Blue

-17- Zahrajem si na kriminálku

Dál už jsem jí ale nevěnovala pozornost. Však její chvíle taky přijde.
"Takže víte o tom někdo něco?" zeptala jsem se a s nechutí pohodila hlavou k White ale ta mlčela stejně jako všechny ostatní.
"No nic o tom nevim, ale tak by jsme mohly poskládat dohromady něco co ty vzkazy spojuje ne? Teda jestli něco takového je" ozvala se a já zůstala zírat.
"Eh jo, to... je dobrej nápad Pink" usmála jsem se na ni.
To jako vážně? Ona snad má i mozek. No nene. Ale na to teď není čas.
"Tak jo to zní dobře. Cokoliv vás napadá?" vrátila jsem se do reality.
"No mohlo by se to týkat kompletky, o té tam byla zmínka snad všude ne?" ozvala se Red.
"Tak to trochu rozproudíme. Zahrajem si na kriminálku ne?" rozesmála jsem se a podařilo se mi tím uvolnit napjatou atmosféru.
"Hele a když už budem jak v kriminálce, někdo tu nechal flip, takovou tu malou přenosnou tabuli. Je vzadu ve spížce. Jí dotáhneme ne?" řekla Gree a rozzářila se.
"No jasný" rozhodla jsem a Green s Red se odebraly pro tabuli.
"Jsou tu i papíry a fixky" oznámily, postavili tabuli ke stěně a mě do ruky vrazily krabičku s fixama.
"Dobře. Black, Grey a White z toho můžem prozatím vynechat protože ty už kompletní jsou. Dál je tu Green, té chybí žlutá" přemýšlela jsem nahlas a čmárala to na papír.
"Žlutá chybí stejně tak i Orange. Mě, Red a Pink chybí fialová" přemítala jsem dál když v tom jsem byla přerušena Danielem.
"Lidi sakra co je to ta kompletka, kdo, co, komu chybí, jzs vysvětlíte mi někdo o co tu go?" rozhazoval rukama a tvářil se uraženě.
"Kompletní trojka. To je když každá barva má kolem sebe další dvě které z ní vycházejí a naopak. Hmm. Moje kompletní trojka je když uprostřed stojím já, na jedné straně Green a na druhé fialová. Chápeš už? A teprve až každá z nás bude mít kompletní trojku tak bude klub Rainbow kompletní a naše síly budou nejsilnější. Ale to se děje jen málokdy. Většinou se někdo narodí moc brzo, moc pozdě, nebo se narodí na protilehlé straně světa než ostatní. I když Rainbow to k sobě přirozeně táhne, stejně to není vždycky. Pobíráš?" vysvětlila jsem.
"No jakože jo" zamumlal a nechal nás opět se věnovat tabuli a čmárání na ni.
"Hele a co je v tom vašem klubu všechno za schopnosti? To se ví nebo je to po různu?" ozval se po chvíli znovu.
"Něakej zvědavej ne?" ušklíbla jsem se a přeletěla rychlým pohledem holky abych zjistila jestli souhlasí s tím abych mu to řekla. Souhlasily.
"Neví se to. Je spousta schopností které se v průběhu věků střídají a skoro pokaždé je to jinak. Od čtení myšlenek přez ovladání počasí až po mluvení se zvířatama, je toho spousta. Jedinou výjimkou je žlutá, ta vždycky umí zastavovat čas. Snad nikdy ještě nebyla žádná Yellow která by uměla něco jiného než zastavit čas. Netuší se proč" dokončila jsem přednášku a počkala jsem než to vztřebá.
"Cože počkat! Žlutá zastavuje čas? To chceš jako říct že...teda prostě. Zastavuje čas? Jak přesně to funguje?" vychrlil ze sebe najednou a my na něj zůstaly koukat s otevřenou pusou.
"Eh to záleží na tom jak vyspělá ta holka je. Když hodně tak může sebe nebo kohokoliv jiného zastavit v čase a to znamená že nestárnou. Tak trochu přenosná země nezemě. Ostatní je pak vlastně nevidí, protože jsou minulost. Jedině když by se našla rainbow která by měla schopnost nahlížet do minulosti, ta by je viděla" zmateně jsem vykoktala ale nepřestávala jsem na něj civět.
"To nic, vraťte se k práci" usmál se a já se neochotně otočila a vrátila se k tabuli. Tady něco nehraje. Spíš tady NĚKDO nehraje.
"Holky pokračuje prosím ve sbírání dat a omluvte nás na chvíli" usmála jsem se a popadla Daniela za loket.
"Hah Žárlící scénka?" ozvala se se sarkasmem a smíchem v hlase Pink.
"Stichni. Pokud vím tak ty s tím máš bohaté zkušenosti ne?" sykla jsem na ni a ona překvapivě opravdu stichla, ještě aby taky ne.
Dotáhla jsem Daniela na chodbu a zavřela za námi dveře.
"Nechtěj abych ti procházela hlavu. Tak dělej. Co to má bejt. Hmm?" vystartovala jsem po něm.
"Hele já... Klid jo? Já no asi bych ti měl něco říct. No možná vám všem. Eh..." začal ze sebe nepřirozeně soukat.
A já slyšela znovu ten zaráživý podtón jeho hlasu. Kde jsem ho už jen slyšela?
"No to bys mohl no. A co by to jako mělo být?" vyptávala jsem se dál nevrle.
Když už ze mě dělá blbou White tak můj kluk by snad nemusel ne?
"Počkat" vyhrkla jen najednou protože mi došlo kde jsem ten podtón už jednou slyšela.
"Okamžitě mi řekni kdo bydlel nebo měl bydlet v tom žlutým pokoji odkud jsem tuhle utíkala před tvou mámou". Ano tehdy když mě odbyl s tím že se nemám vyptávat, tehdy jsem slyšela přesně tenhle podivný podtón.
"No právě že tam... No jak bych to..." mrmlal a přitom něco zuřivě mačkal v kapse.
"Co to máš?" zeptala jsem se.
Chvíli mu trvalo než si uvědomil co myslím ale pak vytáhl z kapsy malý zmuchlaný papírek.
"Nic. Jen papírek" usmál se nervózně a chtěl ho uklidit zpátky.
"Ne, ne, ne. Co to je za papír?" ptala jsem se znovu a tentokrát už značně netrpělivě.
"Však to je jen obyčejnej papír, tak co na něm?" odporoval dál ale já věděla že neříká tak úplně pravdu.
Rozhodla jsem se tedy lehce pozměnit taktiku.
"Danieli něco se tu děje a ty jsi do toho očividně zspletenej taky, i když nechápu jak ani proč. My prostě potřebujeme vědět co se to děje, může to být cokoliv. Blbá sranda, ale i něco důležitého. Tak mi prosím pomoz. Ty a White jste očividně jediní kdo o tom něco víte. Ale White je White a z té nic nedostanu ani kdyby se na hlavu stavěla. Tak nám pomoz. Pomoz mě. Až se to vyřeší, bude všechno jak dřív" změnila jsem přístup a on mi s nejistotou podal papírek.
"Stejně by ses to dřív nebo později dozvěděla" povzdechl si.
Rozložila jsem ho a stálo na něm "chybí ti holka co? Ne holka jako Blue, holka jako ona. Tebe z toho nevynechám Millsi". Zůstala jsem jen nechápavě koukat.
"Říkala jsi že rainbow to k sobě přirozeně táhne že?" promluvil po chvíli ticha.
"Eh, no ano ale co to má spleč-"
"To že my dva jsme spolu možná není tak úplně náhoda".
Tak teď už jsem nechápala vůbec.
"Co...cože?" koktala jsem tentokrát já.
"Pamatuješ jak byly vymalované stěny toho pokoje?" ptal se klidně dál a já nechápala stále víc.
"No ano, byly žluté s-"
"Počkej, zopakuj to ještě jednou"
"Byly žluté" zopakovala jsem a v mé mysli najednou něco hrklo.
"V tom pokoji bydlela moje sestra" vydechl.
"Ty...ty...ale přeci sestru nem...   nebo ty, jak, proč to nevím?" už jsem nechápala vůbec nic.
"Už nemám. Nikdo netuší co se s ní stalo, prostě zmizela" odpověděl jednoduše a můj mozek začal šrotovat neuvěřitelnou rychlostí.
"Žluté, stěny byly žluté. Rainbow to k sobě táhne. Sestra. Neviditelná pro okolí. Zmizela" přemýšlela jsem nahlas.
"To není možné. Tvoje sestra je...ona je rainbow?" vydechla jsem.
"Přesněji Yellow Amanda Millsová. Pohřešována už šest let. Ztracena ve věku necelých sedmnácti let" řekl skoro s nezájmem.
"To není možné"