Blue

-11- Tohle bude ještě zajímavý

Jako vždycky byl budík to, co mě vzbudilo. Měla jsem krásnou náladu do chvíle co jsem si uvědomila že je čtvrtek, že odjíždím.
Rychle jsem přeběhla do koupelny kde jsem se umyla, vičistila si zuby a dala si řasenku. Pokračovala jsem do pokoje, do skříně ze které jsem si vyndala bílé tílko, krátkou černou skládanou sukni, modře pruhovanou halenku a stejně modré tenisky.
Vzala jsem můj světlemodrý kufr a vydala se do kuchyně.
"Nechceš tam hodit autem, když táhneš ten kufr?" zeptal se taťka.
"To bys byl hodnej, jen se nasnídám"
Bez dalšího zdržování jsem se pustila do palačinek. Nakonec jsem si jich ještě několik zbalila sebou do krabičky a tu dala do malého batohu.
Sebrala jsem si ještě pár blbin jako mobil, kapesníky, nějaké sušenky, nebo peněženku.
Vyběhla jsem z domu a nacpala kufr na zadní sedadla, posadila se dopředu a taťka nastartoval.
Dojeli jsme před školu a já se rozhlédla jestly někde nenajdu Green, Majkla, nebo Dana. Ale nikoho z nich jsem neviděla.
Rozloučila jsem se s tátou a zamířila k autobusu.
Když jsem se chystala nastoupit někdo do mě zezadu šťouchl a vyjekl, šíleně jsem se lekla a instinktivně zaječela. Okamžitě jsem se otočila a švihla Majklovi pořádnou facku.
Očividně tohle nečekal a tak jen zůstal stát na místě a zíral na mě. Uvědomila jsem si že ho to asi celkem bolelo.
"Umm promiň Majkle ale takhle mi jednou přivodíš infarkt, omlouvám se ale prostě jsem se lekla." omluvila jsem se a doufala že nebude naštvanej.
"To je vpoho, jen mě překvapilo jak rychlá jsi." uculil se a pak už mě nechal nastoupit.
Rozhlédla jsem se a konečně spatřila Green, která seděla vedle Luka a byla značně bledá. Před nimi byly dvě volné sedačky a tak jsem se tam posadila, Majkl musel vedle mě protože pak, když budem sedět tak jak odcházíme, bude lehčí vystupování.
"Ahoj Green, je ti dobře?" starala jsem se protože opravdu nevypadala zdravě.
"Ahoj. Jo je, já jen...no však víš." řekla a lehce se usmála.
"Vím, vím ale slíbil ze se bude krotit." šeptla jsem a když se autobus konečně rozjel, pustila se Green už celkem vesele do líčení toho, co všechno včera odpoledne s holkama podnikla.
Zastavili jsme.
"Takže, tady vystupují Green a Luke." zahlásil třídní a Gree zase zbledla. Rozloučily jsme se a odešla z autobusu.
Když kolem mě procházel Luke, chytila jsem ho za zápěstí.
"Kroť se Luku!" zavrčela jsem a pozorovala jeho pobavený výraz.
"A ty nezapomeň Jess." šeptl, usmál se a vystoupil. Samozřejmě mi neušel nenávistný a žárlivý pohled co po něm třídní vrhal dokud mu úplně nezmizel z očí. Nad tím jsem se usmála.
Zbytek cesty jsem poslouchala jak Majkl vyšiluje, nebo plánuje co bude dělat.
Štvalo mě že Dan a Pink mají vlastní odvoz, zařízený samozřejmě jejími rodiči, ale co už jsem mohla dělat.
"Blue, Majkle. Vystupujete." zahlásil učitel.
Přešla jsem k třídnímu a ten mi dal do rukou sešit s instrukcemi na celý týden a obálku s něakými penězi do začátku.
Sebrali jsme se a vystoupili z autobusu.
"A ty víš kam máme jít?" zeptal se Majlk chvíli po té co autobus odjel a já zůstala koukat na město.
Krása, neuvěřitelná krása. Vypadalo to jako kdyby jsme se vrátili o jedno, dvě století zpátky. Malé i velké útulné kamenné domky a všude kolem spousta zeleně. Bylo nejspíš po dešti a tak byl vzduch vlhký a plný spousty vůní které uvolnil. Naprosto boží.
"Ehm nevím." řekla jsem fascinovaně.
"Tak to je nejlepší, co teď budem kurva dělat, bůh ví jak je to město velký a já už si nepamatuju ani jak se to tu jmenuje, natož abych věděl jak se jmenuje to kam máme jít, tohle bude týden za trest, co sem komu proved?!" začal vyšilovat a já se konečně probrala.
"Já vim jak se to jmenuje ty pitomče" švihla jsem ho sešitem na instrukce, po hlavě.
"Jen nevím kudy se tam dostaneme a ano tenhle týden je za trest a tobě to konečně došlo." protočila jsem očima a vytáhla mobil.
Mám data takže v pohodě, zadala jsem jméno našeho apartmánu do google map a hned to našla.
"Tudy." švihla jsem rukou do jedné uličky.
Neochotně se zamnou vydal a něco přitom nezřeteně mrmlal.
Jak jsme se blížili ke středu města, bylo to čím dál více modernější, líbylo se mi ale že jsme zatím nepotkali jediný panelák. Prošli jsme přez nádherné náměstí s kašnou a lavičkami uprostřed.
Po asi deseti minutách chůze jsem se zastavila před třípodlažní krémovou budovou. Všimla jsem su jak se Majkl na onu stavbu nepěkně šklebil, nad čímž jsem se musela pousmát.
"No neškleb se a pojď." pobídla jsem ho a vlezli jsme dovnitř.
Po cedulkách jsme došli až k recepci, kde seděl mile vypadající kluk. Tipla bych ho tak na devatenáct?
"Ehm, dobrý den pane. My jsme z Yens a jsme tu na školním pobytu, máme tu mít zamluvený pokoj, pokud si to pamatuju tak číslo dvanáct." vychrlila jsem na toho kluka.
"Pamatuje-....ehm?" sekl se a já nevěděla o co se snaží a tak jsem jen chvilku počkala než se koukl do mých očí.
"Pamatuješ, klidně mi tykejte, jsem Blue, tedy Blue Jessica." usmála jsem se a natáhla k němu ruku.
"Peetr, taky mi můžeš tykat." usmál se a stiskl mou ruku.
"Pamatuješ si to dobře, tady jsou klíčky. Je to druhé podlaží a kdyby se cokoliv dělo můžeš přijít." dopověděl.
Chtěla už jsem jít ale pak jsem si uvědomila jak neslušně působí Majkl a tak jsem do něj nenápadně žďuchla a posunkem mu naznačila ať se taky představí. Chvíli mu trvalo než mu došlo co po něm chci ale nakonec se sebral a šel.
"A já jsem Majkl." představil se a Peetr mu stejně jako mě předtím stiskl ruku.
Rozloučili jsme se a vydali se nahoru po schodech, pokoj jsme našli skoro hned.
Odemkla jsem a vešla do prostorné předsíně a zároveň chodby.
Zula jsem se a nakoukla do prvních dveří na levé straně.
"Tady je koupelna" houkla jsem na Majkla.
Vešla jsem zpátky do chodby a pokračovala ke dveřím na pravé straně.
"Ložnice." hlásila jsem znovu.
Zase zpátky do chodby ale najednou jsem si něco uvědomila.
"Cože!!!" zaječela jsem a chtěla jsem se vrhnout zpátky do ložnice abych se přesvědčila jestly jsem opravdu viděla to co si myslím. Ale majkl byl rychlejší a postavil se do dveří tak že jsem se přez něj nedostala. Po chvíli se na mě otočil se zájmem v očích.
"Tak tohle bude ještě zajímavý." řekl rádoby rajcovným hlasem.
Když totiž konečně uhnul, naskytl se mi výhled na krásně ustlanou, světle zeleně povlečenou manželskou postel.