Crazy? 2 /Jerome Valeska

1. kapitola - Úžasné ráno

Zívla jsem a prohrábla si vlasy na pravou stranu. Oči jsem stále měla ospalé a v rukou skoro žádný cit. Když jsem se probudila Jerome tam jako vždy, už dávno nebyl.
„Ahoj, Suzanne!“ vykřikla energeticky Harley za pultíkem v kuchyni. Tohle snad nikdy nepochopím, kde oni dva furt berou ten elán, sakra!?
„Dobré ráno,“ usmála jsem se mile a opřela se lokty o pult. „Co to děláš?“
„Toasty... Dáš si taky?“ nepatrně jsem přikývla a sledovala ji při práci.

Zrovna zapípal toastovač, když se za námi ozvaly kroky.
„Hm, tak ahoj... Určitě ti zavolám, neboj.“ ujišťoval nějakou dívku. Nezněl zrovna přesvědčivě, ale nejspíše mu věřila.
Byla to vysoká a hubená, (až moc... to rozhodně nemůže být zdraví,) brunetka. Tipla bych si ji na modelku, ale takovej už Jerome prostě byl. Vždycky šel po vyšších laťkách.
„Kus,“ řekla jsem mu, když za ní zaklaply dveře. Jerome přikývl a s úsměvem mě objal zezadu. Položila jsem svůj hrnek s čajem.
„Že jo?“ zasmál se a políbil mě na krku.
Harley to jenom znechuceně pozorovala, poté se i se svými toasty vydala na gauč.
„Jak vy dva to spolu vůbec máte?“ optala se mezitím co se natahovala pro ovladač. „To jako fakt spí s jinýma? Já si myslela, že to byla sranda... ale to pravděpodobně ne.“
„Vlastně to je docela výhodný. Dělá to s jinýma a mě potom nemlátí, všichni jsme spokojení,“ zasmála jsem se a kousla si do svého toastu.
„To je přinejmenším zvrácený,“ prohodila a znuděně přepínala mezi kanály. Stejně byla většina v italštině a tudíž neměla nejmenší šanci tomu rozumět. „A to že si o tom povídáte je ještě horší.“
„Ale my se o tom nebavíme,“ odpověděla jsem a Jerome si mezitím kousl do mého toastu. Otočila jsem se na něj se svraštěným obočím a pak se rozesmála.
„Tak co to teda teď bylo?“
„Jenom jsem byla překvapená, že ji nechal žít... Většinou ty holky rovnou zabije,“ podívala jsem se mu do očí. „Proč ta změna?“
„Protože jsem si řekl, že se mi nechce?“ zvedl na konci věty trošku hlas a pokývl u toho hlavou.
„Pravý důvod?“
„Možná nás spolu někdo viděl a kdybych ji zabil tak by na mě přišli... Ale to je pouze teorie.“
Zasmála jsem se a políbila ho na rty.
„Bože, to je fakt ujetý,“ odfrknula si a nespokojeně se zavrtěla na gauči.

***

„Už balíš?“ proběhla kolem mě Harley se zubním kartáčkem v ruce.
„Ém, ne... My zase někam jedeme?“
„Tobě to ještě Jerome neřekl?" koukla na mě nechápavě. Zavrtěla jsem zmateně hlavou. „Tak za ním zajdi,“ mrkla na mě.
„A kde je?“
„Kde by byl... Ve vašem pokoji,“ zasmála se už na cestě pryč.
Protřela jsem si palcem a prostředníčkem oči.
Docela by mě zajímalo co zase provedl, že tak rychle balí.

Zaklepala jsem na otevřené dveře. Jerome klečel u tašky a prohraboval se v ní. Otočil se na mě a usmál se.
„Můžu dál?“ přikývl a natáhl ke mně ruku. Přisedla jsem si k němu a nechala se obejmout.
„Tak kam tentokrát?“ zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí.
„Zpátky.“
„Takže se vracíme do Francie? Něco si tam nedořešil, nebo...“
Zastavil mě jeho hrdelný smích.
„Ne,“ nechápavě jsem se na něho podívala a on mě ještě pevněji stiskl. „Vracíme se do Gothamu.“
„C-cože?“ vyhrkla jsem překvapeně a zírala na něj jako na člověka, co právě spadl z višně.
„Ty se nechceš vrátit?“ svraštil obočí a měřil si mě zkoumavým pohledem.
„Ne, to ne. Já jen... jsme hledaný. To prostě...“
Pousmál se a položil si bradu na moje vlasy. „Nejsme hledaný, už ne. Navíc se začínám nudit, chci se vrátit tam, kde jsem to začal. Bude to zábava, nebo snad ne?“
„To každopádně, já tomu jenom nemůžu uvěřit.“ zasmála jsem se šťastně a odtáhla se od něho, abych mu mohla vidět do očí.
„Třeba tomu budeš věřit líp, až si začneš balit.“
„Zase nevíš, co si vzít sebou?“
„Ne,“ přiznal se smíchem.
Vytáhla jsem tričko co měl v tašce a hodila ho po něm. „Tohle rozhodně nepotřebuješ.“
„Je to tričko,“ nechápal, co udělal špatně.
„To možná, ale naprosto odporný.“
„Ha, ha, ha,“ řekl ironickým hlasem a přetáhl mi ho přes hlavu.
„Ani takhle zblízka se mi nelíbí,“ konstatovala jsem a on se rozesmál.