The End

341 36 4
                                    

Probudil mě tlak na mích rtech, samozřejmě že to byl Martinus.
Lásko vstávej, musíme už jet.
Hmmm. Zabručela jsem.
Víš, že jsme na něco včera zapomněli??
A na co??
Zbalit ti věci.
Cože??!!! Vylítla jsem z postele a běžela ke skříni.
Ale já už to udělal, vybral jsem ti to nejkrásnější co jsem tu našel.
Fuj, co mě takhle strašíš.
Baví mě to a víš co mě taky baví.
To fakt nevím.
Tohle. Stáhl mě zpátky k němu na postel a vášnivě mě políbil. Sjel mi polibky až ke krku, kde se zase přisál.
Ne, třetího už fakt mít nemusím. Řekla jsem se smíchem a snažila se ho odstrčit, ale marně. Ten upír mě sál asi ještě pět minut a pak se konečně odtrhnul.
Musíš.
Si magor, víš to??
Vím, pojď musíme už jít.
Fajn, počkej já se jen převléknu.
Fajn.
Vzala jsem si na sebe šedé tílko s nápisem Coca Cola, bílé džíny, černé Conversky, černé hodinky a přes stehno jsem si zavázala šedý šátek.

Martinus čekal dole u dveří už s kuframa.
Wow, sluší ti to.
Díky.
Akorát zazvonil zvonek, byl tam šofér s limuzínou. Nandali jsme kufry do kufru u limuzíny a mohlo se vyrazit. Ještě než jsme odjeli, tak jsem se rozloučila s mamkou, už byla totiž vzhůru. Právě teď jsme na cestě, už se nemůžu dočkat. Sice nevím jaké to tam bude, ale hlavní je, že tam budu s Martinusem. Sedim vedle Martinuse, on má ruku okolo mích ramen a ja mám položenou hlavu na jeho rameni.

Doufám že se líbilo, toto je konec této knížky. Moc vám děkuji, že jste mě v tom podporovali a že jste mě nehejtovali. Hodně to pro mě znamená. Budu psát další knížku, bude to pokračování této. Nejspíš se bude jmenovat Výhra 2. Nebo mi zkuste něco napsat do komentářů. Díky.

MarcusandMartinusG

WinKde žijí příběhy. Začni objevovat