Obsessive Love

1.

'Zde odpočívá Elena Martinez.
Matka dvou dětí a úžasná manželka'

Četl jsem nápis na náhrobku mé babičky.

Když vám umře člověk, kterého máte rádi, otočí se vám život na ruby. A dneska je to týden od té doby, kdy umřela babička.

Napadl ji nějakej zloděj, co ji na ulici zastřelil. A tohle není žádná scénka ze Spidermana, tohle je realita. Babička pro mě znamenala hodně. Říkala, že když už nebyla dobrou mámou, bude aspoň dobrou babičkou. A měla pravdu, byla to ta nejlepší babička na světě. Ona a Dylan jsou jediní, co mi skutečně rozumí. Teda ona mi rozuměla.

No a teď jsem na jejím pohřbu. Je to můj první pohřeb a snad i poslední.

"Bude to v pořádku, Ell." Utěšoval táta mámu.

Máma neodpovídala a její oči se jí pořád topily v slzách. Já, můj o rok mladší bratr a moje šestiletá sestra na tom nebyli jinak. Takže snad všem nezůstalo aspoň jedno oko suchý. 

Radši přeskočíme tu typickou část pohřbu, jako proslovy a další blbosti.

Přistoupil jsem k rakvi, kde moje babička odpočívala a dal na ni její oblíbenou bílou růži. Se slzami v očích jsem se pousmál a odešel za ostatními.

Cesta domů byla deprimující. Ani jeden z nás nic neřekl a mě to deptalo. Hned jak jsem se objevil uvnitř domu, šel jsem do mého tmavého pokoje. Lehl jsem si na postel a poslouchal písničky od Twenty one Pilots.

Snad nejhorší den v mém životě...

A to jdu zítra do školy plných šprtů nebo namachrovanejch frajírků. Dobře, přiznám se, že známky mám taky dobré, ale tak, kdo by je na soukromé škole neměl mít? Radši jsem se šel osprchovat a připravit.

Doufám, že máš tam nahoře klid.

Moje poslední myšlenka předtím, než jsem usnul.

***

"Dobré ráno, zlato." Pozdravila mě sklesle máma u snídaně a políbila mě na čelo.

"Dobrý."

"Chceš jít do školy nebo zůstaneš jako Calum a Lucy doma?"

"Já to nějak přetrpím." Pousmál jsem se.

"Dobře, mimochodem na lince máš svačinu a kdyby se něco stalo,-

"Dej mi vědět...jasně, neboj. Tak se měj." Políbil jsem ji na tvář, vzal si svačinu a šel do školy.

No jo...maminčin mazánek

Nastoupil jsem do svého auta a jel do školy za tim debilem, co hrdě nosí jméno Dylan O'brien. Je to stejnej pošuk jako jeho táta. A taky mi říká přezdívkou, co říkal jeho táta tomu mému.

Nevěřícně jsem zakroutil hlavou, při přemýšlení jakou hovadinu dneska provede a zaparkoval jsem před školou.

Jen jsem vystoupil a už se na mě lepila ta štětka Nancy. Tu má na škole snad každý...ať už je soukromá, či obecná.

"Ahoj, Nate." Pozdravila mě a svoje vlasy, které vypadaly, že nejspíš vymáchala v bílý barvě si namotávala na prst.

"Nazdar, Nancy." Zavrčel jsem.