27. kapitola

298 31 0
                                    

Dej mě na zem!!!! Bouchala jsem ho do zad.
Nechce se mi. Utíkal dál.
Vběhl do pokoje, položil mě na postel a přikryl mě.
Vždyť jsem mokrá.
Tak se zatím převleč.
Zatím??
Já jdu pro něco k jídlu.
Ok.
Odběhnul pryč a já se v klidu převlékla do suchého. Po chvíli přiběhnul zpátky a nesl na talíři toustový chleba s nutellou. Ale bylo mi záhadou, ze byl oblečený.
Mňam. Šla jsem k němu, natáhla se pro jeden chleba, ale on ten talíř zvednul vysoko nad hlavu.
Něco za něco. Usmál se.
Tak co to bude, pusa, francouzáka nebo co????
Něco jiného. Zlomyslně se usmál a položil talíř na stolek. Povalil mě na postel, opřel si vedle mě hlavy ruce a políbil mě. V tak nevhodnou situaci mi zazvoní mobil. Chci se pro něj natáhnout.
Nech to zvonit. Zašeptal do polibku.
Co když jde to důležité??
Nic není důležitější než ty.
Tohle třeba je.
Ne není. Odtrhnulse ode mě, sundal si tričko a mě se naskytl pohled na jeho hruď. Já si sedla, ale to jsem asi dělat neměla, protože mi taky sundal tričko. Nevím co to do mě vjelo, ale tentokrát jsem ho políbila já. On seděl s překříženýma nohama, já si něj sedla obkročmo a líbala ho dál. Moje tělo si dělalo co chtělo, prostě to nešlo ovládnout. Začal mi rozepínat džínové kraťasy, když v tom se otevřeli dveře. Stál v nich Marcus s Emmou. Okamžitě jsem se od něj odtrhla a přikryla se, on se jen podíval jejich směrem. Emma k němu přiběhla a objala ho.
Ahoj Emmo, dlouho jsme se neviděli. Usmál se.
Chyběl si mi. Kdo je to???  Ukázala na mě.
To je Malia, moje holka.
Ahoj.
Ahoj, ráda tě poznávám.
Já tebe taky. Usmála se.
Mohli by jste mi vysvětlit, co jste to tu jako dělali, když jsem vám volal a napsal asi 100 esemesek??
Já ti říkala, že ti bude důležitý. Vyčetla jsem Martinusovi.
No jo no a co si potřeboval??
Chtěl jsem vám oznámit, že za pár minut tu budeme.
Aha, kde je vůbec Yzumi, celj den jsem ji neviděl.
Šla domů, musela hlídat svého bratra. Řekl smutně.
Aha.
Tak já vás tu ještě chvíli nechám, aby jste se převlékli a my zatím čekáme dole.
Ok.
Když zavřeli dveře, tak nás chytil záchvat smíchu. Po chvíli nás přešel a my se oblékli a šli dolů nebo spíš on šel dolů. Já jela totiž na jeho zádech. Dole seděla u stolu Emma s Yzumi a hráli karty. Na to, ze jí bude devět je dobrá. Yzumi se u toho celkem vzteká, takže bych řekla, že ji nenechává vyhrát. Sedli jsme si k nim, ale jakmile jsme si přisedli, tak Yzumi vstala a odešla. S Martinusem jsme si vyměnili nechápavé pohledy a hráli jsme si s Emmou. Martinus i já jsme ji nechávali vyhrát, protože se nám líbilo, když se radovala. Vždycky se rozesmála a začala lítat po baráku jako nějaký šílenec. Hráli jsme asi tak hodinu, ale pak jsme šli k Martinusovo rodičům. Protože se Emmě chtělo spát, tak jsme ji dovedli do jejího pokoje a šli zpátky k nám, ale jeho rodiče nás zastavili.
Tinusi, počkej. Řekl jeho otec.
Oni ti říkají Tinusi??? Zašeptala jsem. Jop.
Co je tati??
Chtěli by jsme tě o něco s mamkou poprosit.
Ano??
Mohli by jste zítra pohlídat Emmu?? My totiž pojedeme do lázní.
Klidně.
Mě to nevadí.
Dobře, díky a dobrou noc.
Dobrou pane a paní Gunnarsenovi.
Brou.
Prosím, říkej mi Kjell nebo Erik a mé ženě Gerd nebo Anne.
Dobře, doubrou Eriku a Anne.
Dobrou.
Šli jsme k nám domů a rovnou jsme zalehli. Umyli jsme se v bazénu, takže jsme se jenom převlékli a šli spát.

Doufám, že se líbilo a omlouvám se, za všechny chyby ve všech kapitolách. Např. místo chloroform sem napsala chlorofyl atd. Děkuji za každou hvězdičku a komentář.

MarcusandMartinusG



WinKde žijí příběhy. Začni objevovat