Blue

-22- Někdo třetí

Někdo mě plácnul po tváři a já otevřela oči.
Chvíli mi trvalo než jsem si vybavila všechno co se stalo.
"Grey" vypískla jsem a vymrštila jsem se do sedu abych ji našla.
Toho jsem ale hned litovala protože  se mi z prudkého pohybu zamotala hlava a já sebou plácla zpátky na... gauč? Asi.
"Klid holka. Grey už je vzhůru" uklidnila mě Green.
"To si měla vidět. Bylo to dokonalý" vtrhla sem z chodby Red.
"Co se dělo?" ptala jsem se zvědavě, protože  já to netušila.
"Bylo to hustý. Propojení schopností. Zářily vám oči. A z vašich symbolů se linula záře vaší barvy a proplejtala se kolem vás. Bylo to úžasný. Akorát potom jste se sesypaly na podlahu a zhruba" odmlčela se Black a koukla se na hodiny.
"Čtyřiy hodiny jste byly mimo. Nejspíš je to energicky hodně náročný a odchod jste prostě už nedávaly" dopověděla a usmála se.
Najednou jsem si vzpoměla co jsem zjistila a vyletěla jsem zpět do sedu. Lehce jsem zakolísala ale tentokrát už jsem to ustála.
"Holky já vim co se s nima stalo. Minimálně důvod proč zmizely" rozhodila jsem rukama a všechny holky se okamžitě slezly kolem.
"Neodešly protože  by o svých schopnostech nevěděly. Právě naopak. Věděly o nich až moc dobře. A to byl důvod proč odešly"
"Jak to jako myslíš?" přerušila mě Grey a nadzvihla obočí.
"Fialová se ke žluté nehodí. To je ten důvod. Věděly že kdyby se dostaly k ostatním Rainbow, rozdělily by je. Každá by měla jinou kompletku a nic by je nespojovalo. Musely vědět i o nás. Proto přestoupily na jinou školu. Proto byly tak odtažité. Bály se že je najdeme a rozdělíme. Proto utekly" dopověděla jsem a přitom jsem byla neuvěřitelně hrdá na svoje minulé já které bylo tak kritické ke stěnám pokoje.
"Takže pak můžem předpokládat že pro těžší najití, ta Amanda zmrazila čas a teď se můžou pohybovat kdekoliv" dokončila za mě Orange.
"Jo asi to tak bude" kývla jsem.
"Takže v tom bude někdo třetí" vyhrkla najednou Black a my na ni zůstaly jen nechápavě koukat.
"To jste vážně tak nechápavý?" zeptala se podezřívavě a doufala že ne, protože nerada cokoliv vysvětlovala, ale naše naprosto vygumované pohledy ji utvrdily v tom že opravdu jsme tak nechápavé jak si myslí.
"No. Když ony se nás bály a vyhýbaly se nám tak proč by nám teď psaly vzkazy? Musí v tom být někdo kdo je píše. Někdo třetí" vysvětlila s úšklebkem a já to konečně pobrala.
"Jo. Ale kdo?" zamýšlela se Green a mezitím usilovně kousala brčko od skleničky s pitím které si donesla.
"Myslíš si že kdybych to věděla tak bych si to nechala pro sebe?" obořila se na ni Black.
"Ne ne. Jen přemýšlím nahlas" usmála se Gree.
"Něako se nám to zamotává dámy" povzdechla jsem si a plácla sebou na gauč.
"Taky si myslím" přisvědčovaly ostatní.
"Hele ale měly by jsme už pomalu balit protože  už je celkem pozdě a vy dvě jste tu prospaly většinu našeho času" konstatovala Orange a já si uvědomila že má pravdu.
"No jo. Ale ta podívaná stála za to" ušklíbla se ještě Black a pak už jsme si všechny začaly sbírat věci a připravovat se k odchodu.
"Hele tak buť zítra, nebo až ve škole, protože v neděli by to nemělo cenu když už pak odjíždíme, ne?" zeptala se Green ale vlastně to spíš oznámila a ostatní je horlivě souhlasily.
"Za jak dlouho ta párty končí? Celkem bych potřeboval navštívit koupelnu" ozvalo se ze stále zamčené ložnice a Green opět hodila oči v sloup.
"Neboj se, už jdeme pryč" houkla za ni Orange a poplácala ji po rameni.
"Přeji příjemný zbytek dne" uculila se zářivě a ignorovala přitom pohled Gree, který říkal zcela jasně "zabiju tě až to budeš nejmíň čekat".
Ještě jsme se všechny poobjímaly a pak jsme se každá rozutelky ke své zastávce. Až na Gree, která byla místo toho nucena vyrovnat se s Ashtonem. Kdyby jste chtěli vědět tak Ashton je Lukovo příjmení. Divný co? Luke Ashton. No ale já nemám moc co říkat. Blue Jessica. Dobře už mlčím.
Tentokrát byl autobus nezvykle plný ale i tak jsem se bez větších problému vešla a zapadla na svoje sedadlo.
Cesta uběhla podivně rychlá a mě to nepřišlo ani deset minut a už jsem vylízala z autobusu.
Asi minutu po té, co jsem autobus opustila se najednou spustil šílený slejvák a mě čekala cesta skoro přes celé město. No to bude ještě zábava.
Skoro už jsem neviděla na cestu a v duchu jsem proklínala svoje minulé já, za to že si nevzalo deštník.
Procházela jsem městem a už jsem byla opravdu celá, úplně mokrá.
Došla jsem zhruba do půlky cesty a už se mi nechtělo jít vůbec dál. Promočená skrz na skrz, zuby mi už drkotaly zimou. Měla jsem sto chutí, zalézt do něaké kavárny a zůstat tam než nebudu suchá, stejně jako počasí venku.
Tento návrh jsem však následně zavrhla když mi došlo že takhle slitou by mě asi stejně nikam nepustili a místo toho jsem se hrdině vydala dál napříč městem.
Vybavila se mi jedna z řady Greeniných podivných teorií, o tom že déšť uklidňuje a smývá z nás špatné pocity a myšlenky. To tak. Akorát mě to pěkně štvalo a o to víc byly moje myšlenky nepěkné. Radši bydlet s Pink a Lukem dohromady, než takhle zmoknout.
Konečně jsem vzala za kliku od recepce a s úlevou vešla... No spíš večvachtala dovnitř, do tepla.
Blondýna která tam opět seděla se na mě s notnou dávkou znechucení podívala a pak se znovu pustila do zalévání kytek okolo pultíku.
"Nevíte kde" začala jsem, ale ona nevypadala že by se mi hodlala věnovat.
"Ehm" odkašlala jsem si o něco hlasitěji, ale ona pořád nic.
A tak jsem zvolila zaručenou metodu, kterou sice nepoužívám nejradši, ale někteří případi si o to vyloženě prosí.
Stačila chvilka a věděla jsem proč se mi vůbec nevěnuje.
"Hle slečno. Být vámi tak beru tu od Kalvin Klain, jo je drahá, ale za prvé pohodlná, za druhé dobře vypadá a za třetí na ni máte. A když jsem pomohla já Vám tak bych uvítala kdy jste se teď chvíli věnovala Vy, mně" usmála jsem se na ni a založila si ruce na prsou.
Očividně ji dost zaskočilo že vím jak usilovně přemýšlí nad výběrem prádla, ale nedala to na sobě moc znát a jen se usmála.
"Ehm, ano díky. Co by si potřebovala?" zeptala se a opřela se o pultík.
"Nevíte něco o Peetrovi?" vyslovila jsem svou otázku a doufala jsem že odpověď bude rychlá a stručná, protože už mi znovu začínala být zima.
"Umm, ne. Dneska jsem ho tu ještě neviděla a včera tu byl naposledy někdy odpoledne, kolem.. emm, jedné? Asi tak něak" odpověděla a zamyslela se. Upřímně, moc jí to nešlo.
"Díky" kývla jsem jenom a vyběhla jsem zbývající schody k naším dveřím.
Ignorovala jsem skoro až ječící Dust, která asi chtěla zase něco jíst a hned jsem vletěla do koupelny.
Celá jsem se vysvlíkla a vlezla do vany. Už jsem se úplně klepala zimou a tak jsem pustila vodu a vanu zašpuntovala aby se hezky napustila.
Nejdřív jsem se jen válela v teplé vodě, pak jsem si vlasy umyla šampónem a nakonec jsem si na ně ještě dala kondicionér. Když jsem smyla i ten tak jsem se jen opláchla a rychlostí blesku jsem se přepravila do ložnice kde jsem se oblékla do suchého oblečení.
Ještě jsem se vrátila do koupelny a mokré věci jsem pověsila na topící žebřík nad vanou, aby co nejdřív uschly.
Teď už se mi chtělo akorát spát, ale věděla jsem že ještě musím uvařit něco Majklovi k večeři.
Prohlédla jsem zásoby a zaostřila, když jsem našla rozpékací pizzu. Nepamatovala jsem si že bych ji kupovala.
Napadlo mně že bych mohla zavolat Majklovi a zeptat se ho na to. Ale byla jsem moc líná najít mobil. A tak jsem se jen chvilku soustředila.
Jo, koupil ji, že si jí dneska ohřejeme.
Tak mu aspoň ušetřím ohřívání. Pomyslela jsem si a zapla troubu aby se nahřála.
Rozbalila jsem pizzu a šoupla ji tam.
Teď už jen počkat.
Roztáhla jsem se na gauč a přikryla se dekou. Vzala jsem mobil a začala prohlížet všechny možné sociální sítě, knihovnu, pustila jsem si písničky do uší, hledala jsem si všechno možné oblečení, které si jednou pořídím a nebo jen hezké obrázky, čehokoliv.
Po chvíli, trouba zapískala a já tak šla a připravila pizzu na stůl.
Ještě talíře, skleničky. Sobě jablečný džus a klíče už chrastily v zámku.
Dust okamžitě vystartovala a běžela Majkla přivítat.
"Neprotestuj, stejně si ji chtěl na dnešek. Tak jsem ti ušetřila ohřívání" usmála jsem se a on jen chvíli třeštil oči. Nakonec to ale nijak nekomentoval.
"Nic nenamítám" usmál se jak sluníčko a hned po té co si odližil věci a umyl ruce, se šťastně nahrnul ke stolu.