Win

17. kapitola

Přijeli jsme to nemocnice, tam nám řekli, že kluci jsou na stejném pokoji a to je pokoj číslo 254. Šli jsme po schodech, jelikož výtah je rozbitý.
Já už nemůžu. Řekla jsem a sotva popadala dech.
Už jen půl patra, jsme v mezi patře.
No jen aby.
Vyšli jsme ze dveří a hledali pokoj 254. Hledat jsme nemuseli dlouhu jelikož jsme na to dva. Zaťukala jsem na dveře a z pokoje se ozvalo tiché dále.
Ahoj. Řekli jsme s Marcusem na stejno.
Sedli jsme si k jeho posteli na židle.
Ahoj, tak rád vás vidím. K večeru by mě měli pustit.
To je dobře.
Hele lidi, co řekneme tentokrát rodičům?
Tak z tohohle se asi už nevykroutíme. Řekl a podrbal se na zátylku. Celou dobu jsme si šeptali, protože Lucas spal. Povídali jsme si ještě asi hodinu, pak ale přišel doktor.
Dobrý den, vidím, že už je vám lépe.
Ano, to určitě.
Cítíte se i na to jet domů??
Rozhodně, jak dlouho nebudu moc sportovat??
No, dva měsíce určitě, uvidíme podle toho jak se budete hojit.
Dobře, děkuji. Máme zajít vyplnit něco na recepci??
Ano, máte tam pár papíru. Děkuji a mohl bych vás o něco poprosit??
Jistě, co to bude??
Venku čeká moje dcera, nemohl by jste se jí podepsat a vyfotit se s ní??
Ale jistě.
Ariano, pojď sem. Pan Gunnarsen bude tak hodný, že se s tebou i vyfotí.
Najednou vtrhla do pokoje nějaká dívka, byla hezká. Měla dlouhé černé vlasy, modré oči, byla štíhlá, celkem vysoká a nějak v našem věku.
O můj bože!!!!
Klid, jestli se nebudeš chovat slušně, půjdeš domů.
Nojo tati.
Doktor pak už jen odešel.
Tak co to bude???
Mohli by jste se mi oba podepsat a vyfotit se se mnou??
Jasně.
Klidně.
A tohle je vaše příbuzná???
Ne, to je moje holka.
Řekl a mrknul na mě. Ja jsem se jen začervenala a koukla do země.
Aha. Řekla smutně.
A nechceš se se mnou taky vyfotit.
Já???
Jo.
Klidně.
Kluci se jí podepsali na jejich fotku, kterou vytáhla z kabelky a pak se s ní vyfotili. Nakonec se vyfotila i se mnou. Když už odcházela.
Jé, Martinusi???
No??
Mohla bych se vyfotit ještě jenom s tebou??
Klidně.
Došla k němu vytáhla mobil, sedla si k němu, otočila si rychle jeho obličej k sobě a dala mu pusu na pusu. Ozvalo se jen cvaknutí.
Hele tak tohle jsme si nedomluvi......
Najednou vylítla ze dveří jak neřízená střela.
......li.  Dořekl Martinus.
Já tam stála s otevřenou pusou. Marcus co seděl vedle mě na židli mi tu pusu zavřel.
Promiň mi to, já nevěděl, že mi dá pusu.
To..... to j..je v po.. pohodě. Vykoktala jsem se sebe.
To vidím, vážně promiň.
Ne to je v pohodě.
Vážně??? Řekl smutně.
Jo.
Nahnul se ke mně a chtěl mi dát pusu.
Já ale uhla.
Co se děje???
Pusu dostaneš až si ji umeješ.
Ok. Najednou vstal a skákal na jedné noze až k umyvadlu. Umyl si pusu a skákal zpátky ke mně. Sednul si mi na klín a pomalu se přibližoval. Když už jsme se skoro dotýkali nosama, tak zašeptal.
Dokud nedostane princ odměnu, tak z princezny nesleze.
Ale princezna ho může taky schodit.
To by jsi neu....
Nestihl to ani doříct a už se válel na zemi.
Tak tohle bylo hnusný a bolelo to.
Měl jsi mi tu pusu radši dát hned.
Haló, víte, že jsem celou dobu tady??
Jo.
Nope.
Nechcete už radši jet domů???
Ok, tam si tu moji odměnu vyberu.
Tím si nejsem jistá.
Pjosim.
Možná.
Jsem pořád tady.
Bohužel.
Hele.
Jedem??
Jo, ale radši pojedeme taxíkem, třeba to naši nezjistí, že jsi byl v nemocnici.
S policií jsem zase domluvenej.
Jak to děláš??
Tajemství.
Ok, jdu zavolat taxík.
Martinus zatím co jsme pomalu šli, aby nás stíhal, zavolal taxík.
Hotovo.
Akorát jsme vycházeli ze dveří, když nám před nima zastavil taxík.

Pokračování příště

Doufám že se vám kapitola líbila a teď se jdu učit zeměpis. Děkuji za každou hvězdičku a komentář taky potěší. Napadlo mě, že bych to mohla po pár částích ukončit a jestli by jste chtěli, tak by bylo pokračování. Napište do komentářů.

Monty179😍😘