšem z pochopitelných důvodů neudělala.
„Potěšení na mé straně,“ zachovala jsem si nic neříkající obličej a poodstoupila tak, aby mohl vejít. Pobaveně pokývl hlavou, stáhl prsty do dlaně a protáhl se skrze dveře. Jakmile jsem se vydala do kuchyně, rozhodl se mě následovat.

„Wáu!“ vyjekl v úžasu a podíval se na skomírajícího Roberta. „Tím mi naznačuješ, že se z tebe stal travič? Existuje spousta formálnějších věcí, jako třeba prosté oznámení,“ uchechtl se, (jako vždy, když se jednalo o vraždu). Špičkou boty mu nadzvedl tvář a věnoval mi obdivný pohled. „Ale on byl vážně otravnej!“ zaskuhrala jsem. „Plus mám právo být na tebe naštvaná, buď rád, že ho nevyužívám,“ odfrkla jsem si ve stylu: 'jen tak mimochodem'.
Jerome poodstoupil kousek od těla. „Hm,“ zamručel a zkoumal ho z jiného úhlu pohledu. Otočil ke mně hlavu. „Je už mrtvý?“
Nesouhlasně jsem zavrtěla a zahleděla se na skoro nehybného Greenwooda. „Zas tolik jedu u sebe nenosím, za koho mě máš?“ ušklíbla jsem se dotčeně.
„Za holku, která se mnou strávila tři roky.“ (Na tom bude kouska pravdy.)
„Ale ne, není. Spíš... nehybný, i když on nás normálně vnímá. Ale bez pomoci ho to k smrti dostane. Vidíš, teď sebou trochu cukl,“ poukázala jsem ukazovákem na jeho ruku.
„Aha,“ pokývl uznale, „čím jsi ho otrávila?“
„Přesně nevím, bylo toho víc. Neměl by sis na stole nechávat ležet tolik prášků, když máš v bytě cizince.“
„Má nevinnou tvářičku, co?“ promluvil Jerome směrem ke Greenwoodovi.
„Dáš si čaj?“ očima jsem koukla po varné konvici.
„Pokud se jedná o to, co tady Greenwooda dohnalo k válení se na podlaze ve vlastních zvratkách, tak ne, promiň, nemám zájem.“
„Krapet paranoidní, nepřijde ti?“
Poukázal na ležící tělo a rázně zavrtěl hlavou. „Ne, nepřijde.“

„Pf, v čaji to nebylo.“

„Hm?“

„Dala jsem to do sušenek, takže ty ve vlastním zájmu nejez.“

„Ne? Zrovna jsem se chystal sníst celý ten tác. Proč myslíš, že jsem přišel?“ pobaveně se zasmál, „jinak, sušenky? Čekal bych od tebe teda víc.“

„Tak si příště někoho zkus otrávit sám, když jsi tak chytrý!“ osopila jsem se na něho, překřížila jsem ruce na prsou a netrpělivě jsem klepala nehty do kůže paží.
„Neber si to hned tak osobně, ježiši... Myslel jsem to tak, že máš lepší kokosky, než sušenky,“ bránil se Jerome a jenom z toho důvodu, že prostě může, kopl do Greenwooda.
„Jojo, jasně,“ vydala jsem se postavit na čaj. (Trošku jsem to přepískla a dala ohřát cca. 2 litry vody.) „Mimochodem,“ prudce jsem se otočila na Jeroma, svůdně nadzvedl obočí, (i když sám netušil, že to gesto je svůdné), „proč máš na sobě policejní uniformu?“
„Ém, jo, to se má tak... Je z půjčovny, fakt drahá látka, no...“
Vyšla jsem z kuchyně a octla se v obývacím pokoji.
„Co to děláš?“ zeptal se mě zvědavě a trochu napjatě Jerome.
„Ále nic, jenom mám takovou vnitřní intuici, že mi stačí zapnout televizi, abych se dozvěděla, jak moc ta uniforma byla drahá.“
„Óh, ups.“
„Jop, ups,“ sáhla jsem po ovladači a namířila s ním na televizi, když se obrazovka rozsvítila bylo to zapnuté na pro mladistvé nepřístupném kanálu. Odfrkla jsem si a přepnula to na stanici KVWN 8. „Jak se ukazuje, má domněnka nebyla mylná,“ zazubila jsem se na něho.
„To může být kdokoliv.“
„... Mé jméno je Jerome Valeska-...“ hlásala vesele televize.
„Mám takový pocit, že s tebou nesouhlasím,“ jukla jsem po něm.
„To není průkazné, určitě popletli zvuk,“ mávl nad tím rukou a skrčil se za kuchyňskou linku. Koukal na mě skrze okénko ve zdi mezi obývákem a kuchyní. Došla jsem k onomu okénku z mé strany, „vlastně se mi v tom obleku líbíš.“
„Jo?“ řekl tázavě, hledal stopy ironie.
Přikývla jsem. „Nepřemýšlel jsi o změně práce?“ položila jsem si loket na římsu a dlaní si podepřela bradu.
„Myslíš, že bych na to měl? Chránit město, je to těžké břemeno.“
„To nevím,“ zamyslela jsem se, „podle toho videa, co jsem právě viděla, no, asi ne. Ale napříč tomu,“ významně jsem k němu pozvedla ukazovák, „ti ta uniforma fakt sekne.“
„Óh, díky, toho si cením,“ pousmál se a zadíval se mi do očí. Na jeho poměry mu netrvalo zase tak dlouho, aby pochopil. Natáhl se ke mně skrze okénko a políbil mě na mé rty. Už si nejsem přesně jistá, jak se stalo to, že jsem vyskočila, sklouzla římsu a objevila se v jeho vášnivém objetí. Důležité bylo to, že k tomu došlo.
Odtáhla jsem se od něho, „ona se vrátila Harley?“
„Co?“ nadzvedl jedno obočí v nechápavé gestikulaci.
„Cítím z tebe její vůni,“ pověděla jsem jednoduše a prsty mu přejela po paži.
„Jo, jasně, tohle,“ vteřinově sklopil pohled k podlaze, než se mi upřeně zadíval do očí, „pomáhal jsem jí prát prádlo.“
Vyprskla jsem smíchy.
„Co?“
„Chceš mi tu tvrdit, že ty jsi pral?“ uklidnila jsem svůj dech. Uraženě přikývl. „Hm, dobře, dobře,“ pokyvovala jsem stále pobaveně. Natáhla jsem se k němu zpět pro polibek, čímž jsme oba z hlavy vypustili jeho "praní prádla".
Rukou mi přejel po pravém boku a přitlačil mě ke zdi. Záhadným způsobem jsme ani jeden nevnímali pískání varné konvice. Nechala jsem se všemi těmi vjemy unášet, než se prsty přesunul k zipu mých kalhot. Odtáhla jsem ho od sebe a odkašlala si. „On pořád vnímá,“ poznamenala jsem.
„Jó, tohle,“ Jerome pokrčil rameny a já se chystala namítat, jak mu tohle může být jedno, jenže on vytáhl z pouzdra zbraň a namířil ji na Greenwooda.
„Ts!“ vyjekla jsem a dlaní mu pistoli sklopila stranou.
„Co?“ nechápal mě Jerome a taky se tvářil trošku napruženě, jak si vůbec můžu dovolit bránit mu v tom někoho zabít.
„Momentálně trpí, vážně mu to chceš ulehčit?“ opět jsem se přiblížila k jeho obličeji.
„To je kruté,“ pousmál se.
„Hmh, to je,“ přikývla jsem a skousla si dolní ret.
„Byla jsi vždycky takhle špatná osůbka?“
„Jop,“ mlaskla jsem si.
„A to jsem si toho nevšiml?“
Pokrčila jsem rameny, „úspěšně jsi to ignoroval.“
„Óch, srát na to. Vzrušuje mě to.“ (Patrně ho přestalo bavit hrát si se slovy).
„Já vím,“ povytáhla jsem narcisticky koutky vzhůru a kousla ho do krku.
„Zatraceně sexy!“ vysadil mě na parapet a já automaticky semkla nohy kolem jeho boků. Stáhl mi tílko přes hlavu, které nejspíš skončilo někde v blízkosti Roberta. Pod chladným vánkem mi na rukách naskočila husí kůže, tedy do doby, než se na mě opět přilepilo Jeromovo tělo, (pak mi bylo teplo). Zatnula jsem svaly na nohách, abych se udržela, když mě bez varování zvedl a přenášel do obýváku. Z hlavy jsem mu sundala policejní čepici a sama si ji nasadila, jelikož jsem chtěla mít možnost vjet mu prsty do vlasů, abych ho za ně mohla tahat, až mě to bude bolet nebo mi cokoliv bude nepříjemné, (což se stávalo více než často). Ne, že by to tedy zrovna zabíralo...