Blue

-15- Protože to chce Blue (Daniel)

Daniel:
Pomyslel jsem na to že chci domu a v zápětí si zacpal uši když se z koupelny ozval jekot.
"Co je? Děje se něco?" zeptal jsem se radši.
"N..né. Všechno ok" odpověděla nejistě.
"Jdu si do ložnice pro mikinu" houknul jsem na ni, protože v ložnici kralovala ona. Rozhodl jsem se že se spát budu na gauči v obyváku ale věci jsem si musel dát do té skříně v ložnici.
Vešel jsem dovnitř a prokličkoval hromadou oblečení a líčidel až ke skříni odkud jsem si vzal mikinu a chtěl ji znovu zavřít, když v tom jsem si všiml malého papírku přilepeného na zadní stěně skříně. Sloupl jsem ho a přečetl nápis na něm "chybí ti holka co? Ne holka jako Blue, holka jako ona. Tebe z toho nevynechám Millsi" mráz mi přeběhl po zádech a chvíli jsem jen stál a zíral na malý papírek v mé ruce.
Myšlenky mi začaly nekontrolovatelně vířit hlavou. Křičely jedna přez druhou a chtěly získat zpátky moji dávno ztracenou pozornost. V hlavě jsem měl jenom otázky. Kdo to psal? Jak se to sem dostalo? Jak o tom ví? Je to už tak dávno. Psala to ona? Je tu někde?
To mě donutilo vybavit si další dávno zapomenuté nezodpovězené otázky.
Proč to udělala? Mohla ze to ta její divná kámoška?
A věci které jsem od jejího odchodu zjistil mi v hlavě tvořily další otázky.
Byla by rainbow? Ta kámoška taky? Ale když ona ano tak co jsem potom já? Zmuchlal jsem lístek a strčil ho do kapsy. Prokroutil jsem nad tím hlavou a odebral jsem se zpátky na gauč.
"Danielkuuu?" protáhla ta blbka a já otráveně zvedl hlavu z gauče.
"Co chceš" zavrčel jsem.
"Zavolej svýmu šéfovi že ti je špatně nebo co, protože zítra do té práce nepůjdeš" zacukrovala a upravila si kytičku kterou vytvořila z pramene růžových vlasů.
"A to jako proč bych neměl?" zeptal jsem se a znovu zabořil hlavu do polštáře.
"Protože to chce Blue" odpověděla s neskrývanou nechutí.
"Chce aby se všechny rainbow sešly u Green a ty tam máš bejt taky. Nechápu co máš společného s tím proč tam jedeme ale chce tě tam"
Znechuceně si odfrkla a s poznámkou toho že si mám vymyslet omluvu zaplula do ložnice.
Co sakra chce ta Blue? Doufám že mi v hlavě nehrabala protože by to akorát všechno zveličovala. No nicméně jsem rád že ji uvidím. S touhle barbie je to k nevydržení. Když jsem přišel utahanej z toho zahradnictví, kde jsem celej den sázel a přesazoval něaký pitomý keře a kytky, oznámila mi že hledala voděodolnou řasenku a neměla čas udělat cokoliv k jídlu. Musel jsem se spokojit s místní restaurací která sice nevyšla zrovna nejlevněji ale to jídlo stálo za to. Konečně lásko. Konečně tě zase uvidím.
Na tom jejím jekotu se mi ale pořád něco nezdálo. Vešel jsem tedy do koupelny a chtěl jsem se ujistit jestli třeba nerozbila zrcadlo, nebo tak něco. Otevřel jsem poličku na které bylo zrcadlo přidělané a přesvědčil jsem se že je v pořádku. Ale co mi nesedělo, byla malá papírová kulička, zmuchlaná v rohou. Vzal jsem ji a rozbalil "růžová očividně moc oblíbená není co? Do kompletní trojky máš ale blíž než si myslíš"
A to co už sakra je? Dělá si ze mně někdo srandu? Co to je ale? Jaká kompletní trojka?
Asi to souvisí s tím zítřejším víletem a tím proč byla tak rozrušená a proč ječela v té koupelně. No i když takhle ječet kvůli papíru? No prostě růžovka, co dodat.
"Hele co se tam bude řešit?" zeptal jsem se a doufal v odpověď.
"Nic pro tebe. Ty tam budeš pravděpodobně jen proto aby si Blue mohla užít" odsekla nepěkně.
"Do ní se navážet nebudeš ty blbko" řekl jsem varovně.
"Jinak co? Hmmm?"
Věděl jsem že nemá cenu vyhrožovat jí tím že jí zmlátim nebo tak něco. Měl jsem po ruce mnohem účinější zbraň.
"Jinak ti spláchnu všechny líčidla" prohlásil jsem vítězně a ona i ořez vrstvu makeupu viditelně pobledla.
"To bys neudělal" vyštěkla.
"Nee? Řekni o ní ještě slovo křivě a můžeš se přesvědčit že udělal" usmál jsem se na ni a věděl že mám z velké části vyhráno.
Vztekle pohodila vlasama a odešla z apartmá.
No a co teď? Je tu šílená nuda. No jo už vim, půjdu si dát něco k jídlu.
Přešel jsem k lednici a otevřel ji, nemohl jsem uvěřit tomu kolik nízkotučných jogurtů a lite nápojů tam bylo. Kličkoval jsem mezi nimi a po dost dlouhé době jsem našel něco co se podobalo krabí pomazánce. Ještě jsem si vzal dva rohlíky a pustil se do toho.
Potom jsem umyl talíř a chvíli jsem se snažil uklidit v koupelně.
Zrovna jsem si chtěl jít lehnout když v tom se rozraliy dveře a do nich se nahrnula růžovka s něakým klukem který ji zuřivě ochmatával.
"Děláš si ze mně srandu?" ptal jsem se podrážděně.
"Toho si nevšímej. Ložnice je támhle" ignorovala mně a odebrala se i s klukem do ložnice.
Tak a co teď? To mám jako spát na balkóně? Tohleto poslouchat nehodlám. Nechápu jak si může takhle někoho prostě dotáhnout až do postele a mně ignorovat. Coura jedna růžová.
Nezbylo mi nic jiného než se na ten balkón opravdu odebrat.
Usadil jsem se v pohodlném houpacím křesle a začal usínat.
Už jsem skoro spal když se ozvalo hlasité "Nepřestávej Brandone" a to mně opět probudilo. V tu chvíli měla moje krev asi dvěstě stupňů. Myslel jsem že tam vtrhnu a spláchnu jí do záchoda nejen šminky ale ji celou a toho kreténa vyhodim na ulici tak jak je. Už jsem se zvedal že tam vážně půjdu ale nakonec jsem si to rozmyslel. Potřebuju aby mě zítra dovedla k té Green, protože já nevim kde to je.
Podobné zvuky se ozívaly asi až do jedné ráno, kdy se onen "Brandon" odplížil pryč.
Vlezl jsem zpátky do obýváku a unaveně se svalil na svůj gauč. Už jsem byl moc ospalej na to abych jí šel vynadat že se tu nedá spát, udělám to až ráno. Netrvalo dlouho a usnul jsem.