Blue

-7- Kdo z nás zabije učitele dřív

Učitel totiž na nic nečekal a četl další dvojici "No a dál je tu Pink a Daniel"
Teď už jsem mohla jenom skočit z okna.
"To jako vážně?!" vyhrkli jsme opět my čtyři.
Majlkovi to asi přišlo vtipný, ale spražila jsem ho dost nepěkným pohledem, takže už se radši nijak nevyjadřoval.
Třída podezřele stichla a všichni těkali očima ze mě na Daniela vsázejíc si v duchu na to, kdo z nás zabije učitele dřív.
Pink se zvedla a kráčela do lavice. Dan ještě chvíli seděl jako opařenej, najednou mu ale v očích vzplály ďábelské plamínky a bleskurychle růžovku dohnal.
Kráčel vedle ní a když procházeli kolem lavice kde na zemi ležela učebnice matematiky, kopl do knížky tak že to snad nikdo až na mě a Green neviděl.
Učebnice klouzala po podlaze a připletla se Pink pod nohy, ta ve vysokých podpatcích zakopla a za hlasitého smíchu celé třídy, spadla na podlahu.
Když se zvedla spražila mě nepěkným pohledem a pokračovala dál v cestě.
Když se vedle ní posadil i Daniel lehce se ve mě začala vařit krev.
Najednou jsem si ale všimla že Pink má na tváři přilepenou žvejku, která nejspíš byla předtím na podlaze. Div jsem nevybuchla smíchy a bylo vidět že Danovi to dělá podobné potíže.
Když si toho začali všímat i ostatní, třída se naplnila neustálým hihňáním.
Pink která netušila co se děje se jen zmateně rozhlížela kolem. Po chvíli ji to ale přestalo bavit a vysokým hlasem zapištěla "tak co vám tu všem je sakra?"
To ale dělat neměla protože tím všechny rozesmála ještě víc.
Rozhodla jsem se že toho využiju ve svůj prospěch.
"Ale Pink" začala jsem sladce a přešla k ní "podívej, to je hrozné, přilepila se ti na tvář žvejka" zacukrovala jsem a sloupla ji žvejku z tváře.
Pink sebou ale škubla a tak si ji zapletla do vlasů.
Když to zjistila začala vyvádět tak, že ji učitel poslal na záchod aby si ji mohla vymotat.
Trvalo asi pět minut než se celá třída přestala smát a učitel tak mohl rozdělit zbylé lidi do dvojic.
To co jsem Pink dělala nebylo fér, měla jsem podporu třídy, protože ona tu byla nová a nikoho neznala, očividně mi pomáhal i Daniel a všechny shody náhod. Ne, vyrovnaný boj to nebyl, zato spravedlivý ano.
Hodina skončila a my se vyhrnuli ven ze třídy. "Pojď sem" zahlaholil vesele Dan a já se k němu rozběhla.
Chytil mě a dvakrát se semnou zatočil. "Tak tohle se nám vážně povedlo, co říkáš?" Zeptal se s jiskřičkami v očích a já musela souhlasit.

Něakým zázračným způsobem jsme všichni přežili dvouhodinovku matiky a přírodopis.
No a teď už hurá domů. S Danem dnes nikam nepůjdu protože má zaracha protože jeho máma si nebyla jistá jestly tam někoho opravdu neměl. Mrcha jedna.
Byly dvě odpoledne a já netušila co dělat. Rozhodla jsem se jít domů, zabalit si a něco si třeba nakreslit.
Když jsem přišla domů, nebyla tam ani Bell ani mamka.
Myslela jsem že když zaspí vykašle se na školu úplně ale očividně jsem se v ní spletla.
Hodila jsem tašku vedle postele, převlékla se do tepláků a volného trička. Vlasy jsem si stáhla do drdolu a ze stolu vytáhla čtvrtky, kelímek, šťeteček a akvarelové pastelky.
Došla jsem si do koupelny pro vodu do kelímku a pustila se do kreslení.
Nejdřív jsem předkreslila kopec, s lesem a úplně nahoře na kopci, malou postavičku v růžových šatech.
Vybarvila jsem to a nakonec, rozmyla štětečkem. Pak jsem to doladila a pustila se do dalšího obrázku. Nejsem žádnej umělec ale prostě mě to baví.
Ještě jsem si pustila písničky, z mobilu a nakreslila jsem asi tři další obrázky.

Když jsem skončila se svým výtvarným "uměním" bylo půl čtvrté a doma pořád nikdo.
Mamka končila v šest, to bylo běžné ale Bell, ta končila školu ve dvě a to mi bylo divné, doufám že se jí nic nestalo.
Praštila jsem sebou na postel a pustila se do čtení nové knížky, od Green. Ta měla skvělý vkus, co se týče knih takže jsem se docela těšila až si ji přečtu.
Ve čtvrt na pět, někdo vztekle praštil vstupními dveřmi. Nemusela jsem dvakrát přemýšlet abych věděla kdo to je.
Vyskočila jsem z postele a potichu zamkla dveře mého pokoje. Zachvíli se mi to vyplatilo protože vzteklá Bell vzala za kliku, div ji neutrhla.
"No počkej! Já se ti pomstim! Koukej otevřít! Co to mělo znamenat?" začala ječet, když se dovnitř nedostala.
"Pořád sis přeci stěžovala, že tě můj budík budí, tak jsem ti dnes vyhověla a nekazila ti ráno, svým odporným budíkem." Vysvětlila jsem jí a měla jsem co dělat abych nedostala záchvat smíchu.
Chvíli bylo ticho, pak začala opět lomcovat klikou a něco řvát. Tomu jsem už ale přez svůj záchvat smíchu nerozuměla.
Urazila se a nechala toho, zalezla si do pokoje a vztekle bouchla dveřmi.
Najednou domů přišel někdo další, máma to nebyla.
Najednou mi to došlo, zvedla jsem se z postele a s úsměvem na tváři, vyšla z pokoje.
Seběhla jsem schody a už jsem se tátovi věšela kolem krku.
Táta domu moc často nechodí, kvůly práci. Je to doktor a často dělá přezčasy, noční, nebo dvoudenní služby.
"Ahoj Blue, tak jak bylo? A kde je Bell?" zajímal se a já se s úsměvem pustila do vysvětlování, toho kde a proč je Bell.
Táta se tomu začal smát a nakonec prohlásil že ze mně něco bude.
"Jo a za dva dny jedeme se školou na pobyt, po dvojicích, kluk holka a víš s kym jedu?" řekla jsem ublíženě.
"Podle tónu, kterým jsi to řekla, předpokládám že s Danielem nejedeš, co?" odhadoval.
"Předpokládals správně, jedu s Majlkem, chápeš to? s Majklem Newsem tati." oznámila jsem mu zdrceně a pozorovala jsem jak se začal smát.
"No to bude jízda, co? Tak si utíkej zabalit, určitě už se moc těšíš" řekl pobaveně a já se odebrala do pokoje.
Cestou jsem potkala Bell která šla dolu a hodila na mně nepěkný pohled který říkal zhruba: a teď to na tebe všechno naprášim, ha. Musela jsem se nad tím pousmát, ale tak aby to neviděla protože to by mě asi umlátila k smrti.
Vešla jsem do pokoje a z podpostele vytáhla tmavěmodrý kufr na kolečkách.
Otevřela jsem skříň a vytáhla něaké sukně, kalhoty krátké i dlouhé, trička, boty a jedny společenské šaty. Dál pak taštičku s líčidly, kartáčkem, gumičkami a vším podobným. Ještě bačkory, zástěru na vaření, penál napěchovaný k prasknutí, blok na kreslení, nabíječku a pár dalších věcí.
Když jsem dobalila, zavřela jsem kufr a vrátila ho pod postel.
Bylo za deset sedm a mamka právě přišla domu. Zašla jsem ji pozdravit a dostala jsem večeři, bylo pečené kuře, moje oblíbené.
Když jsem se po večeři ještě osprchovala a odlíčila, vlezla jsem do postele a chvíli si četla. Pak mi přišla zpráva od Dana.
-"Zlato, zítra si uděláme pěkný odpoledne, aby jsme si vykompenzovali to že se týden neuvidíme a budem muset bejt s těma nejhoršíma lidma co nám mohl přidělit, bereš?"-
Samozřejmě že jsem souhlasila, chvíli jsme si ještě psali a když už bylo po desáté, zalehla jsem a usnula.