Blue

-18- Říkám ti že ne

Nechápala jsem jak je to možné. Jaktože to nevim, jaktože jsem na to nikdy nenarazila v jeho hlavě. Asi se snažil zapomenout. Ale když jsem se ptala tak mi to mohl říct. Ne?
"Tak jo. Fuu. To je síla. Teď půjdeme zpátky dovnitř a vysvětlíš to ostatním, jo?" těžce jsem vydýchávala právě zjištěné informace.
"Dobře jdem" oznámil a vrátili jsme se dovnitř kde jsme jim vysvětlili právě vzniklou situaci.
Většina na nás koukala jak na pitomce. Ale očividně uvěřily.
"No ale co z toho nakonec víme? Víme že se ztratila žlutá a že je to Danielova sestra. Dál že má něco společného s těmi vzkazy, ale netušíme co. A pak je tu ještě souvislost, nebo minimálně narážka na fialovou ale o té netušíme už vůbec nic" rozhazovala rukama Grey.
"Ehh no. Možná o té fialové něco víme" zamumlal Dan a tím si opět vysloužil pozornost všech v místnosti.
"No mluv" pobídla ho značně netrpělivá Grey a nervózně se posadila.
"Amanda měla kámošku. Nejlepší kámošku. A v podstatě si o ní nepamatuju nic víc než že byla stejně stará jako sestra a měla fialové vlasy".
"Nepřestáváš překvapovat" usmála jsem se.
"Ještě něco? Nevíš třeba jméno nebo co s ní je teď?" vyzvídala jsem se dál.
"Jméno netušim. Myslim že příjmením byla něak od P. Paster, Parker. Tak něak" zamýšlel se.
"Počkej, Parker?" uvědomila jsem si.
"Já nevim, nejsem si jistej".
Pohledy všech dívek v místnosti padly na White.
"Potřebujete něco" usmála se tupě.
"Možná vysvětlení ale to my si najdeme samy" odsekla jsem jí na to a pobídla Daniela aby nám vyklopil všechno co ví.
"No, takže. Byla o šest let starší jak já. Jak jsem říkal tak už od mala měla tu kámošku. Byly fakt nerozlučné. Snad pořád byly spolu, buť spala ona u nás a nebo Amanda u ní. Chodily původně na stejnou školu jako teď my. Jenže pak když náš ročník nastoupil do první třídy, jim hrklo v palicích a mermo moci musely obě přestoupit na jinou, soukromou školu. Matka jí to samozřejmě povolila protože to vypdá a zní líp když je dítě na soukromce. Nejdřív to pokračovalo normálně, jen s tím že byla na jiné škole. Jenže pak se začaly obě dvě stranit všech okolo a začala být neuvěřitelně citlivá na to jak jí říkáme. Běžně jsem jí říkal Yell [Džel] ale ona na mě pak začala ječet ať jí tak neříkám. Začalo to vypadat jako že se něčeho bojí. Zavírala si okna a dveře. Často odjížděla hodně daleko z města, samozřejmě že s tou kámoškou. Rok od roku se to stupňovala. Až jednou ráno, přesně měsíc před tím než jí bylo sedmnáct a mě bylo necelých jedenáct. Sebrala se že jede s tou holkou na víkend k ní na chatu. Pak už se nevrátily. Ani jedna. Začalo pátrání ale po roce to vzdali. Nikdy se nenašlo nic co by jim mohlo pomoci. Žádné jízdenky, rezervace hotelů, nic. Prostě jen tak zmizly" dořekl a povzdechl si.
Skoro jsem nechápala jak o tom může mluvit a zůstávat přitom tak v klidu. Na druhou stranu je to už šest let. To je dlouho.
"Ehh, aha" komentovala jsem jeho výstup a pořád jsem to úplně nepobírala.
"Myslíte že o svých schopnostech věděly?" namítla Orange.
"Asi těžko. Nikdy nikam nezmizla, až tenkrát" ozval se znovu Daniel.
"Jo a navíc kdyby o tom věděly tak by toho podle mě spíš využily a vedly spokojenej život a neutíkaly by sami dvě někam do háje" přemýšlela nahlas Orange a Green se ji rozhodla podpořit
"V sedmnácti má člověk snad už vlastní hlavu a trochu zodpovědnosti. Kdyby to věděly, věděly by taky že někde jsou další rainbow a možná že věděly i o některých z nás a nemohly by přece jen tak nechat bandu desetiletých děcek s nadpřirozenýma schopnostma se někde jen tak poflakovat. Ne?"
"No počkej ale která z nás v deseti věděla o svých schopnostech" oponovala jí Red.
"Žádná. Jenže musely vědět že se to v nás co nevidět rozjede a takový třeštidla jako my...?" obhajovala se Green.
"To ano. Takže ony o svých schopnostech nevěděly. Ale co jsou tedy zač ty vzkazy? Ty jasně vypovídají o tom že ten kdo je psal o nich věděl" uznala Or.
Vyvstávaly další a další otázky a celé se to zamotávalo ještě víc.
××××
"Nemohly"
"Mohly"
"Holky"
"Říkám ti že ne"
"Hele ale když by jsme vzaly v potaz že-"
"Ne prostě to nejde"
"Ale"
Hádka se rozléhala snad celým hotelem a mě z toho už začínalo pomalu ale jistě přeskakovat.
"Holky tohle spekulování a hádání se nemá smysl" nevydržela jsem to už a podrážděně zaječela.
"Tak to není"
"Objednejte někdo tři pizzy, limošku a dáme si trochu voraz ne?"
"Tak to je"
"Pak v klidu sepíšem co máme a pojedem každá zpátky. Můžem o tom popřemíšlet každá sama a pak se sejdem znova" snažila jsem se to zklidnit ale můj hlas zanikl v jekotu zbylých sedmi.
Už mě to nebavilo a tak mi nezbylo než se postavit na stůl.
"Kurva drát. Držte huby už" zaječela jsem jak nejhlasitěji to šlo a místnost ovanulo náhlé ticho které po chvíli prolomilo Danielovo hvízdnutí.
"Objednejte tři pizzy a limonádu. V klidu pak sepíšem a shrnem co máme a jedem každá zpáky. A dořešíme to další den" řekla jsem už klidněji.
"Ehh. Jo. To berem" vysoukala ze sebe Green.
"Kde je tu picérka vim. Jdu to objednat" pípla a zmizela nejspíš v ložnici.
"No fuj, tohle je síla" vydechla jsem po té co jsem slezla ze stolu a roztáhla se na gauč.
"To teda" přisvědčovaly ostatní.
Po chvíli se Green vrátila s tím že za chvíli přivezou tři pizzy a něakou Colu.
A po asi čtvrt hodince se opravdu u dveří objevil mladý kluk a nesl nám objednávku.
"Tak tady to je. Tam na ty jsou hlavní olivy, támhle ananas a támle na tý sír a houby. Tady je cola zero a takhle klasika" rozhodila rukama Green a usmála se.
"Bomba"
"Díky"
"Super" děkovali jsme všichni a s chutí se do toho pustily.
"Takže. Víme že. Vzkazy se týkají žluté a fialové. Psal je někdo kdo ví o rainbow. Fialová ani žlutá o svých schopnostech nevěděly. Zmizely neznámo kam. A to je asi všechno" shrnula jsem dnešní sraz a pečlivě vše zaznamenala na papír.
"Zítra nebo pozítří zase tady. Uvidíme co bude a dáme si vědět" usmála jsem se nakonec a vydala se ke dveřím.
Až v tu chvíli jsem si všimla že White tu není. No asi už jí nebavilo poslouchat jak zvelučujeme tu "pitomou srandu". Kachna jedna.