Blue

-1-Seznámení

No, tak jak bych asi začala? Mám se představit? Možná by se šiklo.

Tak prvně, to třeštidlo nahoře na fotce, ano to jsem já.
Blue, divné jméno že? Taky si myslím, kdo by sakra pojmenoval svoje dítě tímhle podivným jménem, které vyjadřuje barvu? Ne, nepřemýšlejte nad tím, já vám to řeknu. Moji rodiče.
Ale mám štěstí, mám i druhé jméno a to je Jessica. Moje celé jméno tedy zní: Blue Jessica Cautneyová [Kótneová].
Je mi 16 let a chodím do deváté třídy na základní škole v mestečku Yanc [Jens].
Bydlím v rodinném domě na kraji našeho městečka. Semnou tu bydlí táta, máma, moje třináctiletá sestra Bella a moje kočka Mia.
Co bych ještě o sobě řekla?
Nemám ráda déšť a růžovou barvu. Ráda si jen tak kreslím, žádné velké umění.
Mám kluka jménem Daniel. Hnědé vlasy, vyšší než já, vypracovaná postava. Pořád si ze mě dělá srandu a škádlí mě, nevadí mi to protože vím že to myslí dobře a má mě rád.
No a asi to hlavní co ovlivňuje můj život je to že umím číst myšlenky.
Přišla jsem na to když mi bylo 14.
Nevěděla jsem proč ale najednou jsem začala slyšet něaké úryvky toho co si lidé myslí, nevěděla jsem co s tím, jestli semnou není něco špatně, potom mě ale našla holka jménem White a všechno mi vysvětlila, netuším jak, ale prostě mě našla.
Řekla mi že patřím do skupiny dívek s neobvyklými schopnostmi, řekla mi jak moji schopnost využít a co bych dělat spíš neměla.
Po čase jsem se zdokonalila a vyvynula si svůj vlastní přístup k mým schopnostem.
Dnes funguji tak že si můžu vybrat člověka, nebo více lidí, jejichž myšlenky chci slyšet. Ale není to jen tak, na to abych myšlenky slyšela, musí se mi jehich majitel aspoň jednou podívat do očí, stačí zlomek vteřiny ale musím mu vidět do očí a on se zas musí koukat do těch mých. Potom už si můžu libovolně, kdy chci, kde chci, a jak dlouho chci, brouzdat v jeho hlavě.
A ještě něco, moje schopnost funguje jen když u sebe mám jeden řetízek, je to tenký stříbrný řetízek s modrým kamínkem, bez něj moje schopnosti nefungují. Nelíbí se mi to protože když bych ho ztratila tak jsem v háji protože jsem už moc zvyklá na luxus toho co mi schopnost nabízí. Například se nemusím učit, stačí když se při testu zaposlouchám do myšlenek učitele nebo ostatních a woala mám za jedna. Vím, dalo by se to považovat za fixlování, ale když už takovou schopnost máte, tak proč ji nevyužít.
Pomocí toho řetízku se schopnosti nepřenáší takže když mi ho někdo sebere tak myšlenky číst nebude ale já jsem bez něj bezmocná.
Nechci ale své schopnosti zneužívat a tak to většinou nedělám.
Po čase se ke mě a White připojily i další dívky, jako Red, Grey, Black, Green a Orange. Rozhodly jsme se že pro lepší identifikaci a obecně z principu, si každá z nás obarví vlasy podle barvy našeho jména, nebo si dáme aspoň melír. Nechtělo se mi moje krásně hnědé vlasy celé barvit na modro a tak jsem si udělala aspoň ten melír. A taky by mě máma asi zabila, no vydědila minimálně.

A to je asi vše co bych vám k úvodu řekla.
A dnes již podruhé Woala a zde je můj příběh.

O něco bych vás poprosila. Kdyby jste našli v příběhu nějaké chyby, nesrovnalosti, nesmyslnou větu, nebo cokoli. Dejte mi prosím vědět do komentářů ať mám co zlepšit a aby jste si všichni mohli příběh víc užít. Díky