Win

24. kapitola

Seběhli jsme dolů do kuchyně a začli kuchtit. Já jsem se otáčela s miskou mouky a omylem jsem do něj vrazila, takže jsem to na něj vysypala. Chytnul mě záchvat smíchu a jediný co jsem že sebe dostala byla omluva. On si to však nenechal líbit a vzal misku s cukrem a taky ji na mě vysypal. To se zase rozesmál on.
Dobře, teď jsme si kvit.
Fajn, ale teď  budeme muset znova naměřit váhu.
To je jedno.
Začli jsme znova od začátku, kdykoliv šel okolo mě, tak si olízl prst, přitiskl ho na místo kde jsem měla cukr a pak ho znova olíznul. Začínali jsme už smažit, já si ty palačinky na pánvičce v pohodě přehazovala, ale když to zkusil Martinus, tak to skončilo tak, že jsem mu musela vylézt na ramena a sundavat palačinku ze stropu.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Tak a máme hotovo.
Hmm, vypadá to lahodně jako ty.
Dojdi pro ty dva nahoru.
Už jdu lásko.
Nad tim jsem se jen pousmála a začala připravovat na stůl. Palačinky jsem namazala nutellou, polila čokoládou a k tomu jsem dala do mističky zmrzlinu. Akorát když jsem to připravila, tak všichni přišli.
To vypadá lahodněji než před tím, ale na tebe to nemá. Řekl mi Martinus.
Ó, ty se překonáváš Malio.
To bude určitě dobrý.
Dobrou chuť a děkuji.
Dobrou.
Chuť.
Začali jsme jíst, musím unat, byla to vážně lahoda a pak ještě ta zmrzlina. Mňam. Po obědě jsme si šli lehnout k televizi. S Martinusem jsme si lehli na jednu stranu gauče a Marcus s Yzumi na druhou stranu. Pustili jsme si Teen Wolf a koukali na něj celý odpoledne. Občas jsem se strachy namáčkla na Martinuse.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
V sedm večer mi Martinus připomněl tu večeři. Šla jsem se umýt a Martinus taky, nějak jsme už neřešili, že jsme ta spolu. Umyli jsme si vlasy a pak si je vyfénovali. Já se trochu namalovala. Vždyť to znáte, řasenka, rtěnka a trochu korektoru. Šla jsem se pak obléct a nakonec jsem si vzala toto.  Akorát místo toho trojúhelníku (řetízku) jsem si vzala hvězdičku od Martinuse. Popravdě, sundavala jsem si ji jen když jsem se šla umýt nebo spát.

Sešla jsem schody a u dveří ven už čekal Martinus. Slušelo mu to, vypadal nějak takhle. A měl na krku ode mě to srdíčko.

Přišla jsem k němu a políbila ho.
Můžeme?? Zeptal se s úsměvem.
Jasně. Úsměv jsem mu oplatila.
Propletli jsme si ruce a vydali se ven.
Sluší ti to.
Tobě taky, koukám, že jsi si vzal moje srdíčko.
Potlesk, neřekla si něco sarkastického a jo vzal. Koukám, ze ty máš zase mojí hvězdičku.
Jop.
Nad tím jsme se jenom zasmáli a nastoupili do limuzíny. V limuzíně mi dal modrou růži. Byla bez trnů, neměla jsem ji kam dát, ale něco mě  napadlo. Kousek za květem jsem ji zlomila, Martinus se na mě ublíženě podíval.
Neboj. Řekla jsem a strčila jsem si ji za ucho.
Dobrej nápad. Políbil mě.
Po cestě jsem se z něho snažila vypáčit to, kam to vlastně jedeme. Nic mi ale neřekl.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Zastavili jsme před velkou budovou. U vstupu do vnitř stál dav fanynek.
Jak sakra ví, kam pojedu??
To fakt nevím.
Asi to budeme muset oběhnout a půjdeme zadem.
Mě to nevadí.
Ok, takže já otevřu dveře, počkám na tebe a pak poběžíme dozadu. Fajn??
Fajn.
Martinus otevřel dveře, já bleskurychle vylezla, chytla jeho ruku, propletla si s ním prsty a zavřela jsem dveře. Jakmile bouchly dveře, tak se ten dav otočil a rozběhnul k nám. Rozběhli jsme se, skoro jsem mu nestačila, ale nakonec jsme tam byli dřív než ty holky.
Uff. To byl běh.
To teda.
Promiň, nevěděl jsem, že tu budou čekat.
To je v pohodě, aspoň mám za sebou tělocvik.
Usmál se.
Víš, teď když na tím tak přemýšlím, už máme pro sebe jen čtyři dny.
Už jsem ti říkal, ze to můžu prodloužit.
A co máma??
Stejně si říkala, ze není skoro vůbec doma.
To jo no, ale měla bych tě představit a teď když nad tím přemýšlím. Já jsem jí ani jednou nezavolala. Řekla jsem vyděšeně.
Tak jí zavoláš až přijedeme domů.
Dobře.
Propletli jsme si prsty a vydali se k výtahu. Vyjeli jsme až do 6. patra a tam jsme vešli do nějaké pizzerie. Martinus nám objednal pizzu pro zamilovaný pár. Už nevím jak se jmenovala. Dřív než nám přinesli pizzu, tak se nás zeptali co tam chceme tomu druhému napsat. Ale když ji přinesli, tak na mojí polovině bylo napsáno "Sweetheart" a na jeho bylo " You are my everything.".
Děkuji, nevěděla jsem co tam mám dát napsat.
Já prvně taky ne, ale pak mě to slovo trklo do hlavy.
Dobrou chuť.
Brou.
Pustili jsme se do jídla, byla výborná. Byla na ní kukuřice, šunka, slanina, sýr a samozřejmě pomodoro. Když jsme dojedli, Martinus zaplatil a my jsme višli z restaurace.
Jak si věděl, co mám ráda na pizze??
Mám své zdroje. Usmál se na mě. Šli jsme k zadnímu vchodu, ale když jsme otevřeli, tak na nás vykoukly dlouhovlasé hlavy. Zabouchl dveře.
A sakra, tak teď nevím kudy půjdeme.
Zkusíme hlavní vchod, tam kde jich bude míň, tak tudy půjdeme.
Dobrej plán, tak jdeme.
Doběhli jsme k hlavním dveřím, tam jich bylo o trošku míň.
Asi budeme muset tudy.
Ok, na tři vyrazíme.
Raz.
Dva.
Tři.
Vyběhli jsme ven a už jsme si to pádili k limuzíně, když v tom se před dveřmi objevila ta blondýna, co na mě plivla.
Ahoj, mi jsme se už dlouho neviděli viď. Zasmála se.
Ani si mi nechyběla.
Mě taky ne, uhni, jinak si cestu prorazím.
Vidíš co to s tebou udělala Martinusi, dřív si fanynky miloval a teď je opovrhuješ.
Tomu se říká láska k někomu víš.
Ne ona tě jen oslnila a ty jsi se nechal.
To není pravda!!
Ale je, přiznej si, že si sním jenom proto, že je bohatej a slavnej.
Tak to teda nene, ty o něm nic nevíš, nevíš jaký je normálně, jeho oblíbené jídlo, barvu a co já vím ještě.
Nech nás projít!!
A co když ne??
Tak udělám tohle.
Lusknul prsty a z limuzíny vylezl řidič, přehodil si ji přez rameno a odešel s ní dál.
To je všechno co umíš??? Zavolat na někoho bodyguarda??
Kdyby jsi věděla jaký ve skutečnosti je, tak víš, že za mě málem položil život.
A to ti mám jako věřit??
Pusť ji.
Bodyguard ji dal na zem. Ona šla blíž k nám, nevěřícně a povýšeně se na mě podívala.
Jestli nevěříš, tak teď uvidíš a uvěříš.
Chtěl si vyhrnout triko a ukázat ráno na břiše, ale já jeho ruku chytla.
Jestli nechceš, tak to nemusíš ukazovat. Šeptla jsem.
Pro tebe všechno princezno.
Pustila jsem jeho ruku, on si vyhrnul triko a ukázal tu ránu. Pak ukázal ještě tu na rameni a na koleni. Blonska jen nevěřícně koukala.
Proč ji máš tak rád??? Kluci se kterýma jsem chodila, tak ty chtěli jen to jedno. Řekla smutně.
Tak to nebyla láska, to bylo jen využívání.
Nenech sebou takhle zacházet, počkej si na toho pravého.
To bylo jak z nějakého dysney proslovu. Zašeptal mi do ucha.
Proč dysney??
Nevim. Uchechtnul se.
Děkuji.
Za co??
Za to, že jste mi otevřeli oči.
Nemáš zač a teď když dovolíš, my si jdeme udělat večerní procházku.
Hmmm, užíte si to. Řekla nám a s brekem odběhla pryč. Všechny jeho fanynky na náš koukali, jako kdyby jsme spadli z Marsu. Vlezli jsme do limuzíny a ta nás odvezla k nějakému parku. Uprostřed toho parku byla krásná fontána. Vypadala nějak takhle. ( Média nahoře)
Rozeběhla jsem se k ní, Martinus se rozeběhl za mnou, chyt jonul mě za ruku a ještě přidal.
Počkej!!! Řvala jsem na něj v záchvatu smíchu.
Už se dlouho neudržím.
Ještě chvíli vydrž, už tam budeme.
Doběhli jsme k fontáně, já si sedla na její okraj a ztěžka oddechovala.
Jak můžeš tak rychle běhat?? Řekla jsem udýchaně.
To víš, fotbal dělá zázraky. Řekl úplně v klidu.
A jak to, že nejsi ani trošku udýchanej??
Jak jsem řekl, fotbal dělá zázraky.
Tak to půjdu někdy na tvůj zápas.
Klidně, zrovna jeden za tři dny máme.
Fajn.
Sundala jsem si boty a vlezla do tý fontány. Martinus si se smíchem taky sundal boty. Já si ještě nechala na okraji kabelku a Martinus si tam nechal bundu. Rozeběhla jsem se pod trysky, takže na mě dopadaly kapky vody. Martinus přiběhl ke mně, já se otočila celém k nemu. Koukali jsme si navzájem do očí, odráželi se nám v nich hvězdy a barvy z fontány. Začal se pomalu přibližovat až nakonec naše rty spojil v jedny. Jednu ruku mi dal kolem pasu a taky si mě s ní přitáhnul blíž, druhou rukou mi zajel do vlasů. Já mu zajela jednou rukou do vlasů a druhou mu dala kolem krku. Za mnou se ozvalo jedno cvak a pak rychlé vzdalující se kroky. Odtrhla jsem se od něj a otočila se. Viděla jsem vzdalující se postavu v černém oblečení.
Už zase?? Kdo nás furt fotí??
Nevím, ale budeš slavná. Řekl mi s úsměvem a znovu mě políbil. Tentokrát si začal pohrávat s mým jazykem. Když nám došel vzduch, tak jsme se od sebe odtrhli, podíval se mi do očí a pak mě políbil na špičku nosu. Usmála jsem se a položila si hlavu na jeho hruď. Jelikož už delší dobu stojíme pod tou tryskou, tak mi začala být zima. Zatřásla jsem se.
Je ti zima??
Jen trošku.
Pojď.
Chytil mě za ruku a táhnul k okraji fontány. Došli jsme tam, on mi dal přes ramena jeho bundu.
Chceš už jet domů??
Ne to je dobrý, nechci kazit tenhle večer.
Tenhle večer je krásnej jenom proto, že jsi tu se mnou. Že jsi zdravá a moje. Takže nechci, aby jsi mi tu nastydla, jinak by jsi se mnou nemohla dělat ty kraviny co se mnou děláš. Proto pojedeme dómů, ok??
Ok, můj princi.
Vzala jsem si kabelku a boty do ruky, Martinus si je taky vzal a šli jsme pomalu k limuzíně. Na cestě za námi zůstávali louže vody. Vlezli jsme do limuzíny a sedli si rači na zem. Po cestě jsme si povídali o tom, na jak dlouho u něj ještě zůstanu. Nakonec jsme se domluvili do konce července, protože........... pak s ním pojedu na tábor.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Vylezli jsme z limuzíny, Martinus dál řidiči dýško a my jsme šli dovnitř. Vevnitř bylo už ticho, šli jsme potichu nahoru, tam jsme se převlékli do suchého oblečení, umýt jsme se už nešli, protože jsme se "umyli" ve fontáně. Já jsem si vzala jeho tričko co leželo na židli. Bylo černé a něm byl jejich znak. (Kdyby někdo neznal jejich znak, tak tady ho máte.)

Vzpomněla jsem si na to, ze mám zavolat mámě. Zavolala jsem jí a o všem jí řekla. Nebyla z toho zrovna nadšená, když jsem jí řekla o tom, že s Martinusem chodím a ještě k tomu u něj do konce července zůstanu. Ještě k tomu jsem jí řekla, že s ním a Marcusem pojedu v srpnu na tábor, tak to už byla vzteky bez sebe, ale nakonec to povolila.
Hele, to je moje tričko.
Ozvalo se za mnou.
To je fakt smutný, že teď už je moje, co?? Řekla jsem a ušklíbla se na něj.
Dobře, máš ho jako dárek k dnešnímu dni. A víš proč???
Nevím, proč??
Protože dneska je to deset dní od našeho setkání.
Jo???
Jop a ty jsi mi nic nedala. Řekl uraženě.
Že ne??
Nope.
A co ty palačinky, to u tý fontány atd. To nic nebylo??
No dobře no, ty jsi mi už stejně dala ten nejkrásnější dárek na světě.
A co to je???
Ty a tvoje láska.
Ty a ty tvoje přeslazený řečičky. Usmála jsem se a políbila ho.
Tobě se nelíbí??? Řekl do polibku. 
Ale jo, jsi ten nejlepší lichotník na světě.
Odtrhla jsem se od něj a skočila na postel. Až teď jsem si všimla, že je jen v boxerkách. Skočil za mnou a svalil mě, do lehu. Ruce měl opřené vedle mé hlavy, pomalu se začal přibližovat. Políbil mě a pomalu mi sjel polibky až ke krku. Když byl u něj, tak se zvednul a připitoměle se usmál.
Co je???
Už si dlouho neměla cucflek. Ušklíbnul se.
Neeeeeee, to nedě.........
Umlčil mě vášnivým polibkem. Přesunul se na můj krk a asi až po minutě jsem se vzpamatovala.
Nech toho ty upíre jeden. Zasmála jsem se.
Ememm. Zahuhňal jenom nesouhlasně.
Zvedla jsem ruce a snažila jsem se ho jimi odstrčit. Ale marně, byl tam vážně přisátý jako upír. Když se konečně odlepil, tak jsem se zvedla a běžela k zrcadlu. Měla jsem tam cucflek velkej asi jako palec. Martinus přišel ke mě a že zadu mě objal.
Tak co, líbí?? Uchechtnul se.
Si magor, víš to???
Vím.
Tak hlavně, že to víš.
Vyvlíkla jsem se mu z náruče a utíkala zpátky k posteli. Skočila jsem na ní a zachumlala se do peřin. Martinus přiběhnul hned po mě, skočil na postel, on má hodně pružnou postel, takže kdyby mě nechytil, tak se válím na zemi.
Nemáš zač.
Dík a brou noc.
Brou.
Lehnuli jsme si, já si položila hlavu na jeho hruď a po chvíli jsem usla.

Tak, doufám že se líbilo. Tahle kapitola má    2 213   slov, ale nezvykejte si. Byla dlouhá jenom proto, že jsem nemocná a neměla jsem co dělat. Zítra už jdu ale do školy. Děkuji za každou hvězdičku a komentář.

Monty179