Blue

-9- Eathon, Eathon, Eathon

Když konečně zazvonilo, všichni jsme se sebrali a vydali se do učebny chemie. Hodina byla velmi nezáživná a tak nebylo divu že jsem opět usnula. Já jsem totiž schopná usnout kdykoliv, kdekoliv, za jakýchkoliv podmínek a na jakkoliv dlouho. Stačilo abych se chvíli nudila a už jsem spala.
Najednou do mě Green šťouchla a já se probrala, upřela jsem pohled na učitele který se tvářil značně podrážděný.
"No tak Blue, snad víš ty, odpověď na mou otázku, nebo ne?" řekl výtězným tónem a v duchu už si určitě představoval jak mě povede do ředitelny.
Jenže to netuší komu tu otázku dával.
°°Radium°° slyšela jsem odpověď v jeho hlavě.
"Radium pane učiteli" odpověděla jsem a bylo vidět jak ho to zaskočilo a jeho falešný úsměv pobledl.
"Pro příště vnímej prosím, nebo ať to aspoň vypadá že vnímáš" řekl a dál se věnoval výkladu a zapisování něakých nesmyslů na tabuli.
Neskutečně jsem se nudila a tak jsem aspoň kreslila, propiskou do sešitu, něaké šaty, postavy, kytky apod.
Náš učitel na chemii mě nikdy neměl zrovna v oblibě, jmenoval se James, byl tak o čtyři roky starší než my, hnědé lehce kudrnaté vlasy, stejně barevné oči, dost dobrá postava, chytrej, přísnej ale milej a spravedlivej a patřil do trojice učitelů po kterých šílely snad všechny holky na škole. Doplňoval ho ještě náš třídní Michael a náš tělocvikář Eathen. Nejvíc posedlá jím byla Orange, udělala by první poslední jen aby s ním někde mohla být, její volitelné předměty jsou všechny v oboru chemie, všechny její prezentace, slohy nebo úkoly jsou o chemii. Je chtrá jak encyklopedie ale testy píše naschvál špatně aby se k němu mohla chodit doučovat a na opravy, je do něj úplnej blázen.
Když konečně zazvonilo vydali jsme se všichni ke skříňkám protože následovala dvouhodinovka těláku. Ten máme naštěstí oddělený na kluky a holky z obou ročníků.
Když se do tělocvičny nahrnuly i holky z béčka přišel Eathen.
Eathen, Eathen, Eathen. Holky, přiznejme si to, ať máme jakkoli šťastný vztah, ať jsme samy nebo máme dobrýho kámoše, ať se nám líbí jakejkoliv kluk, každá máme naši oblíbenou hvězdu, našeho idola o kerém víme jen my a naše bff. Zpěvák, herec, model, prostě naše tajná láska o které víme že nemáme šanci s ní někdy něco mít, neznáme toho vyvoleného ale milujeme ho celou svou potrhlou duší. Pro mě byli těmito hvězdami Logan Lerman, Dylan O'brien, Cameron Dallas a Eathen Thomas.
I v mé nekončící lásce k Danovi byla skulinka. Byl opravdu hezkej, hezkej a zatraceně sexy. Černé vlasy, oči tak tmavé že by jste skoro řekli že jsou taky černé, byl o hlavu a něco vyšší než já, byl velkej fanda všemožných sportů takže jeho postava byla dokonalá, světlá kůže, nádherné plné rty, tmavé řasy, ostré rysy a vždycky nádherně voněl. On byl jediný u koho jsem se dokázala ovládnout a slíbit si že mu nikdy nebudu číst myšlenky a zatím se mi to dařilo.
To že jsem dokázala ovládat svojí schopnost ovšem neznamenalo že jsem dokázala ovládat sebe. Pokaždé když jsem s ním mluvila tak jsem skoro vždycky nejdřív zrudla, pak začala koktat, pletl se mi jazyk, moje myšlenky naprosto odbočovaly od tématu. Byl zázrak že mi z těláku nedal za dva protože pokaždé když třeba něco vysvětloval jsem se přestala soustředit na to co dělám a jen se utápěla se v jeho pohledu. Obvykle to pak dopadlo pádem, zakopnutím, sražením někoho na zem nebo podobnou blbostí.
Na tělocvik jsem nosila tílko které dalo ukázkově vyniknout mým přednostem kterými jsem se mohla opravdu jenom pyšnit. A pak tříčtvrťáky které zas nechaly viniknout moje celkem hezké nohy a zadek. Taky mi vždycky říkal Jess nebo Jessico, u něj mi to sexy přišlo, na rozdíl od Luka. Ještě že jsou těláky rozdělený na kluky a holky, jinak by nás Daniel oba zabil. No dost už o Eathnovi.
"Jessico? Můžeš sem?" vytrhnul mě z přemýšlení můj idol.
"Um ano už jdu" zamulala jsem a vydala se k němu.
"Zapoměl jsem v kabinetě dresy a míče, zajdeš pro ně?"
"Jistě, m...mohla bych klíče?" a je to tady, už zase koktám. Achjo.
"Támhle vysí" řekl a ukázal na klíče, když v tom mi došlo že klíče, několik balónů a dresy sama nepoberu.
"Emm, nó, já, myslím, teda že to sama asi né..mm..nepoberu. Nemám si s sebou někoho vzít?"
"Máš pravdu, asi bys to nepobrala, půjdu s tebou." řekl a moje myšlenky začaly nekontrolovatelně řádit.
Budu s nim sama v kabinetu, no ty jo. Co se tam asi tak dá dělat? Mohla bych ho třeba, nebo žeby?. BOŽE Blue!!! Mysli trochu normálně!! Nech těch pitomých myšlenek. HNED. Uklidnila jsem myšlenky které napadnou asi každou holku v takové situaci a vydala se za ním do kabinetu.
Ukázal mi kde jsou míče, i dresy a ochotně mi otvíral dveře. Nestalo se nic z mých praštěných představ, naštěstí a my se v klidu vrátili do tělocvičny.
Zbytek hodiny jsme hrály něakou hru s míčema kterou jsem stejně nepochopila.
Když tělák skončil a já se převlékla zpátky do civilu a zamířila ke skříňkám, dohnala mě Green a vyzvýdala co to mělo znamenat, ten výlet do kabinetu. Celkem rychle jsem se z toho vykroutila protože jsem vážně neměla náladu na to, rozebírat to s ní.
"Tak si to s holkama užijte, já už jdu. Dan na mě čeká. Měj se zlatí." ukončila jsem rozhovor a vyšla ze školy.
Našla jsem Dana, jak sedí na lavičce.
"Tak co budeme dneska dělat?" prosadila jsem se na něj a opřela si hlavu o jeho rameno.
"Nedala by sis zmrzku?" zeptal se.
"To víš že dala" uculila jsem se a seskočila z něho.
Zmrzlinu jsem vážně zbožňovala, nic lepšího snad už vymyslet nemohl.
Vydali jsme se přez náměstí až na jeho konec, tam byl ve stínu stromů malý stánek se zmrzlinou. Ani jsem nemusela přemýšlet a rovnou jsem spustila.
"Dobrý den, jednu velkou vanilkovou ve sladkém kornoutu a jednu velkou pistáciovou v čokoládovém kornoutu, díky." usmála jsem se na Dana a ten jenom spokojeně kývl.
Takhle to bylo vždycky když jsme si spolu kupovali zmrzku, já vanilkovou a on pistáciovou.
Když jsme dostali naše zmrzky, Dan zaplatil a ruku v ruce jsme se vydali k parku.
Bylo krásně, svítilo slunce, zpívali ptáci, bylo slyšet šumění listí. Park jsem naprosto zbožňovala. Posadili jsme se na jednu z laviček a užívali si přítomnost jeden druhého.
Když jsme dojedli zmrzku zvedli jsme se a vydali se napříč parkem kde skoro nikdo nebyl.
"Půjdem na vyhlídku?" ptal se a já souhlasila.
Byl to takový "balkón" na který se dalo přijít z parku a byl tam krásný výhled na město.
Posadili jsme se na zábradlí, opřeli se o sebe a koukali na město.
"Až budeš dospělá, chtěla bys tu bydlet?" prolomil ticho.
"Určitě, moc se mi to tu líbí, ráda bych si pořídila něakou vilu ve spodní části města. S velikou zahradou aby si na ní mohly hrát děti, nebo nejdřív jen Mia nebo něaký pes. A co ty? Bydlel bys tu semnou, chtěl bys aby ty děti pro který pořídím tu zahradu byly naše?" zasnila jsem se.
"Samozřejmě lásko, jen musíme vymyslet kolik jich bude a jak se budou jmenovat. Kočku už sice máme ale pokud vím tak psy snáší dobře, takže pořídíme i psa, co ty na to?" usmíval se a bylo vidět jak je šťastný.