Blue

-14- Ne, smeták to nebude

Polekaně jsem zaklapla knížku a začala hledat způsob jak se uklidnit. Uklidila jsem knížku zpátky a vydala se do ložnice, chtěla jsem si na chvíli odpočinout ale oči jsem nemohla zavřít a usnout už vůbec ne. Co to sakra mělo znamenat. Nemohla jsem se uklidnit a tak jsem se vydala do hlav svých kamarádek. Většinou mě to uklidnilo a přišla jsem na jiné myšlenky. Byla jsem zvyklá na věčné ticho v hlavě Whi, ukázněná a klidná mysl Green, potrhlé nápady Orange a red, zatrpklost Black a Grey, vždy mě to uklidnilo ale tentokrát jsem to dělat neměla.
Vzala jsem mobil a okamžitě chtěla zavolat všem holkám a nejlíp se hned někde sejít. Ale pak jsem si uvědomila že za chvíli se vrátí Majkl a ten by to tu do rána sám nepřežil a tak jsem to přesunula až na zítra a rozhodla jsem se že mu připravím něco k jídlu.
Hlavu jsem měla plnou podivných vzkazů a nenapadalo mě co udělat.
Znovu jsem prošla celý nákup a rozhodla jsem se že mu prostě udělám brambory s něakou zapečenou zeleninou a sýrem.
Moje zamyšlenost se projevila i při vaření, jelikož se mi podařilo dvakrát se říznout, ale nebylo to nic hrozného a krve z toho teklo minimum.
Unaveně jsem šoupla pekáč do trouby a nastavil a čas.
Sedla jsem si na gauč, zavřela oči a pustila se do prohledávání všech myslí co jsem měla k dispozici. Až na tělocvikáře a Dana, co ti by taky mohli mít společného s podivnýma vzkazama.
Nemohla jsem oběvit nic co by mi mohlo pomoci najít autora ani nic jiného. V pěti myslích mých kamarádek byl strach a nejisto- moment... Rainbow je přeci osm. Šestá jsem já, sedmá je Pink ale ta byla vyděšená podobně, zbývala White. U ní jsem nenašla žádný strach i když i ona dostala vzkaz, podobný těm ostatním. Hlásal "těším se na tebe Whi, na tebe i tvé kamarádky. A vím že to víš" ale po strachu ani stopa, spíš odhodlání, důvěra a chtíč to vyhrát. TO vyhrát, ale co sakra? O co tu jde. Tohle už nešlo, mermo moci jsem se snažila najít cokoliv co by mi mohlo pomoci ale její mysl byla tak moc ukázněná že mě nepustila ani do minulosti. Vzala jsem mobil a vytočila její číslo.
"Můžeš mi laskavě vysvětlit co se to tu děje?" vyjela jsem na ni okamžitě.
"Třeba ahoj White? Co se kde dě-"
"Nedělej pitomou, něco víš a nechceš aby se to dostalo ven. Nevim jak to děláš ale ani v mysli, ti nic moc nenajdu. Tak to vyklop, co se to děje?" naléhala jsem na ni, ale ona né, musí dělat pitomou nánu. Možná je pro ni i blond moc tmavá a tak si musela udělat bílý vlasy na to aby vyjádřila jak je pitomá.
"Hele tak je to pitomá sranda kterou si z nás dělaj na recepci. Třeba to tak má celá třída, nic víc. Prostě lístečky, no a?" Jo, je pitomá a to ještě víc než jsem myslela.
"I legendární mysl může udělat chybu. Teď ses prozradila kamarádko. Jak víš že takovej vzkaz mají všechny Rainbow? Hmm?" A je v háji. Notnou chvíli bylo ticho.
"Prostě jen sranda, nech to být a nešťourej se v tom" řekla kameně a chtěla zavěsit, to jsem ale já nemohla připustit.
"Já na to přijdu, ať je to cokoliv" sykla jsem jedovatě a hovor típla.
Tak tohle ne, ať si klidně dělá blbou ale se mnou vymetat nebude. Zapla jsem mobil a zjistila ke kterému hotelu to máme všechny nejblíž. Vyšel hotel kde byli Luke s Green.
Máme na messu založenou Rainbow skupinu do které jsem napsala "Zítra ráno, až vypadnou kluci, se všechny seberte a něak se dostnaňte ke Green. A White jezdit nemusí, je to přeci jen blbá sranda. P.S. Pink ty ssebou koukej vzít Daniela" Všechny odepsaly něco ve smyslu OK. Dokonce i růžovka. Jenom White si to jen zobrazila, ale nic nenapsala, husa jedna pitomá.
Od dveří se náhle ozval šílenej jekot.
"Majkle je to jen kočka" ani jsem se nepodívala ke dveřím.
"Ale málem mi přivodila infarkt" mručel otráveně a šoural se do kuchyně.
"Máš pro ni to jídlo?" vzpomněla jsem si.
"Jo mám a jak se to vlastně jmenuje?" zajímal se s už o něco menší nechutí.
"Ani nevím, vymysli to ty" usmála jsem se na něj ale v tu chvíli mi docvaklo k čemu se chystá.
"Ne, smeták to nebude, ani jinej nástroj nebo nábytek" Majkl totiž věčně básnil o tom jak jednou bude mít kočku a tu pojmenuje smeták nebo tak něak, což jsem nemohla tomu tvorečkovi provést.
"No joo" souhlasil rádoby sklesle.
"Bude to Dust" prohlásil po chvíli ticha.
"Dust? Co to, proč to?" zeptala jsem se, protože  tohle bylo zvláštní a neobvyklé jméno.
"Protože prostě" uculil se.
"Tak jo. Tak jí dej to jídlo" navrhla jsem a po chvíli váhání jí to jídlo opravdu dal. Pustila se do toho jak kdyby dva roky nejedla.
"Pelech bude támhle v rohu na té dece. A budeme muset koupit ještě záchod" uvědomila jsem si.
"A to nám na to vystačí?" ptal se zaraženě.
"Bude muset a mimo to, já číst umím a v tom sešitě je že za každej den práce něco dostaneš, takže nedělej a dej ty peníze co jsi dostal, k těm zbylým v obálce" Nebylo to jenom čtením ze sešitu, i z jeho hlavy jsem něco zjistila. Otráveně a zároveň překvapeně se ne mě podíval a dal do obálky na knihovně něaké bankovky.
"Super a co bude k večeři?" zeptal se zvědavě.
V tu chvíli začalo něco pípat přez celý byt a to znamenalo že večeře je hotová.
"Tohle" usmála jsem se a vydala se k troubě.
Přichystala jsem talíře a zbytek. Sedli jsme si ke stolu a pustili se do toho. Majkl si pochvaloval jak mu to chutná a já doufala že ho nezabiju za to jak mluví s plnou pusou.
Když jsme dojedli, donutila jsem ho aby po tom uklidil a já se mezitím převlékla do pyžama a umyla se.
"Máš volnou koupelnu" zavolala jsem na něj z ložnice. Načež se sebral se a zavřel se tam.
Dneska toho mám už dost. Asi usnu hned co si lehnu.
Zalezla jsem do postele a pustila se do, již zmíňené knížky od Gree.
"Hej Blue, to už jdeš spát?" ozval se po něaké době Majkl odedveří.
Sklopila jsem knížku a zjistila že je oblečenej jen v trenkách, něakým tričku a všude z něj kape voda.
"Opovaž se vlízt do té postele. Bude celá mokrá" řekla jsem varovně, načež se rozběhl a šipkou skočil do postele.
"Tak si děláš srandu?" zaječela jsem a pokusila se ho z postele shodit.
To jsem ale dělat neměla protože to, ho nastartovalo a on se pustil do mě.